Příběh Lilith a Gabriela pokračuje. Konečně budeme mít možnost blíže poznat nenáviděného černokněžníka Declana. Je skutečně tak špatný, jak se o něm říká? Nebo je za jeho údajné hříchy zodpovědný někdo jiný?
To, že se Gabrielovi díky jednorožčímu prachu vrátil zrak, by si zasloužilo oslavu. Bohužel, radovánky musejí počkat.
Lilith, Gabriel a Bailey mají teď důležitější starosti. Musejí rozhodnout, jak naloží se svým zajatcem.
Všemi nenáviděný a obávaný čaroděj Declan se konečně probral, když účinky upířích schopností vyprchaly. Netušil, kde se nachází, ale v důležitých faktech se zorientoval rychle, všechna čest.
Declan: „Co jste to provedli? Měl jsem toho jednorožce na dosah. Konečně jsem měl na dosah svobodu! Mohl jsem se vymanit z jejího vlivu a přestat škodit! Hlupáci, všechno jste zkazili.“
Gabriel: „Přestaň se tady rozkřikovat. Jestli někdo něco zkazil, pak ty! Cos chtěl dělat s tím nebohým jednorožcem, mizero?!“
Lilith: „Možná mu rozváže jazyk trocha další upíří energie. Měla bych zase použít své schopnosti? Žádný problém, jen si řekněte!“
Gabriel šeptem: „To nebude třeba. Nemůže nám lhát, dokud je uvězněný v tom kouzelném zeleném světle.“
Declan vyčerpaně: „Proč bych lhal? Stejně už na ničem nezáleží. Vzali jste mi jedinou šanci a věřte mi, bude vás to mrzet. Ona už se o to postará.“
Gabriel: „O kom to pořád mluvíš?“
Declan: „O Delyne. Své sestře.“
Bailey: „Odkdy má ten bastard ségru?“
Gabriel: „Vím já? Nikdy jsem o žádné neslyšel.“
Declan: „Jistěže ne. Všechnu špinavou práci za ni dělám já. Stojím na jevišti, zatímco ona se směje za oponou. Ráda si hraje s lidmi. Když je může ovládat a nutit do věcí… Och, kdybych získal prach z rohu jednorožce, konečně bych se zbavil jejího vlivu. Už bych nemusel plnit její vůli a ubližovat.“
Bailey: „Vysvětlovalo by to jeho černé oči.“
Gabriel: „Pravda. Když jsem ho viděl naposled, zčernaly mu zničehonic. To bylo… poslední, co jsem tenkrát viděl, než jsem oslepl.“
Declan: „To jsem nechtěl, mimochodem, ale co na tom sejde? Udělal jsem to, protože to chtěla ona. Protože se baví utrpením druhých, ale hlavně z něj čerpá sílu. Z fyzického a ještě více z toho duševního.
Declan: „Zoufalství, beznaděj, ztráta, zlomené srdce… To všechno je pro ni slast, posílení, další kapka do sklenice, která už tak přetéká nesmírnou mocí. Proto jí nedokážu čelit ani já, ne bez jednorožčího prachu. Vím, že to nechcete slyšet, a nijak mě netěší to říkat, ale musíme spolupracovat. Musíte mi pomoct, jestli máme mít šanci ji zastavit.“
Declan: „Je blíž, než si myslíte, a příliš silná na to, aby proti ní obstál jediný čaroděj. Bude škodit dál, na to se spolehněte.“
Declan: „Nepotřebuje žádný jiný důvod než to, že MŮŽE. Může šířit neštěstí jako obrovskou vlnu, která smete vše, na čem vám záleží. Nezabíjí, ne, dělá daleko horší věci.“
Declan: „Je pořád v pohybu. Jenom já ji dokážu vysledovat a najít, protože jsem její bratr, její krev. Ale to pro ni, samozřejmě, nic neznamená. Tedy kromě příležitosti mě takhle ovládat.“
Declan: „Cítím ji. Zkouší se ke mně dostat, zkouší mi zase proniknout do hlavy. Nedokážu jí dlouho odolávat. Prosím, Gabrieli. Teď mi musíš věřit. Dej mi prach z rohu jednorožce!“
Lilith: „Ehm, pánové, on asi opravdu nekecá. Ze stropu nám sem padají nějaké třpytky. Co to sakra je?“
Declan: „Jen další projev její přítomnosti, jejího kouzla. Natahuje se po mně. Tak dělejte něco, než bude příliš pozdě! Pak už mě neudrží ani vaše magická pouta!“
Gabriel: „Vážně mám poslední hrstku toho vzácného prachu využít na šmejda, který mě připravil o zrak?“
Bailey: „Já bych to riskl. Vzduchem se šíří temná magie a Declanova není. Ani trochu se mi to nelíbí.“
Gabriel: „Ech, doufám, že nebudu litovat…“
Gabriel vyslal proti Declanovi kouzlo a přihodil k němu posledních pár třpytek, které mu věnoval vděčný jednorožec.
Místnost náhle zalilo vřelé oranžové světlo.
Bude to ale fungovat? Podaří se Declana zbavit zlého vlivu jeho tajemné sestry?
Delyne: „Ale, ale… Tak vy si chcete hrát? No dobrá, pobavíme se. Nechte si mého bratříčka, prozatím, a já si teď půjdu pohrát s city tvého bratříčka, Lilith Vatore.“
Delyne zmizela v záři fialového světla poté, co se magicky přenesla pryč.
Declan otevřel oči a pomalu se rozkoukával kolem.
Lilith: „Tak co? Zabralo to?“
Declan: „Moje prokletí… Konečně je pryč. Ale hrozba přetrvává. Delyne se pomstí za to, že jsem jí takhle unikl. Pomstí se rychle a na vašich bližních. Musíme ji najít. Hned!“
Komentáře
Okomentovat