VAROVÁNÍ: Tato část příběhu s Delyne, Rileym a Liamem zachycuje násilí, hořícího simíka, srdceryvné momenty. Není to nic pro slabé povahy. Plus je to gay romance a mpreg romance, jak už mnozí víte. 😉 Kliknutím na jednotlivé obrázky je zvětšíte.
Poté, co tak snadno zničila štěstí Caleba a Joni, se čarodějnice Delyne přemístila na ostrov Sulani se záměrem dál šířit zoufalství, smutek a bolest, zkrátka všechny ty krásně kruté emoce, které ji nabíjely energií.
Delyne: „Uf, to je vedro. Šaty se mi třou o písek, to chce změnu. Tak, mnohem lepší. A jde se ničit!“
Delyne: „Agnes, jaká milá náhoda! Vsadím se, že tobě chtěla dát na pamětnou spousta simíků, takže možná nikomu nebude vadit, když se jejich jménem pomstím.“
Agnes: „Ach, probůh, co to je? To je ohavné!“
Delyne vypustila na tu zapšklou bábu roj rozličného hmyzu. Pak jí do oka padl další nebohý kolemjdoucí.
Bez váhání po něm šlehla plamenem a zapálila ho. Dívat se na jeho divoký taneček pro ni bylo přímo skvostné. Doslova cítila, jak jí negativní prožitky okolních nebožáků vlévají novou sílu do žil. S každou takovou dávkou ale chtěla víc.
Čím víc magické moci měla, tím spíše ztrácela veškeré zábrany a stávala se nebezpečnější nejen ostatním, ale i sobě. Závislost na omamném pocitu neporazitelnosti přebírala vládu nad rozumem.
Vůbec si už nedělala hlavu s tím, že její řádění bude mít svědky, že se ji dřív nebo později někdo pokusí zastavit. Kdo by to asi tak mohl dokázat? Byla nejsilnější!
Přesto ráda škodila hlavně ze stínů, nenápadná, neviděná. Zákeřně útočila bez varování a chichotala se v ústraní, zatímco s gustem sledovala plody své práce.
Mezitím v nedalekém domě Liama a Rileyho…
Liam: „Nepodváděj!“
Riley: „Dobře, dobře, stačí mi to říct třikrát.“
Liam: „Tramtadadá!“
Riley otevřel oči a spatřil před sebou plně vybavený pokojíček pro miminko. Liam ho připravil úplně sám.
Liam: „Líbí se ti? Snažil jsem se ho vyzdobit tak, aby ti alespoň trochu připomínal tvůj druhý domov. Snad se tady naše mrně bude cítit dobře.“
Riley: „Je to dokonalé!“
Riley nechápal, kdy to jeho partner stihl, při své náročné práci v nemocnici a dalších povinnostech. Byl tak šťastný a vděčný, že má milující rodinu, věrné přátele a před sebou zářivou budoucnost.
Spokojená dvojice se rozhodla dopřát si romantické večerní plavání, hezky v klidu a o samotě.
Sami ale v tu chvíli rozhodně nebyli. Poblíž jejich pozemku se náhle objevila nevyzpytatelná čarodějnice.
Delyne sem přilákala magická moc mořské panny, vlastně… on je to muž. Škoda, mořské panny bývají obvykle mnohem hysteričtější, když jim seberete jejich radost.
Delyne: „Vida, tenhle je zamilovaný. Slyšela jsem, že když mořské panně zlomíte srdce, zabijete ji.“
Delyne: „Umírá pomalu, postupně chřadne a její žalem puklé srdce vydává tu nejsladší bolest…“
Delyne: „Bylo by hloupé nevyzkoušet, jestli to takhle funguje i u mužů.“
Čarodějnice zpovzdálí zaměřila své síly na Liama, aniž by si jí kdokoli všiml. Oba muži byli příliš zaneprázdnění jeden druhým, Liam teď navíc pocítil příšernou bolest.
Liam: „Zatraceně, co to sakra… Moje hlava!“
Myslel, že se mu snad rozskočí.
Delyne: „Ó, kdepak, kamaráde, nepokoušej se mi vzdorovat. Tuhle bitvu nemůžeš vyhrát. Dej pěkně sbohem své velké lásce.“
Riley: „Co se děje? Mluv se mnou. Kde tě to bolí?“
Liam náhle vytřeštil oči a Rileyho od sebe ohromeně odstrčil. „Co… Co to má být? Jdi ode mě pryč!“
Riley: „Co se stalo? Jsi v pořádku?“
Liam: „To ty! Co jsi zač? Cos mi to udělal?! Pokusil ses mě stáhnout pod vodu a utopit, že jo?!“
Riley: „Liame… O čem to mluvíš? Nikdy bych ti neublížil.“
Liam: „To určitě! Ne, nepřibližuj se!“
Liam: „Říkám ti, zůstaň, kde jsi! Anebo ještě líp, plav okamžitě pryč! Zmizni!“
Riley: „Vážně mě děsíš. Je to nějaký vtip? Nerozumím… Proč se na mě takhle díváš, copak jsem ti něco udělal?“
Liam vyrazil směrem ke břehu, snažil se co nejrychleji dostat na souš, jako by se doopravdy bál, že mu Riley nějak uškodí. To jeho přítele samozřejmě překvapilo a hlavně ranilo.
Liam: „Přestaň mě pronásledovat, slyšíš?! Padej odsud, ty nelidská stvůro!“
Ta slova následovalo hrobové ticho. Rileymu se pak úplně zatmělo před očima, měl dojem, že mu zvoní v uších, že slyší vlastní zběsilý tlukot srdce, drolícího se na kousky.
Spatřil v Liamově očích tolik nenávisti a odporu. Nerozuměl tomu, ale viděl to tam tak jasně…
Odvrátil se, ponořil a odplaval neznámo kam. Noc vystřídal den a nad ostrovem se rozzářilo slunce, ale tohle zlomené srdce už nezahřeje.
Komentáře
Okomentovat