V této části se plynule přesouváme z Aidenova vyprávění zpátky do současnosti a do Ezrovy dějové linky. Zpátky na festival lásky a do situace, která se pro chudáka Ezru vůbec nevyvíjí dobře…
Aiden: „Prodloužil jsem si dovolenou a ve snaze přijít na jiné myšlenky jsem se věnoval koníčkům nebo podnikal nějaké akce s přáteli. S Atlasem jsme se domluvili, že zajdeme na festival lásky. Náhoda tomu chtěla, že jsem na internetu narazil na tebe a že jsi souhlasil se setkáním právě tady. Jsem rád, že jsem tě mohl poznat osobně. Co si o mimozemšťanech myslíš teď, když znáš mé zkušenosti?“
Ezra netušil. Vyslechnutý příběh byl v rozporu s tím, co prožil on sám. Alespoň podle znepokojivých střípků, které mu občas probleskly utrápenou hlavou.
Ezra: „Já… nevím. Nerozumím tomu. Chci věřit, že Atlas a Elio jsou jiní, že by člověku neublížili, ale tvé vyprávění… Nemůžu říct, že by mě přesvědčilo. Asteron je možná ohleduplný, ale ona ne. Ona na nikoho ohledy nebere!“
Když Aiden vyprávěl o laboratořích na Sixamu, ve kterých dobrovolně podstupoval embryonální přenos, Ezrovi se matně vybavily tísnivé scény jako ze zlého snu. Konečně plně pochopil, že se jednalo o zvrácenou skutečnost, do níž byl uvržen nevědomky a násilně.
Nymira: „Výborně, přenos vychází podle plánu. Tušila jsem, že tenhle jedinec bude pro naše účely ideální. Možná na něm vyzkouším všechny experimenty, které jsem si až dosud musela odpírat. Zatím jsem nenašla vhodné tělo, ale tohle je na úplně jiné úrovni.“
Asistent: „Jestli se vedoucí Asteron dozví o tomto a dalších vašich přenosech –“
Nymira: „Nehodlám ho informovat, dokud nebudu mít v rukou výsledky, proti kterým nelze nic namítat. Máme přece společný cíl. Přežití a rozšíření naší rasy. Kdo chce uspět, musí umět riskovat a něco obětovat.“
Nymira: „Přátelské vztahy s pozemšťany nejsou něčím, na čem bych lpěla. Klidně je obětuji pro blaho naší planety. Až Asteron uvidí, jak daleko jsem ve svém výzkumu pokročila, bude jistě ohromen. Co je proti tomu svobodná vůle nějakého hloupého človíčka?“
Ezra: „Nemůžu ti říct ani její jméno. Neměl bych o ní vůbec mluvit. Sotva to zkusím, rozbolí mě hlava i břicho. Nevím, co mám dělat. Nemůžu nic dělat.“
Aiden: „Pokud pod Asteronem pracuje někdo, kdo ti ublížil, musíme mu to nahlásit. Jsem si jistý, že to nenechá jen tak.“
Ezra: „Ne, já… Asi jsem sem vůbec neměl chodit. Musím jít.“
Nymira: „Zdá se, že po dobrém to s tebou nepůjde. Asi to budu muset zkusit po zlém, hm?“
Ezra: „Ale ne, vážně? Doteď to bylo po dobrém?!“ Nebyl si jistý, jestli má odvahu zjistit, jak vypadá to „zlé“.
Kolemjdoucí Alex a Brian vycítili jisté napětí. „Ahoj, Ezro! Jsi… v pořádku?“
Nemohl odpovědět upřímně, jen urychleně přikývl a dál věnoval pozornost té, kterou nenáviděl a po níž zároveň nevysvětlitelně toužil.
Nymira: „Budeš zřejmě potřebovat pořádnou lekci, aby sis konečně uvědomil, kdo tady drží otěže. Tvůj život je v mých rukou a já tě o tom hned přesvědčím.“
Ezra: „Prosím, ne.“
Nymira: „Nepros. Domluva na tebe neplatí. Říkala jsem ti, že se mi nemáš bránit. Neposloucháš. Ale já tě to naučím a mohla bych při tom vyzkoušet jeden ze svých vynálezů. Jak to říkáte, vy lidé? Dvě mouchy jednou ranou?“
Ezra: „C-co chceš dělat?“
Nymira: „Přiměju tě, abys pro mě vybral další vhodné kandidáty, Ezro. Takové, jako jsi ty. Do budoucna budu potřebovat více schopných nositelů svých potomků.“
Ezra: „Ne, k tomuhle mě nepřinutíš!“
Nymira: „Ale ano, stačí se na mě podívat. Otevři oči!“
Ezra: „NE!“
Mezitím k Ezrovi domů dorazili Emit Relevart a Paolo Rocca. Přijeli poté, co jim zavolali ustaraní synové Emmett a Phoenix.
Chlapci se snažili vysvětlit, co se děje, ale nebylo to snadné, když sami vlastně netušili, kam jejich táta Ezra odešel a proč. Co to s ním poslední dobou je?
Emmett: „Už skoro vůbec není doma. Jen přes noc, ale ráno odchází hrozně brzy a celé dny tráví v laboratoři.“
Emit: „V laboratoři?“
Emmett: „Jo, našel si novou práci.“
Paolo: „Páni, o tom… o tom se vůbec nezmínil. Vlastně s námi teď nekomunikuje prakticky nijak. Nechápu, co za tím je. Jako by se nám všem vyhýbal.“
Vtom někdo zazvonil a přede dveřmi se objevil Liam. „Ezra tu není?“
Paolo: „Ne a nikdo z nás netuší, kam se poděl. Mohl by být ještě v práci?“
Emmett: „V laboratoři není, volal jsem tam.“
Liam: „Budu muset porušit lékařské tajemství a říct vám, čím si Ezra prochází. Dřív než vyvede nějakou hloupost…“
Ezrovi partneři vlastně dosud netušili, že čeká dítě – a už vůbec ne, jak bizarním způsobem k němu přišel. Nevěděli nic. Ani to, že právě teď mu Nymira proniká do mysli dost drsným a možná fatálním způsobem, aby z něj udělala svou loutku.
Nymira: „Teď půjdeš, vezmeš si tenhle můj přístroj a označíš s ním adepty vhodné pro únos.“
Ezra: „Ano, má paní.“
Komentáře
Okomentovat