60. ČÁST: Ano, beru si tě

Ahoj, tak konečně! Mám tu pro vás první novou část příběhu, která dosud nebyla nikde publikovaná. Náhodou mi to zrovna vyšlo tak, že je to jen lehčí téma – svatba Vlada a Bena. Chystala jsem se na ni už dlouho, ale nakonec jsem si to usnadnila. Nehodlám opakovat zkušenost s velkolepou oslavou Rileyho a Liama, která mě málem zničila. Tak se kochejte, bavte a užívejte s nimi tu příjemnou atmosféru. 😊

Konečně nadešel ten den, na který Vlad s Benem tak dlouho čekali. Konečně budou opravdu svoji, se vším všudy.

Vlad: „Nervózní?“

Ben: „Nedočkavý.“

Použila jsem již osvědčené místo, které bylo svědkem svatby Caleba a Joni i četných rodinných oslav, ale teď ho snad poprvé vidíte za dne, když je během jarních dnů rozkvetlé.

Vlad a Ben chtěli, aby hlavní část obřadu proběhla venku. Přáli si využít toho, že je krásně, ačkoli by člověk čekal, že upíři spíš uspořádají svatbu někde v honosném a temném sále.

Vyměnili si dojemné svatební sliby. Ben měl v očích tolik lásky a viděl ji i v očích toho milovaného muže, který se na něj usmíval.

Dali si už mnoho polibků a tenhle byl nepochybně jedním z nejsladších. Ne že by si navzájem nepatřili už dávno, ale je hezké vědět, že je to po všech stránkách oficiální.

Tomu říkám nadšené výrazy! 😀 Nicméně prstýnek byl odevzdán a přijat.

Asi to vypadá, že na svatbu skoro nikdo nedorazil, ale to jen proto, že všichni už nasávali nahoře na baru a nestihli dojít dolů a ven, než obřad začal. 😀

Každopádně – hodně štěstí novomanželům!

Je to jen můj dojem, nebo mají simíci po aktualizaci fakt divné výrazy? 😂 Musím říct, že mám z Briana trochu strach.

Ben: „Usmívej se, Varicku, ať nám to na fotce sluší. Ach, není ten náš kluk rozkošný?“

Omlouvám se za Vladovu ruku, která tak nějak zmizela v Benových svalech. Původně to byla póza pro heterosexuální pár, ale vem to čert. 😉

Následovalo společné rozkrajování dortu a vzájemné krmení, samozřejmě. Bez toho by to nešlo.

Malušenký si mezitím splnil milník prvního slova, šikulka! A Vlad zase objevil nový hlavní koníček – lásku k hudbě a tanci (to je součást modu, který mám teď nově).

Řekl si, že hned využije příležitosti a zahraje svému muži láskyplnou serenádu. Netřeba zdůrazňovat, že to Bena rozhodně nenechalo chladným.

Ehm… vážení, obřad už skončil. Klidně se zase můžete přesunout dovnitř, no ale… jak chcete.

Ben: „Není úžasný? A jak mu to za tím klavírem sluší…“

Joni: „Vážně ráda vidím, jak moc jsi šťastný, bráško.“

Ještě si dobře vzpomínala, jak smutný byl, když se s Vladem na nějaký čas rozešli. Naštěstí láska zvítězila. 😉

Není nad to utéct z vlastní svatební oslavy a přesunout se do nejbližšího šatníku na trochu lechtivých hrátek. 😎

Večer zábava samozřejmě pokračovala doma v ložnici, ale to si jistě umíte představit. 😊 Přesuneme se teď do dalšího slunečného dne, který si novomanželé rozhodli užít v klidu a pohodě na zlatavé pláži – a v zábavním parku na mole.

Nová animace, tedy ne nová jako taková, ale pro mě osobně ano. Mám ráda tyhle romantické drobnosti. 💖

Vlad: „Uf, hele, trocha povzbudivého skandování by neuškodila!“

Ben: „Hned jsem u tebe, jen co uhasím žízeň.“

Po několika veselých aktivitách se šli trochu zchladit do moře. Potápěli se, zaplavali si a cákali jako malé děti, než přešli OPĚT k dospělácké zábavě.

Tenhle obrázek žádný zvláštní význam nemá, jen se mi líbilo to světlo v pozadí, ten moment, ta vášeň, ach! 😀

Koukám, že se tady pořádně rozvášnil i někdo jiný…

Legrace na mole nekončila jen proto, že se setmělo, naopak. Byť většina simíků se zdržovala dole na pláži v blízkosti šachových stolků, houpaček a ohniště.

Kluci ochutnali v podstatě všechno, na co narazili. Tuším, že Vlad si vybral zmrzlinu s melounovou a ananasovou příchutí.

Vlad: „Bude nám blbě. Tohle není strava vhodná pro upíry.“

Ben: „Hele, jednou jsem na pouti, tak si to hodlám užít, i kdybych měl zítra zvracet duhu!“

Ben: „Jó, trefil jsem kačenku!“

Vlad: „Výborně. A není cílem trefit terč?“

Ben: „Aha. Já vlastně nevím. Kde je nějaká obsluha, haló?! Jaká jsou pravidla? Aby bylo jasno, bez plyšového medvěda neodejdu!“

Vlad: „No, mohlo to být lepší.“

Ben šeptem: „Mohlo to být i horší a to by si pak vedení tohohle parku nepřálo vidět…“

Večer pokročil a krásný den se chýlil ke konci, ale Vlad a Ben si ho náramně užili a už se nemohli dočkat, co dalšího jim osud přinese.