15. ČÁST: Hon na čaroděje

Ahoj, nyní přináším pokračování příběhu upírky Lilith a čaroděje Gabriela. Je to má velmi oblíbená část – a dlouhá. Přišla jsem na to, že čím více fotek je v jednom článku, tím méně článků se pak objevuje na hlavní stránce blogu, ale snad to nevadí. Jakoukoli část příběhů dohledáte snadno a rychle poté, co do vyhledávače vpravo nahoře zadáte její číslo. Tady se konečně objeví Declan, juch! 😍😂 Gabriel a Lilith se sbližují, zatímco se snaží dostihnout zlého černokněžníka. Během napínavé výpravy ale najdou něco, co nečekali…

Lilith jednoho teplého podvečera zamířila ke Gabrielovu domu, aby společnými silami dali dohromady plán k nalezení zlého černokněžníka Declana. Ten se podle všeho nadále zdržoval někde ve Forgotten Hollow.

Gabriel pozval Lilith dál a byl upřímně rád, že dorazila ještě před setměním. Vlastně s ní rád trávil každou volnou chvíli. V posledních týdnech se docela sblížili.

Lilith se v jeho útulném čarodějném doupěti také líbilo, mnohem víc než doma v temném upířím městě.

Lilith: „Proč ty brýle nosíš, když jsi doma?“

Gabriel: „Vlastně ani nevím. Asi ze zvyku. Někteří lidé jsou z mých očí nervózní. Já sám si na ně nevidím, takže nemůžu posoudit –“

„Tady není nikdo, komu by to vadilo,“ podotkla Lilith a sama mu brýle sundala. „Tak, mnohem lepší.“

Gabriel se rozpačitě usmál. „No, když myslíš…“

Gabriel: „A teď se pustíme do práce. Vlastně už jsem dávno začal. Jak víš, při posledním setkání s Declanem se mi podařilo strhnout mu z krku amulet. Nic zvláštního, ale měl by stačit jako přísada do pátracího lektvaru. Věřím, že nás zavede k našemu cíli.“

Lilith: „Skvěle. Takže, s čím ti můžu pomoct?“

Gabriel: „Hm, možná to nakonec ani nebude potřeba. Hlavní je, abychom se dostali do Forgotten Hollow a dokázali projít až tam, kam smějí pouze mocní upíři.“

Lilith: „Stačí, když se budeš držet u mě a projdeš snadno. Nebudeš k tomu potřebovat mou krev. Nemusíš ani plnit žádné moje přání.“

Gabriel prohlásil, že pokud mu Lilith pomůže v boji s Declanem, splní jakékoli její přání. Jako čaroděj by to dokázal. Ale ona mu své největší přání odmítla prozradit. Možná se trochu styděla. Gabriel ho stejně vycítil. A taky se kvůli tomu trošku styděl…

Gabriel: „Ech, všechno by bylo o tolik snazší, kdybych viděl.“

Lilith: „Určitě nechceš, abych ti podala pomocnou ruku? Zdá se mi divné tady jen tak sedět.“

Gabriel: „Dobře, někde tamhle na zdi visí bylinky. Mohla bys mi přinést…“

Vyjmenoval několik druhů a Lilith doufala, že je všechny bezpečně pozná. Co se bylinkářství týče, měla ve vzdělání značné mezery. Ale chtěla pomoct. Bylo to to nejmenší, co pro Gabriela mohla udělat. Ještěže nevidí, jak se v jeho přítomnosti červená. Sama nevěděla, jak se to stalo, ale našla v tom čaroději zalíbení.

Gabriel: „Děkuju. Bez tebe bych se s tím lopotil ještě dlouho.“

Lilith: „Jsi na sebe moc přísný. A taky myslím, že si toho na sebe hodně nakládáš. Vypadáš unaveně.“

Gabriel: „Asi ano, ale máme málo času a já ho nechci promarnit. Nevíme, jak dlouho se Declan v upířím městě zdrží.“
Lilith: „Neboj se. Dnes v noci ho najdeme a skoncujeme s ním. Udělám pro to všechno, Gabe, slibuju.“
Gabriel: „Víš… Jsi mnohem milejší, než jsem od upírky čekal.“

Lilith: „No, nejsem milá na každého. Jenom na unavené, hodné čaroděje. Vlastně jenom na ty, které mám ráda.“

Gabriel: „Lilith, já…“

Gabriel: „No a pak jsem utekl.“

Bailey: „Utekl?“

Gabriel: „Spíš jsem se odpotácel. Na schodech jsem zakopl. Dvakrát.“

Bailey: „To mi došlo, když jsem tě slyšel až sem, jak nadáváš na ‚ty podělaný schody‘.“

Gabriel: „Doufám, že to neviděla.“

Bailey: „Ale k čemu byl ten zběsilý úprk? Chtěla tě pokousat?“

Gabriel: „Ovšemže ne! Ale začalo to být divné… Mezi námi… Totiž… Řekla, že mě má ráda, a já nevěděl, co mám dělat.“

Bailey: „Ideální by bylo odpovědět, že to cítíš stejně, anebo ji šetrně odmítnout. Ale docela tě chápu.“

Gabriel: „Vážně? Jak to?“

Bailey: „Člověče, na tvém místě bych taky utekl! S tou bradavicí, co má na tváři, jak by se mohla někomu líbit?!“

Gabriel: „Ehm, cože?“

Bailey: „K tomu ten předkus, křivý nos a prakticky neexistující poprsí…“

Gabriel: „Co to plácáš? Lilith nic takového nemá, je… je naprosto úžasná! Krásná!“

Bailey: „Vždyť jsi ji nikdy neviděl.“

Gabriel: „To sice ne, ale… Všechno to, co na ní znám, krásné je. Její smích, její hlas… Dotek.“

Bailey: „No tak jsi jí, ty troubo, měl říct, že se ti líbí!“

Gabriel: „Asi měl. Já vím, že měl! Jenomže to je právě to, co nedokážu, vždyť… Zatraceně, podívej se na mě!“

Gabriel: „Ani před tou kletbou jsem nebyl kdovíjaké terno, ale tehdy jsem alespoň viděl. Co by jí asi tak mohl nabídnout slepý, oslabený čaroděj?“

Bailey: „Copak ti neřekla, co si přeje?“

Gabriel: „Ne, ale já vím, co to je. V tom je ten problém. Teď mě omluv, musím se před cestou převléknout.“

Gabriel se na chvíli zavřel v ložnici, převlékl se a pak jen stál před zrcadlem, na které ani neviděl. Dobře věděl, po čem Lilith v hloubi duše touží. Cítil to. A přál si to samé pro sebe.

Gabriel: „Lásku. Prostě opravdovou, upřímnou lásku.“

Později s Lilith dorazili na místo, kde by se podle pátracího lektvaru měl zdržovat černokněžník Declan. Gabriel byl nervózní, ale ne kvůli setkání s nepřítelem. Lilith se naštěstí k jejich předchozímu rozhovoru nevracela.

Lilith: „Přála bych si, abys mohl vidět, jak je to tu krásné, i když je tma, prší a mám sto chutí se vrátit.“

Gabriel: „Pravda, počasí nám zrovna nepřeje, ale snad se nám podaří vyřídit to rychle. Stačí najít Declana, porazit ho, přimět k odvrácení kletby a nadobro s ním skoncovat.“

Lilith: „Jo, snadné jako facka, pokud nás teda dřív neuškvaří blesk. I když mě jako upírku může vyřídit jen máloco, tuhle zkušenost bych si ráda ušetřila.“

Lilith: „Myslím to vážně, každou chvíli do nás může udeřit blesk, Gabe. Pospěš si s tím hledáním, prosím.“

Gabriel poznal, jak vyděšená ve skutečnosti je, i když se to snažila zlehčovat humorem. Pro staletou upírku musí být těžké přiznat, že se něčeho bojí.

Vzal ji za ruce a nějakým zázrakem si dodal odvahu ukázat, že je tady pro ni. Že tady vždycky chce být pro ni, i když má pocit, že si ji nezaslouží.

Gabriel: „Neboj se, Lilith. Řekli jsme si, že to spolu zvládneme, ne?“

Ani jeden z nich si nebyl jistý, jak k tomu došlo, ale najednou se objímali a líbali. Byl to polibek, který je doslova zvedl do vzduchu. 🙂

Gabriel: „Lilith…“

Lilith: „Opovaž se říct, že tohle byla chyba. Udělej to a přísahám, že ti vysaju všechnu krev.“

Gabriel se uchechtl: „Vlastně jsem chtěl říct, ať to uděláš znovu. Potřebuju se ujistit, že se mi to nezdálo.“

A tak ho políbila znovu a bylo to… prostě kouzelné. Dokonalé určitě ne, přece jen byli promočení na kost, ale v tu chvíli jim to ani moc nevadilo.

Lilith: „Pojďme konečně najít toho mizeru, ať odsud můžeme vypadnout a pokračovat v této příjemné činnosti někde jinde. Už mám promočené i kalhotky a opravdu ne z důvodu, který by se mi eventuálně líbil.“

Černokněžníka se ale nalézt nedařilo, i když dvojice prozkoumala celý pozemek. Přesto Gabriel náhle zavětřil ve vzduchu podezřele velké množství magie. Poblíž se nacházelo něco velmi mocného…

Lilith: „Panebože, Gabe! To je jednorožec! Kde se tady vzal, v té ukrutné bouři a tmě?“

Náhle se za jejich zády ozval mužský hlas: „Přilákalo ho mé kouzlo.“

Zpoza stromu se vynořil Declan Emberstone. „Uděláte dobře, když se teď otočíte a půjdete si po svých. Jednorožec je můj!“