Vždycky mě potěší, když vidím, že se mé příběhy těší kladným ohlasům navzdory své ehm… bizarnosti a šílenosti. 😃 Naopak zamrzí, když někdo utrousí urážlivou poznámku na adresu mých výplodů fantazie. Ale tak to chodí, sto lidí, sto chutí. Každý si občas potřebuje rýpnout. Nehodlám s příběhy v nejbližší době přestat a i tentokrát doplňuji VAROVÁNÍ, rovnou velkými písmeny, protože tady končí všechna sranda. Opět gay romance, opět mužské těhotenství. Brzy už zase přidám něco méně kontroverzního, hlavně pokračování příběhu Caleba a Joni. Postavila jsem jim nový domov. ❤
Uplynul nějaký ten pátek a Vlad se necítil o nic lépe, spíš naopak. Většinu času teď trávil v jedné místnosti svého velkého panství…
Kdo hádal koupelnu / toaletu, trefil to naprosto přesně. 😃 Nakonec mu nezbylo než přistoupit na tu nejbláznivější myšlenku, kterou mu vnukl Riley, a… ověřit si, jak se věci mají.
Myslím, že tohle ani nepotřebuje komentář. 😃
Vlad: „Jak se tohle sakra mohlo stát? Tedy, jistěže vím, jak se to mohlo stát, ale… Zatraceně, jak jen se to mohlo stát?!“
Vlad: „Dobrá, žádnou paniku. Jeden test, to je toho. To ještě vůbec nic neznamená.“
Vlad: „Stovky let chodím po světě, a když se konečně zamiluju, jsou z toho jen samé problémy.“
Vlad věděl, že nebude mít klid, dokud neuslyší verdikt přímo od lékaře. A jediný, komu důvěřoval, byl Caleb Vatore. Toho pochopitelně překvapil důvod Vladova nečekaného zájmu o vyšetření.
Caleb: „Nejdřív Riley, teď ty… hádám, že neznámá síla ze Sulani překročila moře a už ji máme tady.“
Vlad: „Cože?“
Caleb: „Ále, toho si nevšímej…“
Caleb se uchechtl: „Můžu potvrdit, že tvoje domněnka byla správná. Tihle hoši Callahanovi to holt umějí, zdá se.“
Vladovi ale rozhodně do smíchu nebylo. Teď už přišel o všechny možnosti až na jednu, tu nejšílenější.
Caleb: „Že bych viděl náznak radostného úsměvu?“
Vlad: „Co? Ne! Ovšemže ne! Tohle je… katastrofa! Já přece nemůžu být… Nemůžu… Nedokážu to ani vyslovit, tak nesmyslné to je!“
Caleb: „No, ještě máš čas se rozmyslet, jestli si ho necháš. Nechci ti radit, ale… snad bys to měl probrat s Benem?“
Vlad: „Ben… Copak mu můžu jen tak zavolat a oznámit… Po tom všem… Ne, to nejde.“
Caleb: „Na jeho místě bych o tom chtěl vědět.“
Vlad: „Asi na to má právo. Měl bych mu to říct, chci mu říct tolik věcí, ale… odstěhoval se a… Možná bych ho měl nechat na pokoji. Už se mu znovu neplést do života.“
Caleb: „Tomuhle vážně nerozumím, očividně se máte pořád rádi, tak proč si to proboha nevysvětlíte? Ať už se mezi vámi stalo cokoli!“
Vlad: „Pro tebe je snadné tohle říct. Joni ti nikdy neublížila a ty jí také ne.“
Caleb: „Ech, ten paličatý hrabě s jeho upíří hrdostí… Beru si na zbytek dne volno, vezmeš za mě prosím ambulanci? Musím jet za jedním troubou, abych mu řekl, že ho jiný trouba miluje. Možná to není nejrozumnější, ale co víc můžu zkazit? Alespoň to zkusím!“
Caleb: „Tak tady teď Benedict bydlí? Domek sám nevypadá zle, ale ty špinavé okolní ulice, těch odpadků…“
Benedict: „Calebe! Kde se tu bereš tak pozdě?“
Caleb: „Promiň, že jsem přijel takhle bez ohlášení, ale potřebuji si s tebou o něčem promluvit. Máš chvilku?“
Benedict: „Ale ovšem. Pro tebe vždycky, kamaráde. Pojď dál.“
Caleb: „Máš to tady hezky zařízené.“
Benedict: „Čekal jsi to horší, co? Na přízemí jsem se dost nadřel a vrazil do toho už hodně peněz. Úpravy patra budou muset počkat. S kamarádem, který mi dům původně pronajal, jsem se domluvil na odkoupení, až si našetřím dostatek peněz. Naštěstí na to nespěchá. Nabídnu ti krevní plazmu? Mám tu ještě pár balíčků z doby, kdy… Ehm, dáš si?“
Caleb s díky odmítl a pokusil se Benovi co nejšetrněji promluvit do duše ohledně Vlada.
Benedict: „Chtěl jsem tomu dát ještě šanci. Vím, že jsem to pokazil já a… Pořád ho mám rád, ale odmítá se mnou mluvit. To, co mi řekl jako poslední… Zkrátka, asi už to nemá smysl. Navíc jsem zaneprázdněný prací pro místní komunitu.“
Dům původně patřil Knoxovi, zdejšímu bojovníkovi za čistší životní prostředí. Už dlouhá léta je to Benův dobrý kamarád.
Knox: „Jsem vážně moc rád, že jsi souhlasil, Bene. S někým jako ty věřím, že se nám konečně podaří dát město do pořádku. Vyčistíme to tady pro budoucí generace! Doufám, že mi s tím pomůžeš.“
Benedict: „Udělám, co bude v mých silách, to už jsem ti přece slíbil.“
Benedict: „Možná bychom měli začít úklidem těch všudypřítomných odpadků… Počkat, já zapomněl, že tvůrci hry nám neumožňují na ně kliknout. No tak nic.“ 😃
Benedict: „Holt to uděláme podle jejich pravidel, hlasováním pro akční plány sousedství. Divné, přísahal bych, že jsme vypnuli hlasování NPC, a přesto můj plán na vysázení zeleně někdo přehlasoval pytlíky přes hlavu.“
Mezitím se ve Vladovi něco hnulo a nebyla to jenom jeho snídaně! Rozhodl se zkusit štěstí a odjet za Benem, aby si konečně o všem promluvili. Lilith bude tak hodná, že mu během jeho nepřítomnosti pohlídá dům.
Vy se bez těch deštníků neobejdete… 😃 Lilith pochopila, že Vladovi se nechce sdělovat jí podrobnosti o své cestě do Evergreen Harboru. Netrápila ho všetečnými otázkami, když si všimla, že je mu špatně.
Zajímavá náhoda, před cestou si Vlad dopřál šlofíka a zdálo se mu, že má dítě. 😃 Dva naprosto nesouvisející mody se mi pěkně časově sešly. Kdyby to někdo nevěděl, růžovočervená barva kolem je smyslná aura. Vlad asi doufal, že mu pomůže Bena trochu obměkčit. 🙂
Vlad ostražitě a s jistou váhavostí dorazil k Benovu novému domovu. Všechno tady bylo tak… přírodní, ekologické, jasné a barevné. Úplný opak toho, v čem žil Vlad ve svém temném upířím světě.
Nesměle zaklepal a dodával si odvahu neutéct. On, který se nikdy ničeho nebál, který naopak děsil všechny kolem sebe… Věděl, že ho naprosto rozdrtí Benovo odmítnutí, byť zřejmě zasloužené.
Vlad si neuvědomoval, že užívání upířích schopností – včetně smyslné aury – ho teď více vyčerpává a že by jeho nevolnosti mohly být o to horší. I když tu auru zase utlumil, bylo už pozdě.
Zrovna se mu opravdu nepříjemně zatočila hlava, když se dveře otevřely a za nimi se objevil Ben. Jak asi zareaguje, až venku uvidí stát Vlada, kterému se navíc udělalo zle?
Komentáře
Okomentovat