Na předchozí temnou část navazujeme jednou obzvlášť pestrou a zářivou. Příběh Lilith a Gabriela pokračuje a hýří barvami i kouzly…
Lesní mýtina nebo také Sylvan Glade byla domovem nejrůznějších mýtických stvoření a dobráckých víl. Berte to prosím tak, že před příchodem se Lilith stihla vydrhnout. 😃
Vílí muž: „Moc vám děkujeme, že jste zachránili jednoho z našich přátel. Ostatní jednorožci už ho velmi postrádali, jeden z nich pořád plakal. Myslím, že by vám rád osobně poděkoval.“
Lilith: „No, netváří se moc vděčně. Asi mu vadí moje temná upíří energie.“
Lilith: „Ale já ti do zadku nepolezu, kamaráde. Buď mě přijmeš takovou, anebo můžu zase odejít.“
Gabriel: „Ostrá holka.“
Lilith: „No vidíš, ono to půjde.“
Lilith: „Začínám trochu žárlit.“
Později, zatímco si Lilith povídala opodál s jednou lesní vílou, se na Gabriela z rohu jednorožce snesl kouzelný prach.
Nejdřív si toho ani nevšiml, pochopitelně to nemohl vidět. Ale najednou ho naplnila zvláštní síla a nevysvětlitelný pocit radosti.
Naneštěstí následovala ostrá bolest přímo v jeho očích. Srazila ho na koleno a vyrazila z něj poplašený výkřik.
„Gabe! Co je ti?“ Lilith se lekla a neváhala ani vteřinu.
Upíří rychlostí se rozběhla k muži, do kterého už byla po uši zamilovaná, i když to zatím nepřiznala nahlas.
Lilith: „Panebože! Tvoje oči!“
Gabriel: „Lilith… To jsi ty? Já… já tě vážně vidím!“
Lilith: „Hádám, že ti ten jednorožec taky chtěl dát najevo vděčnost. Takže, když mě teď vidíš, hm… Co na to říkáš?“
Místo odpovědi ji políbil.
Gabriel: „Jsi mnohem krásnější, než jsem si představoval. Já věděl, že Bailey kecá!“
Lilith: „V čem jako? Co ti napovídal?!“
Gabriel: „To je jedno. Ale jsem teď ještě zmatenější, že si taková kráska vybrala zrovna mě. Alespoň doufám, že to tak je. Že se mnou zůstaneš…?“
Lilith: „O tom nepochybuj. Mě už se nezbavíš.“
A to je prozatím vše, přátelé. 🙂 S Declanem si to vyřídíme někdy příště. O kom asi mluvil, když se vyjadřoval o nějaké záhadné ženě? Nechme se překvapit.
Komentáře
Okomentovat