Romantický příběh Liama a Rileyho (LGBT) se pomalu rozvíjí. V této části se poprvé potkají. Začneme u mořského muže Rileyho, ten se teprve učí žít na souši. Ne vždycky mu to vychází podle představ. Osamělému Liamovi se v životě také příliš nedaří, ale to se má brzy změnit. Ignorujte prosím Rileyho svítící oči, to je ještě pozůstatek dvou zásahů bleskem. Omlouvám se za stálou přítomnost diamantů nad hlavami, u novějších fotek zmizí. Na obrázky klikněte, aby se vám zobrazily v plné velikosti. Mezery mezi obrázky jsou záměrně dost velké, abyste si je mohli prohlížet postupně, i když zatím nevím, proč jsou mezery někde větší než jinde, možná kvůli množství textu u jednotlivých obrázků. Já mezery v editoru během úprav vidím stejně velké.
Bohužel nám na Sulani často prší, a tak se Riley musí potýkat s nejednou komplikací…
Byl by vděčný za trochu slunce, protože v dešti se mu špatně ovládá jeho lidská podoba a má tendence se proti vlastní vůli proměňovat zpátky.
Chudák potom končí rozplácnutý na zemi. Tohle proměňování zkrátka bude chtít ještě trochu cviku.
Naštěstí za chvíli skutečně pršet přestalo, a tak se mohl znovu postavit na nohy a rovnou po sobě vytřít.
Bez vody ale Riley dlouho nevydrží, a když už se udělalo krásně, míří zpátky do moře, aby pozdravil svého modrého kamaráda...
Rileymu se podařilo spřátelit s azurovým delfínem. Tady na Sulani je to zatím jeho první kamarád, ale jistě ne poslední.
Stačilo obětovat rybičku za pár simoleonů a delfín se do Rileyho přímo zamiloval. To myslím téměř doslova, jejich vztah je popsán jako „osudová láska – nejhlubší pouto mezi simíkem a delfínem“.
Riley si delfína s radostí pohladil a tomu to zjevně vyhovovalo.
Slunce vysvitlo také nad tou částí ostrova, kde bydlí Liam.
Během návštěvy Joni a Caleba se Liam jakž takž držel, ale po jejich odchodu ho znovu přepadl pocit velké osamělosti. Doufal, že mu zlepší náladu nějaká místní dobrota.
Objednat si pokrm z pochybně zavánějící ryby ale nebyl nejlepší nápad, alespoň ne u tohoto podezřelého stánku.
Přesně, jak Liam tušil! Sotva ochutnal, už ho přepadl břichabol.
Skoro to vypadá, jako by se proti němu všechno spiklo. Tolik krásy kolem, ale Liama už netěší ani pohled na milovaný ostrov.
Snad ho vzpruží alespoň jízda na vodním skútru, to zatím vždycky fungovalo!
Možná jste si všimli, že v pozadí je Rileyho dům. Liam si to namířil přímo k němu, aniž by tušil, že ho tam čeká něco nevídaného...
Začalo se už stmívat a Liam by si málem ani nevšiml, že má před sebou delfína!
Zpanikařil a skončil ve vodě, ale všechno zlé je pro něco dobré.
Liam: „Jé, ahoj, kamaráde! Doufám, že jsem tě nezranil nebo nevylekal...?“
Zatímco Liam navazoval přátelství s nečekaně krotkým savcem, kousek za ním se ozvalo podivné šplouchnutí...
Liam se ohlédl a ve tmě spatřil – vlastně ani sám nevěděl, co to bylo. Nebo se spíš bál tomu uvěřit.
Liam: „To byla… mořská panna? Ne, to se mi určitě muselo zdát, že jo?“
Riley: „Přesněji řečeno to byl mořský muž.“
Liam: „Ááá, zatraceně!“
Riley: „Promiň, nechtěl jsem tě vylekat.“
Liam: „Páni... Takhle živý sen jsem už dlouho neměl.“
Riley: „Tohle ale není sen, fešáku. Máš nějaké jméno? Já jsem Riley.“
Liam: „Bude to buď sen, nebo halucinace, protože ve skutečném světě by mě nikdo neoslovil ‚fešáku‘, to vím jistě. Rozhodně ne takhle pohledný muž.“
Riley se zasmál a zvesela odplaval. Ještě za sebou zavolal: „No vidíš – a přesto jsem to udělal, fešáku!“
Liam: „Je to možné? Vážně jsem si právě povídal s mořskou – totiž mořským mužem? Ale proč by ne, koneckonců moje sestra a její manžel jsou upíři. Můj nevlastní bratr je mimozemšťan, tak proč by to nemohlo být ještě divnější, že?“
Liam: „Anebo jsem se při tom pádu ze skútru praštil do hlavy, aniž bych si toho všiml. To bude pravděpodobnější.“
„Ty máš ale bohatou fantazii, člověče!“ říká si Liam sám pro sebe, zatímco odjíždí směrem k domovu.
Mezitím se Riley zvedá z vody a odbíhá domů, spokojený, že se konečně potkal s prvním lidským obyvatelem ostrova. Kdo ví? Možná ho zase někdy uvidí...
Komentáře
Okomentovat