VAROVÁNÍ: Tato část příběhu obsahuje jisté upíří násilí a magický souboj. Zatímco nicnetušící Ben hlídá malou neteř, do jeho domu v Evergreen Harboru nepozorovaně proniká zlá čarodějnice Delyne s cílem dítě unést.
Benedict: „Hm? Hele, co jste zač? Co tady děláte?“
Delyne: „Tyhle otravné otázky… Naštěstí znám způsob, jak je z tvé hlavy vymazat.“
Benedict: „Cože? Okamžitě odejděte!“
Delyne: „Ne bez toho děcka. Tebe si taky nechám, fešáku. Alespoň si rozšířím sbírku. Už mám ve své moci dva sourozence Callahanovy, budeš třetí…“
Vlad: „Kdepak, nebude!“
Než mohla Delyne seslat kouzlo, upír se objevil přímo vedle ní a včas zasáhl. Vlastní ohromnou mocí ji zvedl do vzduchu. Ben vzal mezitím malou Celii do náruče a ochranitelsky ji k sobě přitiskl.
Delyne: „Ah, V-Vlade?! Hm... Dlouho jsme se neviděli. Ani jsem nevěděla, že jsi tady.“
Jak to, že nevycítila jeho upíří auru? Jeho osobní kouzlo? Bývaly doby, kdy by ho dokázala během vteřiny nalézt v davu tisíců simíků.
Delyne: „Něco je na tobě jinak.“
Vlad: „Zato ty jsi pořád stejná. Zákeřná, bezcitná mrcha.“
Čarodějnice se pobaveně zasmála navzdory jisté bolesti, která jí pronikala do zad, krku a ramenou. S vynaložením nemalé snahy se z Vladova kouzla vyprostila, ale on se mezitím převtělil do své temnější podoby, aby byl silnější a mohl jí lépe čelit. Nezapomněl, jak mocná je to soupeřka. Magická energie z ní doslova sálala.
Vlad nechtěl bojovat přímo tady a teď, jen pár krůčků od téměř bezbranného Bena a vystrašené Celie, ale nic jiného mu nezbývalo. Úsměv čarodějnici zmizel z tváře a v její dlani se objevila ničivá koule temné energie.
Vlad měl také pár triků v rukávu, jenže ona byla bohužel příliš mrštná. Než ji zasáhl bleskem, vznesla se ke stropu, div se přitom nebouchla do hlavy.
To by jim přineslo určitou výhodu, ale tolik štěstí neměli. Vlastně jim ho povážlivě ubývalo s každou další vteřinou...
Delyne: „Něco se na tobě změnilo, Vlade. Nebo spíš… někdo tě změnil? Mimochodem, nepřibral jsi trochu v pase?“
Vlad na okamžik ztuhl. Věděla to? Skutečně už to na něm bylo vidět? No, tak nebo tak to bylo cítit. Ubývalo mu sil. Používání nadpřirozených dovedností ho vyčerpávalo víc než obvykle.
Kdyby měl zkušený staletý upír čelit jenom čarodějnici, pravděpodobně by ji dokázal porazit. Vlad byl koneckonců silnější než jakýkoliv jiný upír v okolí. Ze stínů se však náhle vyloupl nečekaný nepřítel. Někdo, kdo ještě nedávno býval laskavou, věrnou kamarádkou. Rodinou.
Vlad: „Bene! Za tebou!“
Benedict: „Co?“
Vlad: „Rychle uteč!“
Ale bylo pozdě. Joni svého mladšího bratra zezadu popadla a zaryla mu špičáky do krku. Překvapený Ben upustil dítě na zem.
Malá upírka byla díkybohu odolnější než běžný kojenec.
Vlad bezmocně sledoval, jak Ben ztrácí vědomí. Nechal se tím pohledem rozptýlit dost dlouho na to, aby nad ním Delyne získala převahu, ale ani to nepotřebovala.
Přes upíra se přehnala vlna bolesti a nevolnosti, podobně jako tenkrát, když se mu na prahu tohoto domu zamotala hlava a Ben ho pozval dál. To bylo předtím, než se udobřili. Teď vše nasvědčuje tomu, že Vlad svého přítele zase ztratí...
„Brzy se tu objeví sourozenci Vatorovi a jejich kouzelnické posily,“ pronesla Joni směrem k Delyne, s níž očividně spolupracovala. Nebo jí spíš slepě sloužila. „Měly bychom zmizet.“
Delyne: „Za okamžik. Nech mě vychutnat si tuhle památnou chvíli. Vlad Straud, můj bývalý přítel, jemuž jsem se tak dlouho toužila odvděčit za jeho zradu, se svíjí v bolestech.“
Delyne: „Největší gól na tom je, že za to může jeho těhotenství, a ne moje mučení, které jsem si pro něj plánovala, věřila bys tomu?“
Sakra, tak to fakt poznala. Potvora všímavá...
Vlad: „Sklapni! To tys zradila mě! Dnes jsem rád, že to tak dopadlo. Joni… Tobě nechci ublížit. Jsme přátelé. Ale jestli Bena okamžitě nepustíš –“
„Tak co?“ přerušila ho Delyne, zatímco pomalu a nenuceně kráčela k uplakanému dítěti. „Nejsi zrovna ve formě, nemáš proti nám šanci.“
Delyne: „Jak jsem řekla, vezmu si je oba. Tvého nového milence – jaké zklamání, vyměnit mě za muže – i tu rozkošnou holčičku. Caleb Vatore ti jistě poděkuje za to, jak pozorně jsi jeho rodinu střežil. Měj se, drahý.“
Vlad: „Ne! Opovaž se je odnést! Delyne!“
Vtom se opodál objevil sám Caleb, ale mohl už jen bezmocně sledovat, jak jeho nejbližší mizí pod závojem oslepujícího fialového světla.
„Joni!“ vykřikl zoufale a pak – byli všichni pryč. Ta odporná čarodějnice, bezvědomý Ben, temná Joni i nevinná, vyděšená Celia.
Komentáře
Okomentovat