Ahoj! Teď, když už všichni známe pravidla Gregovy nové výzvy, můžeme se do ní pustit. Anebo si jen prohlížejte můj pokrok, věřím a doufám, že se vám to bude líbit. Anne Callahanová se bude snažit s Gregem sblížit a občas jí u toho budou asistovat i její rodina a přátelé, takže se potkáme s našimi známými z příběhů. První část výzvy je ještě objevovací a zdlouhavá, protože upřímně – není snadné si Grega příznivě naklonit. 😵 Ale není to nemožné! Držte palce a nezapomeňte se kouknout na upoutávku k této vlčí výzvě.
Alex a Brian Callahanovi vyslali svou dceru Anne do světa s 20 000 simoleony, které s vděkem vložila do malého a zatím nuzného domečku ve Windenburgu.
Jak vidíte, podle pravidel výzvy zatím používáme pouze základní vybavení a všechno v opotřebovaném dřevěném duchu. Na postupné zvelebování si musíme teprve vydělat a musíme si ho zasloužit dílčími úspěchy ve výzvě. 👍
Jednoduchá postel, polička a stolek na nasbírané drobnosti, hezky skromně, ale s odhodláním pro lepší zítřky.
Také koupelna je zatím velmi omezená. Máme všehovšudy záchůdek, umyvadlo, zrcadlo a – venkovní sprchu.
Zahrádku za domem zatím zdobí jen prosté ohniště a jeden vyvýšený záhonek pro pěstování a zlepšování dovednosti zahradničení.
Nyní už nastává ta významná chvíle. První setkání s divokým Gregem. Anne o něm slyšela vyprávět samé nelichotivé historky, ale nechtěla dát na klepy ostatních. Hodlala si utvořit vlastní obrázek. Byla na tohohle vlkodlaka náramně zvědavá…
Jenomže zvědavost by ji tady mohla přijít hodně draho. Jak se zdá, ani sám Greg netouží být obtěžován čumily… Ale kdo nic nezkusí, nic nezíská.
Ou, vida, tak tady je! Náhle se objevil přímo před ní.
Anne: „V-vy jste Greg Lunvik?“
Místo odpovědi jen zavrčel. Znělo to spíš otráveně než výhrůžně, ale jeho výraz byl, mírně řečeno, dost děsivý a nepřátelský.
Anne nenapadlo nic lepšího než jej rozptýlit vlastním nespoutaným zavrčením. To ho upřímně překvapilo. Čekal, že se holka dá rovnou na útěk, ale místo toho… Hm, no nic, podá si tu drzou vetřelkyni příště.
Prostě se od ní odvrátil a šel si po svých.
Anne: „No, mohlo to dopadnout i hůř. Jsem pořád v jednom kuse, takže u mě dobrý.“
Anne: „Hodný vlkodlak…“
Greg: „VRRRRRRRR!!!“
Dalšího dne se Anne osmělila přijít znovu, ale Greg nebyl nikde k nalezení.
Anne: „Jestli si myslí, že mě odradí svou nepřítomností, tak se plete!“
A šla prostě o kus dál vesele rybařit.
Mezitím další odvážlivci překračovali výstražné cedule a povolenou hranici. Většinou toho pak litovali a s křikem prchali pryč.
Anne: „Zvláštní, že je Greg tolik děsí, když ani není doma.“
Anne: „Ale já se zastrašit nenechám!“
Nebyla si vlastně ani jistá, co ji tak táhne k tomu místu a stvoření, jež o společnost evidentně nestojí. Měla jenom nejasný pocit, že dělá správnou věc.
Dostavila se i příštího dne a Greg ji tak trochu zaskočil, když se zjevil hned před ní a – pozdravil ji! Pak se ušklíbl.
Greg: „Chm, nikdo jí nic nedělá, ale už se krčí strachy. Všichni jsou stejní.“
Anne: „No, vylekal jsi mě!“
Greg: „Řekl bych, že mě to mrzí, ale je mi to jedno. Nikdo tě sem nezval.“
Na to se nedalo nic namítnout, že ne? Anne sice chtěla něco říct, ale Greg se prostě stočil do klubíčka a začal chrápat. Bylo mu úplně jedno, že tam je. Místo aby odešla, lehla si vedle něj. Pokládala za úspěch už to, že se s ní vůbec bavil.
Brian: „Tak… jak jsi s tím Gregem daleko?“
Anne: „Moc ne, je to mezek paličatý, co všechno odmítá!“
Brian: „Ale… nic ti neudělal, že ne?“
Anne: „Ne, to ne! Vlastně jsem čekala, že se bude chovat mnohem hůř, takže si nechci stěžovat. Myslím, že je to na dobré cestě.“
Anne: „Kdybych věděla, jak si získat jeho zájem. Vždycky jen přiběhne, zavrčí a zase uteče nebo usne. Nemám moc času ani možností, jak upoutat jeho pozornost.“
Brian: „No, jednu věc vím. Žádný chlap neodmítne dobré domácí jídlo.“
Anne: „Hm, zajímavý nápad!“
A tak šla a odnesla Gregovi kousek ryby, kterou právě opekla nad ohněm. Protože nebyl doma, opět, povzdechla si a šla – rybařit. Nic moc jiného se v blízkém okolí podniknout nedalo.
Po nějaké době se Greg vrátil z lesa domů a našel její dáreček na svém prahu. Začenichal a zavětřil ji nedaleko… Pak ji zahlédl, jak chytá ryby, jako by se nechumelilo! Ale chumelilo…
Anne: „Ahoj. Chceš se přidat?“ Nabídla mu a podala druhý prut. Greg ho beze slova přijal a skutečně se k ní připojil.
Rybařili mlčky v jakémsi zvláštním, ale svorném a příjemném tichu. Dokonce ani nevrčel. Když teda zrovna nechytil nějakou hloupost…
A rybařili…
A zase rybařili, až to konečně začalo přinášet kýžené ovoce! Z Grega se znenadání stal opravdový kamarád, aniž by si to možná sám uvědomoval.
Vyvíjí se to dobře, i když tam zatím panuje jistá nepřitažlivost. Všechno chce svůj čas. 😉
V následujících dnech se společná setkání nad rybami opakovala. Byla to prakticky jediná šance, jak Grega zaujmout a dodat alespoň dočasný klid jeho utrápené duši.
A jak čas plynul, z nesourodé dvojice se stali dobří přátelé, kteří si začali rozumět i beze slov. Greg rozhodně nečekal, že by se mu tahle slečna mohla dostat pod srst…
Anne: „A to ses mi smál za můj poslední úlovek. Tohle není o moc lepší, hm?“
Greg: „Bez poznámek!“
Náhle začalo lít jako z konve, a tak se Greg sebral a odešel ke svému neudržovanému bydlišti. Anne se automaticky vydala za ním, ale zastavil ji slovy: „Kam si myslíš, že jdeš?“
Anne: „No, snad bych se u tebe mohla schovat před bouřkou?“
Greg: „Na to zapomeň! Jdi si do vlastního doupěte!“
Šla tedy do vlastního doupěte, ale nenechala si zkazit náladu ani tím hrubým odmítnutím, ani lijákem.
Liam: „Já jenom doufám, že mu nepřeskočí a nepokouše tě, sestřičko.“
Anne: „O mě se nemusíš bát. Greg vrčí a štěká, ale nekouše.“
Pokračování příště. Nenechte si ujít další část, bude už podstatně romantičtější a žhavější… 💖😈
Komentáře
Okomentovat