62. ČÁST: Zamilovaná srdce

Zdravím a děkuji za trpělivost. V posledních dnech jsem toho moc nepřidávala, protože jsem připravovala tuto část příběhu (a bojovala s technickými problémy ve hře, jak možná víte). Pozornost se nyní soustředí na Declana a Everly a také na Ruby, Fintana a Baileyho. Pevně doufám, že se vám tato část bude líbit a že na konci mrknete i na kratičké video pro zpestření. Možná vás i navnadí na další pokračování – moc bych si to přála. 😊 Užijte si to!

Everly si stála za svým rozhodnutím opustit vlkodlačí život a začít s čistým štítem, proto se Bailey nabídl, že jí pomůže. Vzal ji ke stánku s kouzelnickými potřebami před domem kamarádských akolytů Grace a Tomaxe.

Bailey: „Tady si můžeš koupit lektvar zvaný Odvlčovač. Máš poslední šanci si to ještě rozmyslet.“

Everly: „Není co, Bailey. Vím jistě, že už nechci být vlkodlačicí.“

Bailey: „No a… co tvé pouto k Declanovi? Ovlivní ho to nějak?“

Everly: „Jsem si jistá, že jemu na tom nesejde.“

Bailey: „Hm. Tomu nevěřím. Vsadil bych tuhle ruku, že mu na tobě záleží.“

Everly si povzdechla, ale snažila se zachovat úsměv a dobrou náladu. Byla odhodlaná. „Sázku bys prohrál.“

Baileymu to nedalo. Zatímco si Everly kupovala lektvar, poodešel stranou a zavolal Declanovi, i když mu do toho vlastně nic nebylo. Připadalo mu, že by ho měl alespoň někdo informovat o tom, k čemu se vlkodlačice chystá. Už nebude cesty zpět.

„Declane? Volám kvůli Everly… Posloucháš mě? Haló, jsi tam vůbec?“

Declan: „Teď se mi to vážně nehodí, Bailey! Zavolám ti později, ano?“

Bailey: „Proč? Co máš tak důležitého? Zníš skoro vyděšeně. Děje se něco?“

Declan: „Ehm, no… Prostě mám plné ruce práce. Menší pohroma v domácnosti.“

Nechtěl Baileymu ani nikomu z nejbližších přátel vykládat, že v jeho novém domově straší a že situace se s každým dalším dnem poněkud zhoršuje. Přispěchali by mu na pomoc a jen by tím ohrozili sami sebe. Navíc už mu pomáhali zkušenější odborníci.

Bailey: „O čem to mluvíš? Rozbila se ti pračka nebo co?“

Declan: „Promiň, ale musím běžet. Ozvu se pak!“

Bailey: „Počkej –“

Zbytek věty už Declan neslyšel. Položil to a připravoval se na nevyhnutelný střet s pekelným stvořením.

Naštěstí se v pravou chvíli objevil na scéně jeden z jeho pomocníků, pravý odborník na lov démonů. Koneckonců to byl čaroděj, který se o tělesnou schránku s jedním démonem dělil. O tom svědčily zářivě zelené oči onoho démona, který občas přebíral kontrolu a posiloval hostitele.

Elliot: „Tady jsi, ty mrško. Podruhé už mi neutečeš!“

Elliot seslal kouzlo a podařilo se mu zastavit příšeru těsně předtím, než mohla na Declana zaútočit.

Omráčené monstrum se zhroutilo a zůstalo nehybně ležet. Dnes bylo jedním z několika, kterým už museli čarodějové v domě čelit.

Declan by rád svoje bydliště dostal pod kontrolu. Nelíbila se mu představa, že by se měl znovu stěhovat a utíkat z boje. Zvlášť když už si to tady tak pěkně zabydlel.

Declan: „Díky, Elliote. To bylo na poslední chvíli.“

„Moje specialita. Hej, zlato?“ zavolal Elliot směrem do chodby a ke schodišti, které vedlo do prvního patra. „Tam nahoře všechno v pohodě?“

„Skoro, ještě vteřinku,“ odvětila jeho zaneprázdněná manželka Lorraine, zatímco kurážně likvidovala strašidelnou panenku. „Uf, jo, hotovo! Prostor vyčištěn.“

„Zatím,“ podotkl vyčerpaně Declan, když se k nim vzápětí připojila v přízemí. Byl opravdu vděčný, že se mu manželé Stantonovi, proslulí lovci záhad a rozličných monster, uvolili podat pomocnou ruku. Bylo to však pouze dočasné řešení. Museli přijít na to, jak se přívalu strašidel zbavit jednou provždy.

Pochopitelně ho nijak netěšilo, že mu trvá tak dlouho tenhle problém vyřešit. Že navíc potřebuje asistenci. Udělal dobře, když odtud Everly předtím tak rázně vyhodil. Hezké to od něj nebylo, nejspíš mu to hned tak neodpustí. Pokud ho vůbec ještě bude chtít vidět. Ale aspoň se od něho a tohohle prokletého domu drží dál.

Lorraine: „Stačí najít předmět, který je zdrojem kletby a přitahuje sem všechna ta stvoření z jiných světů. Předchozí majitel pozemku ho mohl někde ukrýt. Ale my ho najdeme.“

Elliot: „Pochopitelně, musíme pečovat o naši dobrou pověst vyhlášených odborníků.“

Mezitím dělala Everly velký životní krok. Chystala se napít lektvaru, který ji definitivně zbaví vlčí formy. Těšila se na to. Nezaváhala. V poslední vteřině se jí před očima objevil Declanův obličej. Ovšemže přemítala, jaký vliv tohle bude mít na jejich pouto, ale… hrdost jí nedovolila couvnout.

Proměna nebyla zrovna příjemná, ale aspoň netrvala dlouho.

Lektvar evidentně účinkoval. Everly zalilo oslnivé světlo. Když opadlo, stála tu najednou docela jiná siminka…

Přesto si připadala pořád stejná, jen jaksi lehčí, uvolněnější. Spokojená. Jako by jí z ramenou někdo sundal těžké břemeno.

Bailey: „Jak se cítíš? Nemotá se ti hlava, není ti špatně?“

Everly: „Vlastně… je mi báječně!“

Vděčně kamaráda objala. „Děkuju, Bailey! Za tuhle pomoc ti budu nadosmrti vděčná!“

Bailey: „Vždyť jsem tě jen odvedl ke stánku. Těší mě, že jsi šťastná.“

On sám tady musel vyřídit ještě jednu záležitost. Slíbil Rileymu, že mu na Sulani přinese lektvar pravdy, aby ho mohl dát vypít jistému Fintanovi a přesvědčit se o upřímnosti jeho tvrzení.

Už brzy se Bailey znovu setká se svými ostrovními přáteli. Nebyl si jistý, jestli se na to těší, anebo jestli má spíš strach. Bál se, co s ním udělá pohled na krásnou Ruby. Bál se, že to bude trapné a napjaté, ale… zároveň ji toužil zase spatřit. Ach, hloupé zamilované srdce!

Ruby: „Vážně za mnou nemusíš všude chodit jen proto, že jsme spřízněné duše a že se bojíš o mou bezpečnost.“

Fintan: „Chodím za tebou proto, že tě chci lépe poznat. To je vzhledem k okolnostem pochopitelné.“

Ruby: „Se sbližováním bych počkala podle toho, jestli lektvar pravdy potvrdí, že jsou tvé úmysly čisté!“

Fintan: „Na to jsem přistoupil, protože mě tvůj bratr požádal. Ty ale přece víš, že mi můžeš věřit. Tvoje siréna si mě vybrala. Nemám důvod ti ubližovat a zrazovat tě, Ruby. Potřebuji, abys byla šťastná.“

Ruby: „To by se tak hezky poslouchalo od někoho, kdo mě alespoň trochu zná. Pro mě jsi cizí bytost.“

Fintan: „No tak mi dej šanci a dovol mi se ti přiblížit, poznat tě. Stejně se tomu nevyhneš, tak proč čekat? Jsme tu sami, je pěkný letní den. Schází tomu jen pusa od krásné dívky.“

Ruby: „Ty si zřejmě myslíš, kdovíjak to neumíš se slovy, co?“

Fintan šeptem: „Vážně chceš, abych zmlkl a odešel? Nebo po tom polibku toužíš stejně jako já?“ Pohladil ji po vlasech, přejel tváří po té její. „Má krásná mořská vílo…“

Ruby s povzdechem: „Zatraceně.“

Dovolila si přestat myslet a poddat se kráse okamžiku. Vždyť měl koneckonců pravdu. Ona jeho slovům už uvěřila. Věděla, někde v hloubi duše, že by jí neublížil. Někdy dřív možná, ale ne teď, když je osud spojil nejpevnějším svazkem.

V první chvíli si samozřejmě nevšimli, že je čirou náhodou pozoruje Bailey, který se sem kouzlem přenesl.

Já si umím vybrat chvíli, napadlo ho, zatímco se snažil vyhnat ze srdce náhlý příval nepochopitelné bolesti. Nemohl Ruby zazlívat, že si našla přítele. Vždyť sakra sám pořád miloval Grima, se kterým ani nemohl být. Ale stejně to nebyl příjemný pohled. Uvažoval, že se otočí a rychle zmizí. Jenomže slíbil Rileymu ten lektvar a –

„Bailey!“ Konečně si ho Ruby všimla a přiběhla k němu dřív, i s tím novým přítelem za zády, než si stačil rozmyslet, jak se zachová.

Bailey: „A-ahoj. Přinesl jsem lektvar, který Riley chtěl.“

„Nazdárek!“ usmál se na něj kdovíproč a nečekaně mile ten černovlasý muž. „Konečně se potkáváme takhle přímo. Rád tě poznávám, Bailey. Já jsem Fintan.“

„Taky mě těší,“ odvětil Bailey překvapeně, protože ho nic lepšího nenapadlo.

Ruby: „Díky za ten lektvar. Riley je uvnitř, ale… můžeme si napřed promluvit jen my tři?“

Bailey vůbec netušil, o čem by si měli povídat „oni tři“, ale zmateně přikývl.

Fintan: „No, to bude myslím zábavný a vcelku pikantní rozhovor, chi chi chi.“

Ruby: „Hele, nech si to! Nebo tě pošlu dovnitř za bráchou, lektvar už čeká!“

Odvedli Baileyho k venkovnímu stolku a pro jistotu ho usadili, protože koneckonců to, co se mu chystali říct, by ho taky mohlo porazit.

Slova se naneštěstí chopil Fintan a zahájil velmi věcné a praktické vysvětlování bez zbytečného zaobalování. „No a z toho tedy vyplývá, že my oba, ty a já, jsme osudovými muži téhle krásné ženy. Kapišto?“

Ruby: „Já tě asi zabiju.“

Fintan: „To neuděláš, protože moje ztráta by tě oslabila a zabolela. Jen říkám, jak to je. Jsi naše spřízněná duše a Bailey, stejně jako já, s tebou chce a potřebuje být, že jo, chlape?“

Ruby: „Omlouvám se, Bailey, on… je se vším hned hotový. Probereme to hezky v klidu, ano?“

Bailey: „Takže… vy si neděláte srandu? Nerozumím tomu, Ruby, ty přece… A já jsem ke všemu ještě… Moment, tohle musím nejdřív rozdýchat.“

Ruby si povzdechla a omluvně se usmála. „Pojď, trochu se projdeme, jen my dva. Fintane, můžeme být prosím s Baileym chvíli o samotě?“

Fintan: „Na to se mě nemusíš ptát. Vím, že ho máš ráda a že ti záleží na nás obou. Kromě toho… Já bych si s ním potom také rád popovídal mezi čtyřma očima. Ale dám vám přednost a dopřeju vám prostor.“

S úsměvem mrknul na ještě zmatenějšího Baileyho a pomalu se odšoural do domu.

Ruby: „Nejdřív se ti chci omluvit za to, jak jsem se chovala před nemocnicí. Mrzí mě, že jsem utekla.“

Bailey: „V pohodě. To už je dávno pryč.“

Ruby: „Není to v pohodě! Vím, že tě to trápilo. Mě taky. Zpanikařila jsem, protože právě v tu chvíli si tě moje siréna vybrala za jednoho z osudových partnerů. Překvapilo mě to.“

„To se nedivím,“ zasmál se najednou Bailey. V hlavě měl hrozný zmatek, ale jedna věc tam převládala a ta ho rozradostnila. Uvědomil si, že Ruby na něm opravdu záleží. Že s ním chce být, navzdory všemu. I když to znamenalo být i s tímhle Fintanem, na kterém bylo něco… hm. Bailey to neuměl pojmenovat, ještě ne. Ale docela ho lákalo na to přijít.

Bailey: „Já… chci k tobě být naprosto upřímný. Často myslím na Grima, pořád k němu něco cítím, ale… Tebe mám moc rád, Ruby. Od chvíle, kdy jsem tě poznal. Jen jsem… Neodvažoval jsem se věřit, že bys… chtěla… Vždyť jsem…“

Bože, musel se příšerně červenat!

Ruby: „Mně to nevadí, Bailey. Respektuju, že Grim je pro tebe důležitý. Stejně tak doufám, že tobě nevadí, že… že tu chci být pro tebe i Fintana. Vy oba jste zase důležití pro mě, rozumíš tomu? Můžeš to přijmout, dát nám šanci?“

Tohle už snad ani nemůže být podivnější a bláznivější, říkal si. Ale hlavní pro něj bylo, že když tam tak stál a díval se na Ruby, byl konečně zase šťastný. Konečně nebyl osamělý.

Na odpověď se nezmohl, ale zhluboka se nadechl, přikývl a usmál se na ni.

Nezapomeňte si pustit zvuk a zvětšete si video přes celou obrazovku. Video je fanouškovským dílem inspirovaným hrou The Sims 4. Obrázky, úpravy a části animace byly vytvořeny pomocí nástrojů umělé inteligence, včetně ChatGPT a dalších dostupných generátorů. Zvukové efekty a hudba pocházejí z volně dostupných nebo AI generovaných zdrojů. Tvorba je určena výhradně pro nekomerční, zábavní účely. Veškeré prvky byly použity v souladu s podmínkami platnými pro fanouškovský obsah. Nejedná se o oficiální materiál společnosti EA / Maxis.

This video was created with the help of AI tools and is intended purely for entertainment and non-commercial purposes. It is a part of fan-made content inspired by The Sims 4 and is shared in accordance with fair use and community guidelines. No copyright infringement is intended.