Tato část příběhu je poslední, kterou jsem měla připravenou s předstihem. Odteď mě zase čeká nové focení a vymýšlení, jak to bude dál. Mimozemská linka není ještě zcela ukončená, pro Ezru a Aidena určitě ne. Ráda bych se s Ezrou vrátila k tomu, co mě na něm od začátku bavilo nejvíc – ke spontánnosti, k divokým a nečekaným dobrodružstvím, která jsem předem neplánovala. Chci svůj styl trochu změnit a postupovat tak i u ostatních postav. Méně využívat pózy, už tolik nearanžovat scény, nevymýšlet složitosti a děj na kilometry dopředu, ale jen hrát a čekat, s čím přijdou samotní simíci. Bude to víc jako střípky ze života a méně jako upovídané příběhy. Nejdřív ale Ezra musí vyřešit, co zbývá…
Nechat se chytit při činu? To bylo to poslední, co by Nymira připustila. Poručila podřízeným, aby její poznámky k výzkumům a dosud nedokončené vynálezy naložili na vesmírnou loď. Hodlala uprchnout.
Nymira: „Na bezpečnostní protokol nehleďte! Mám velmi naspěch!“
Mimozemšťané spadající do jejího sektoru pomohli naložit veškeré objekty související s výzkumem, o němž Asteron a další seriózní kolegové neměli tušení. Důkazy o její vině tak měly zmizet ze Sixamu spolu s ní.
Aiden a Atlas se vydali na Sixam, aby Asterona informovali o zradě a zločinech, jichž se Nymira dopustila na nevinných pozemšťanech.
Ani pro jednoho to nebylo snadné. Aiden věděl, že někde tady žije jeho dcerka, se kterou se už nemůže vídat, a Atlas nikdy nechtěl být součástí programu na podporu sixamské populace. Nerad se sem vracel. Raději by byl s Ezrou.
„Aidene.“ Asterona potěšil nečekaný pohled na návštěvníka. Že by se tu ukázal tak brzy po odevzdání dítěte, aby ochotně zahájil další embryonální přenos? Asteron si musel přiznat, že v to doufal a toužil ho znovu vidět. Pak se ale zpoza Aidena vynořil zamračený Atlas a v Asteronově hlavě nastal zmatek. „Co se děje?“
Slova se ujal Aiden, protože kdyby měl celou záležitost líčit Atlas, neubránil by se urážkám a vulgarismům. Tolik Nymiru nenáviděl za to, jak Ezrovi ublížila! A jistě nejenom jemu. Bylo třeba zajistit, že už se to nebude opakovat. To, že Atlas vzal situaci do vlastních rukou a přisvojil si Nymiřino nenarozené dítě, mohlo zatím počkat.
Hrůzou nad znepokojivými novinkami si Zoe zakryla ústa. Vůbec tomu nechtěla věřit, ale ani ona, ani Asteron neměli důvod nevěřit Aidenovi. Vždy spolu jednali otevřeně a upřímně. Ale že by skutečně Nymira dokázala tak dlouho intrikovat a škodit za jejich zády? Bez jejich vědomí a jakékoliv stopy?
Atlas: „Tak pojďme do její laboratoře, vyžádej si vstup a přesvědč se sám! Určitě tam najdeme dost důkazů o jejím protiprávním jednání!“
Asteron: „A ty jsi tu vlastně proč? Jak do příběhu zapadáš, hm?“
„No, já…“ Atlas si povzdechl, ale nezbylo než přiznat svou roli. Aiden už promluvil o Ezrovi velmi podrobně, teď jen doplnit drobný detail.
Asteron: „Sebral jsi Nymiře její nenarozené dítě?“
Atlas: „Dítě, které si vynutila! Zbavila Ezru možnosti se rozhodnout, vždyť ho vlastně znásilnila!“
Asteron: „Celou věc vyšetřím, a jestli je to tak, bude za své činy potrestána. Tvůj zásah a nepřirozená změna pouta mezi dítětem a rodičem je ale také násilný akt.“
Atlas: „Byl to akt lásky!“
Atlas: „No, ještě máš pochybnosti?“
Zoe: „U Saturnových prstenců, ta vyšinutá mrcha!“
Asteron: „Zoe, zachovej klid, prosím.“
Zoe: „Klid? Jaký klid? Nymira pošlapala všechno, o co dlouhá léta usiluješ. Ohrožuje naše spojenectví s lidmi. Veškerá důvěra je v háji!“
Aiden: „Neviděl bych to tak černě, já… ehm, Asteronovi stále věřím.“
Asteron: „Děkuji, Aidene.“
Atlas: „Takže? Než začneš trestat mě za to, že jsem se snažil alespoň trochu omezit napáchané škody a ulevit zoufalému člověku, vyhlas pátrání po uprchlé laborantce!“
Asteron: „Nepotřebuji tvé rady, Atlasi, samozřejmě to udělám! Vím, jak postupovat v krizových situacích.“
Atlas: „Pche, krizová situace!“
Zoe: „Tohle je naprostá katastrofa.“
Asteron: „Tak už dost. Promluvím se všemi zaměstnanci a vydám prohlášení pro pozemské vesmírné středisko. Nymiru vypátráme a poženeme k odpovědnosti.“
Aiden: „Vím, že na to není vhodná chvíle a že bych se ani neměl ptát, ale… Jak se má naše dcera? Je… všechno v pořádku?“
Asteron zaváhal, ale ustaraný a přísný výraz se mu vzápětí maličko zjemnil. „Má se dobře, Aidene. Roste a prospívá přesně, jak má.“
To byla hřejivá a uklidňující zpráva.
Aiden: „Atlasi? Jsi to ty?“
Atlas: „Kdo by to byl? Nemusíš tak zírat.“
Aiden: „Promiň. Já jen, že jsem tě takhle ještě neviděl. Proč ta druhá forma?“
Atlas: „Protože… zůstávám. Za trest. Už se nesmím vrátit na Zemi.“
Aiden: „Ale co Ezra?!“
Atlas: „Ech, to kdybych věděl! Bude si myslet, že jsem ho opustil! Hned poté, co jsem si jeho dítě vzal za vlastní a ujišťoval ho o své lásce.“
Aiden: „Já… můžu se pokusit mu to vysvětlit. Určitě tě bude hledat.“
Atlas: „Vyřiď mu prosím, že mě to mrzí a že ho nepřestanu mít rád. Nikdy.“
Zoe: „Když je řeč o lásce a dětech, ehm… No tak, to vážně nikdo nenakousne tu světlou stránku věci, kterou nám Nymira pomohla objevit?“
Aiden: „Co máš na mysli?“
Zoe: „Přece tu tvoji výjimečnou kompatibilitu! Když na tebe nechala namířit paprsek a on se rozzářil oranžově. Oranžově, vážení! Asterone, ty víš, co to znamená.“
Asteron: „To je teď vedlejší, máme naléhavější věci na práci.“
Aiden: „Mě docela zajímá, co tím vlastně myslela. Totiž, už jsem věděl, že jsem pro váš program vhodný kandidát. I bez ní.“
Zoe: „No jo, ale ještě jsme nevěděli, jak neuvěřitelně, náramně vhodný! Mohli bychom na tobě vyzkoušet vícečetné těhotenství.“
Aiden: „Prosím?“
Asteron: „Zoe, vážně není vhodná chvíle!“
Zoe: „Mohl bys podstoupit přenos dvou embryí. Něco takového jsme vždycky chtěli zkusit, ale nikdy jsme neměli tak slibného kandidáta a samozřejmě jsme nechtěli hazardovat se zdravím nositelů.“
Asteron: „Řekl jsem, že nebudeme Aidena vystavovat žádným dalším zkouškám!“
Zoe: „Možná by ses ho měl zeptat, než za něj rozhodneš! Stejně byste nejdřív museli podstoupit předimplantační synchronizaci a v tom není žádné zdravotní riziko. Odhalila by skutečné šance a při vaší kompatibilitě…“
Aiden: „Předimplantační… cože?“
Co to sakra je?
Komentáře
Okomentovat