Kdo dlouhodobě sleduje mé příběhy, ten už dobře ví, že mám několik hlavních romantických párů, v této fázi Joni a Caleba, Rileyho a Liama, Gabriela a Lilith. Nyní přidávám další nový pár, který se k nim připojí. Tvoří ho můj simík Benedict, v této chvíli nejmladší bratr Joni a Liama, a upravená verze upíra Vlada.
❗Bude to tedy gay romance, ale pozor, bude to i mpreg romance. To znamená příběh s mužským těhotenstvím (jako tomu bude v případě Rileyho a Liama). Řádně jsem se v tom vyžívala, takže pokud daným žánrům neholdujete, prosím, raději tyto články ignorujte. Žánr „mpreg“ či „omegaverse“ jsem si nevymyslela, koukněte na Goodreads. 🙂 Bude to určitě, alespoň v některých místech, vhodné pouze pro osoby starší osmnácti let, proto na to prosím myslete.❗
Tato konkrétní část obsahuje jednu sexuální scénu, ale není zde žádná explicitní nahota. Citlivé partie vždy zakrývám, aby nebyly vidět. Někdy to dokonce vypadá, že jsou simíci nazí, ale ve skutečnosti mají na sobě spodní prádlo nebo plavky. Také jsem chtěla v této části příběhu vyzkoušet pár modů, proto uvidíte na fotkách různé tabulky s popisky pocitů a dojmů simíků, ne vždy v češtině, jelikož nepoužívám některé české překlady.
Benedict byl poslední v rodině, kdo si ještě nenašel partnera. Proto se rozhodl vstoupit do nového roku s předsevzetím najít si konečně pravou lásku, svou spřízněnou duši v podobě ideálního muže.
Zkusil už všechno možné, ale dosud neměl štěstí natrefit na toho pravého. Nakonec se odhodlal zariskovat s novou seznamovací aplikací.
Když tak projížděl nejrůznější profily, najednou ke svému nemalému překvapení objevil profil upíra Vlada. Věděl, že je to dobrý přítel Caleba a Joni, ale sám zatím neměl možnost poznat ho blíž.
Usoudil ale, že právě teď by to mohl změnit. Vlad se mu vždycky líbil, ačkoli ho dosud obdivoval jen zdálky, zcela platonicky.
O to víc ho překvapilo, když od Vlada zanedlouho obdržel pozitivní reakci. Zdá se, že upír jeho zájem opětuje.
Po krátkém rozhovoru, který byl příjemnější a zábavnější, než Benedict očekával, nastala osudová chvíle – Vlad navrhl osobní schůzku. Bylo by to úplně poprvé, kdy by se potkali jen oni dva, bez přátel a známých.
Domluvili se, že se sejdou v parčíku v jejich sousedství.
Na místo setkání dorazil Benedict jako první. Žaludek se mu svíral nervozitou a trochu se mu třásla kolena, ani nevěděl proč. Vlad koneckonců nebyl úplně cizí. Ale je to vznešený, staletý upír s pověstí charismatického a přísného muže.
Nejvíc ze všeho se ale Ben obával, že dojde ke vzájemnému zklamání. Když si psali, bylo to uvolněné, zábavné a milé. Co když realita bude úplně jiná? Co když si to Vlad rozmyslí a ani se neukáže?
Ale najednou se objevil přímo před ním, jako by se zhmotnil ze vzduchu. Měl ten přísný, temný výraz, který Benedict už trochu znal.
Takže naštěstí věděl, že to byla jen upírova temná forma, ne skutečný znak toho, že by se zlobil. Možná byl Vlad taky trochu nervózní.
Vlad: „Ahoj, Bene. Doufám, že nečekáš moc dlouho?“
Benedict: „Ahoj, ehm, ne. Přišel jsem před chvílí.“
Vlad: „Rád bych tě pozval na skleničku do jednoho příjemného baru, co říkáš?“
Benedict: „No, to zní dobře. Proč ne?“
Zamířili na místo svého rande.
Zpočátku se oba trochu styděli, ale pak si Vlad dodal odvahu a vzal Bena za ruku. Potěšilo ho, když si s ním Benedict propletl prsty.
Vlad: „Jsem rád, že jsi souhlasil s osobní schůzkou. Myslím, že toho máme hodně společného, i když to tak možná na první pohled nevypadá. Popravdě mě to dost překvapilo.“
Benedict: „Ani já to nečekal, ale… i mě to těší.“
Vlad: „Víš, že tohle nemusíš pít jenom proto, abys mi udělal radost? Je to drink určený výhradně upírům.“
Benedict: „V pohodě, rád ochutnám něco nového. Je to, ehm, zajímavé...“
Vlad: „Od chvíle, kdy ses mi zmínil, že rád hraješ na klavír, jsem si tě chtěl poslechnout. Zahraješ mi něco, prosím?“
Benedict: „Zahraju ti jednu ze svých oblíbených skladeb.“
Vlad: „Páni, máš opravdu talent, Bene. Zní to nádherně.“
Benedict: „Děkuju, hraju už odmalička. Jsem rád, že se ty hodiny klavíru vyplatily.“
Benedict: „Zatancuj si se mnou.“
Vlad: „Jen pokud mi nepošlapeš nohy.“
Benedict: „Náhodou jsem docela dobrý tanečník, i když asi nemám tolik zkušeností jako staletý upír.“
Vlad: „Hm, kdo by to byl řekl? Vážně netancuješ vůbec špatně. Zatím mě překvapuješ samými dobrými věcmi, Bene. Tak si říkám, kam až to asi může zajít. Jestli bys mě třeba překvapil obzvlášť dobrým polibkem...“
A tak to Ben udělal. V návalu odvahy se přitiskl k Vladovi při jejich prvním polibku. Byl to okamžik nečekané vášně, tak odzbrojující, až to oběma vyrazilo dech.
Vlad poté šokoval Bena ještě víc, když řekl: „Na prvním rande tohle obvykle nedělám, ale... zdá se, že jeden polibek mi stačit nebude. Kdybys chtěl zajít ještě dál, Bene, nebudu proti.“
Benedict byl možná nezkušený v lásce, ale ne v tělesných hrátkách. Jestli něco opravdu uměl, pak přinést lidem potěšení a vzbudit v nich obrovskou touhu. Byla to koneckonců jeho práce, něco, co se neodvážil přiznat téměř nikomu.
Některé věci zatím tajil i před Vladem, možná pod záminkou, že se teprve blíže poznávají. Ale až nadejde ten správný čas, dokáže přiznat, kým doopravdy je? Co skutečně dělá za dlouhých, temných nocí?
V tuto chvíli věděl Benedict jistě jenom jedno. Tentokrát to nebyla povinnost, nebyla to práce. Tentokrát to bylo skutečné, chtěné a krásné. Tentokrát se cítil být sám sebou. Možná že už teď k Vladovi cítil něco hlubšího...
A když spolu ulehli na gauč přímo v baru, pohlceni vášní, jíž nešlo odolat, bylo najednou všechno děsivě snadné. Jeho myšlenky se rozutekly a v hlavě zbylo místo jen pro nesmírné potěšení, které mu upír poskytoval.
Později, na konci jejich společného večera, Benedict daroval Vladovi růži. Ještě toho rána by se k něčemu takovému pravděpodobně neodhodlal, ale při pohledu do upírových upřímných očí to najednou bylo nějak prosté, přirozené.
Než si to plně uvědomili, skutečně se do sebe zamilovali.
Jak šel čas, Vlad a Benedict se scházeli stále častěji a užívali si krásné společné chvíle.
Když takhle jdete na rande a najednou se objeví duch, který vám vesele zamává, tak mu teda taky rozpačitě zamáváte. 😃
Vztah se slibně vyvíjí a každým dnem sílí, ale Benedict svému příteli stále nepřiznal pravdu o poněkud zahanbující práci, kterou dělá. Právě to se mu v příští části jejich příběhu ošklivě vymstí...
Komentáře
Okomentovat