Ahoj! V této části se všechny příběhy slily do jednoho a pokusila jsem se to pojmout natolik akčně, že první fázi focení nepřežila jedna stěžejní siminka. 😮 Hru jsem samozřejmě neuložila. Zkrátka, neobešlo se to bez komplikací, ale myslím, že výsledek za to stojí. Je to velmi dlouhé, za což se omlouvám, ale kvůli nedostatku času to nestíhám rozdělovat do dvou menších článků. Snad nebudete mít problém s načítáním obrázků, případně mě prosím informujte.🙂 VAROVÁNÍ: Tato část příběhu zahrnuje jisté násilí formou magických soubojů a následná drobná zranění.
Poté, co Liam pod vlivem kouzla od sebe odehnal Rileyho, se kousek od jeho domu objevili Declan, Lilith a Gabriel. Přivedla je tam magická stopa čarodějnice Delyne, kterou dokázal vysledovat jenom její bratr.
Declan: „Zvláštní. Určitě tady byla, ale… jako bych ji teď cítil na dvou místech současně. Je někde poblíž a zároveň… daleko.“
Lilith: „Bezva, to nám moc pomůže. Takže nejspíš odhalila naši zoufalou snahu a pokouší se nás zmást, co?“
Lilith: „Tady bydlí naši přátelé Liam a Riley. Doufám, že jim ta čarodějná mrcha neublížila…“
Gabriel: „To se dá snadno zjistit, zajdeme na návštěvu.“
Declan: „Ve vzduchu se tu vznáší temná magie mé sestry. Musíme si pospíšit a najít ji co nejdřív!“
Lilith: „Jen se rychle přesvědčím, že jsou kluci v pohodě.“
Liam ale nebyl ani trochu v pohodě. Hrozně se potil a počínal si velmi roztržitě. Když se ho Lilith zeptala, jak se má Riley, zatvářil se zmateně.
Liam: „Kdo?“
Lilith: „Přece tvůj přítel.“
Liam: „Neznám nikoho, kdo by se takhle jmenoval.“
Gabriel: „A sakra…“
Declan: „Ten kluk zavání nejen potem, ale hlavně mojí sestrou. Byla tady, za to dám klidně ruku do ohně.“
Lilith: „Mohla na něj uvalit nějakou kletbu zapomnění nebo… tak něco? Liame, vzpomeň si. Ty a Riley spolu žijete, už nějakou dobu. Kde teď je?“
Liam: „Hele, nemám tušení, o kom to mluvíš. Od chvíle, kdy jsem se na Sulani přestěhoval, žiju sám. Žádného přítele nemám a neznám nikoho jménem Riley.“
Lilith: „Opravdu? A co ta vaše společná fotka tamhle?“
Liam: „Tohle… to… Hm, nechápu, kde se to tady vzalo. Ale to je přece ta vodní příšera, kterou jsem dnes za svítání zahnal zpátky do moře! Proč bych se s ní fotil?!“
Gabriel: „Příšera?“
Liam: „Měl ploutev místo nohou, věřili byste tomu?“
Gabriel tiše k Lilith: „Jeho přítel je mořský muž?“
Lilith přikývla. „Tohle nevypadá na kletbu zapomnění, ale něco horšího. Liam, kterého znám, by o Rileym – vlastně o nikom – takhle ošklivě nemluvil, nikdy.“
Liam: „Ten netvor mě chtěl utopit! Naštěstí se mi podařilo utéct. Byl to asi pořádný srab, stačilo pár výhružných slov a hned vzal radši roha.“
Declan: „Chápu správně, že ten mořský muž je do Liama zamilovaný a on ho urazil a poslal pryč?“
Lilith: „Asi ano. Nepochybuji, že v tom má prsty tvá sestra. Liam by Rileymu neublížil sám od sebe!“
Declan: „Máme větší problém. Přesněji onen Riley ho má. Když mořské panně – nebo muži – zlomíte srdce, odsoudíte to stvoření k smrti. Delyne to jistě ví.“
Mezitím Caleb s dcerkou na zádech dorazil do Evergreen Harboru, aby Vlada a Bena požádal o hlídání. Mohl Celii nechat u prarodičů, ale ty už tak trochu využil na výpomoc na ranči. Zatímco on bude hledat svou zmizelou ženu, někdo se musí postarat o koně a ostatní zvířectvo.
Když se Vlad dozvěděl, co se přihodilo Joni, bez váhání pozval kamaráda dál.
Caleb: „No a pak se prostě sebrala a přenesla někam pryč. Vůbec tomu nerozumím, ale… musím ji najít. Bojím se, že vyvede něco hrozného.“
Benedict: „To není možné, vždyť tady mluvíme o mé sestře. Neznám starostlivějšího a obětavějšího člověka. Nevěřím, že by jen tak opustila svou rodinu.“
Vlad: „Ani mně se to nezdá pravděpodobné, rozhodně by to neudělala dobrovolně. Něco se jí muselo stát, zní to… povědomě.“
Caleb: „Co tím myslíš, povědomě?“
Vlad: „Jako účinek zlého kouzla. Kdysi jsem… znal čarodějnici, která se takovými ohavnými žertíky bavila. Vnášela chaos do myslí obětí a díky jejich utrpení sama sílila.“
Caleb: „Bože, doufám, že se mýlíš. Nesmím ztratit už ani chvíli. Pohlídáte mi tedy Celii?“
Vlad: „Ovšem, jen ji sem dej. Hádám, že to pro mě bude… užitečný trénink.“
Benedict: „Dáme ti na ni pozor, neboj. Hlavně, prosím, najdi Joni…“
Caleb: „U svých rodičů nebyla, to jsem si ověřil. Zaletím se podívat na Sulani za Liamem. Volal jsem mu, ale nebral telefon, což mu není podobné.“
Vlad: „Snad bude Joni tam. Dej nám vědět co nejdřív, ano?“
Benedict: „Doufám, že se něco nestalo také Liamovi a Rileymu!“
Caleb: „Taky doufám, vůbec z toho nemám dobrý pocit. Co se to sakra děje?“
Na krásném ostrově Sulani už od brzkého rána pršelo, jako by i příroda věděla, že se schyluje k něčemu strašnému.
Před domem Liama narazil Caleb na svou sestru, jejího přítele Gabriela a…
Caleb: „Co… co tady dělá TENHLE?! Mohlo mě napadnout, že stojí za tím vším!“
Declan: „Klídek, kámo, náhodou teď kopu za tým dobra, abys věděl.“
Lilith: „Declan říká pravdu, je na naší straně a pomáhá nám zneškodnit vlastní zákeřnou sestru.“
Lilith a Caleb si všechno vysvětlili a navzájem si předali znepokojivé novinky. O tom, že Joni opustila rodinu a dala se na dráhu krvelačné upírky. O tom, že Declan nikdy nebyl až tak špatný, jak si všichni mysleli, ale pouze pod vlivem své mnohem horší sestry. No a také o tom, že Rileymu jde zřejmě v tuto chvíli o život.
Lilith: „Co budeme dělat? To je trochu moc tragédií najednou!“
Declan: „Moje sestřička se nikdy nespokojila s málem. Když chaos, tak pořádný. Ale utište se, myslím… Ano, její magická stopa… Najednou se přiblížila!“
Vtom se odněkud ozval vyděšený ženský jekot. Naše skupina nelenila a vyrazila tím směrem.
O kousek dál se ze stínů vynořila krvelačná Joni a pokračovala ve svém nezřízeném hodování. Bez výčitek si pochutnávala na krvi bezbranných kolemjdoucích.
Těžko říct, proč si pro své řádění vybrala právě Sulani, snad proto, že to místo mělo v jejím srdci zvláštní pozici. Koneckonců tady strávila líbánky. Nejspíš si to neuvědomuje, ale někde uvnitř možná cítí, že tady byla vždycky spokojená.
Lilith a Caleb byli díky svým upířím schopnostem na místě jako první.
Caleb: „Joni?! Co se to s tebou stalo?!“
Lilith na rozdíl od bratra neztuhla hrůzou, ale okamžitě se pokusila podmanit si mysl jeho manželky. Doufala, že když jí pronikne do hlavy, podaří se jí přimět Joni k rozumu, ale ona byla teď silnější než dřív. Množství čerstvé krve z ní udělalo temné monstrum bez zábran a limitů. Nad pokusem dostat se jí do mysli jen pobaveně mávla rukou.
Konečně k nim dorazili také Gabriel s Declanem, kteří při pohledu na temnou hrozbu zaujali útočné postavení. Než ale stihli seslat jakékoli kouzlo, Joni vzlétla vysoko nad ně.
Joni: „Že se nestydíte, čtyři proti jedné?“
Declan: „Ty se očividně také nestydíš útočit na nevinné lidi, kteří se nedokážou bránit.“
Joni: „Ha! Jen si beru, co mi náleží. Jsem upírka, mám hlad a oni jsou jídlo. Jednoduché.“
Joni popolétla směrem k pláži. Zdálo se, že chce utéct, ale místo toho se snesla k zemi a obklopila záblesky ničivé energie.
Šlehala jimi po nepřátelích, aby se nemohli přiblížit. Očividně ji to ale bavilo. V tomhle směru Declanovi připomínala sestru. Kdyby snad měl předtím nějaké pochybnosti, že za její proměnou stojí Delyne, teď už by rozhodně nepochyboval ani trochu.
Čaroděj kolem sebe vyvolal hejno kouzelných vran, které odrážely nebezpečné záblesky a chránily jeho i ostatní.
(Jé, duha! 😃 Zvláštní, jak se udělalo krásně zrovna v tak dramatické chvíli.)
Zatímco Gabriel se vyzbrojil modrou energetickou koulí, Caleb zvedl ruce v gestu, o němž doufal, že je uklidňující. Pohled na milovanou ženu ho bolel víc než jakékoli fyzické zranění, které kdy utržil.
Caleb: „Prosím vás, neubližte jí! A ty, Joni, přestaň. Dost!“
Magií ovlivněná upírka jim ale odpověděla jen dalším záchvatem šíleného smíchu. Znovu se vznesla a rudých blesků kolem jejího těla ještě přibylo. Zvedly se jako mohutná vlna a naráz smetly Declana, Gabriela i Lilith.
Joni: „Jak se vám líbí tohle, hm? Početní převaha nemusí vždycky znamenat vítězství.“
Jediný Caleb se nějak dokázal udržet na nohou a prodrat se k ní blíž.
Caleb: „Moc tě prosím, vzpomeň si, kdo jsi! Ta Joni, kterou jsem si vzal, by nikomu neublížila. Obětovala by se pro druhé. Nikdy by neopustila svou dceru. Chybíš jí, Joni, a mně taky! Vrať se domů.“
Joni: „Hm, díky za připomenutí. Ale už se na tom pracuje. Tu malou si k sobě vezmeme a najdeme způsob, jak ji využít, žádný strach.“
Caleb: „My?“
Nechápal, proč Joni mluví v množném čísle, ale najednou mu to došlo. Polila ho nevýslovná hrůza, když se jeho žena přemístila pryč a nechala po sobě, už zase, pouze šedivý oblak.
Caleb: „Musím rychle za Celií!“
Declan: „Ne že bych si chtěl hrát na příliš velkého lidumila, ale budeme muset počkat, než se tihle dva dají dohromady, a taky bychom měli najít toho mořského muže. Nezbývá mu moc času.“
Caleb: „Tak se budeme muset rozdělit!“
Declan se uchechtl: „Ani ve čtyřech jim nedokážeme čelit.“
V Evergreen Harboru se zatím Ben pokoušel rozptýlit uplakanou neteř.
Benedict: „No tak, neplakej. Máma s tátou se brzy vrátí. Do té doby to spolu určitě zvládneme.“
Ben netušil, že za zdmi jeho domu číhá nebezpečí…
Nebezpečí, které se dovnitř může dostat lehce jako lusknutím prstu. Podaří se Delyne ovlivnit i Benovu mysl a unést malou Celii?
Komentáře
Okomentovat