VAROVÁNÍ: Většina z vás už ví, že ve hře zkouším kdejaká témata a zajímavé mody, takže to mám pestré i žánrově. Ani tady nechybí gay romance a mpreg romance, což už jsme si vysvětlili. Ale upozornění musí být, takže kdyby to někomu bylo nepříjemné, prosím, článek ignorujte. Dále bych měla upozornit, že příběh zahrnuje únos, zmínky o násilí, magické souboje a snad až přehnanou spoustu světelných efektů, ale to hlavně v příštích pokračováních. Je toho opravdu hodně a přibylo i textu. Kdyby se vám nezobrazoval správně, ale byl podivně rozhozený mezi obrázky, dejte mi vědět.
S našimi hrdiny jsme se naposledy viděli v poněkud nepříjemné chvíli, kdy Delyne za pomoci očarované Joni unesla bezvědomého Benedicta a malou Celii. Chudák Caleb, který se právě v tom okamžiku objevil na scéně, nemohl už nic dělat, jen bezmocně sledovat, jak všichni mizí v oslepující fialové záři.
Únosu nedokázal zabránit ani Vlad, jenž ke své velké nelibosti nadále trpěl nevolností. (To se mi to hezky rýmuje.) Přepadala ho častěji, když to přeháněl s používáním upířích schopností.
Caleb: „Ne, Celii ne! Bože, co budeme dělat?!“
Declan: „Koukám, že jsme zase přišli pozdě. Ale tím, že se budeme válet po zemi a brečet, to asi nenapravíme.“
Vlad: „Ty? Co tady, u všech netopejrů, pohledáváš?!“
Declan: „Snažím se dopadnout a zneškodnit svou sestru, než ublíží někomu dalšímu. Překvapivě se mi zatím moc nedaří. Asi proto, že všichni kolem mě vyšilují a ztrácejí kontrolu nad emocemi. Chápu, že ta mrcha udeřila na vaše nejcitlivější místečka, ale přesně tohle ji posiluje. To, že se hroutíte a naříkáte.“
Caleb: „Jednomu se těžko zachovává klid, když právě přišel o dvě nejdražší bytosti na světě!“
Vlad: „Mě… mě to moc mrzí. Neměl jsem dopustit, aby se to stalo!“
Declan: „Rád bych řekl, že lítost a omluvy jsou lepší než panika a zoufalství, ale nejsou. Zkuste se vzchopit a soustředit jenom na to, že své blízké zachráníte. S tou zákeřnou mrchou už si to vyřídím sám.“
Caleb: „Jak, když je pokaždé o krok napřed? Honíme se za ní a vždy nás převeze! Když v tom budeme pokračovat bez promyšleného plánu, akorát jí vběhneme do pasti.“
Declan: „Na plánování nemáme čas. Ona taky neplánuje, do všeho se vrhá po hlavě. Můžeme od ní čekat jen to nejšílenější a rozhodně si musíme pospíšit. Přenesu nás za ní, ať už to bude kamkoli. Alespoň máme na své straně nejmocnějšího upíra, co, Vlade?“
Vlad nehodlal upozorňovat na svou, ehm, indispozici. Teď už tady šlo o život Celie a Bena, takže všechno ostatní muselo stranou. Přikývl a něco nesrozumitelně zamumlal.
Declan: „Já taky nejsem úplně nepoužitelný. Navíc na to nejsem sám, na rozdíl od ní.“
Caleb: „Ona přece také není sama. Má po boku Joni, která jí evidentně slouží. A kdo ví, jak využije Bena…“
Declan: „Z toho však nekouká žádná skutečná týmová práce. Delyne je může ovládat, zatím, nicméně každé kouzlo se dá zlomit. Ona si myslí, že má všechno pevně v rukou, ale jsou věci, nad kterými nedokáže vládnout ani ona.“
Po té válečné poradě, která podle Vlada byla celkem k ničemu, se upír přesunul do ložnice, aby se převlékl a připravil, ale znovu ho v pase zlomila nevolnost. Caleb mu byl v patách, dělal si o něj starost.
Caleb: „Myslím, že bychom tě měli vzít spíš do nemocnice. Když Joni čekala Celii, taky jí bylo špatně, ale ne kvůli používání upířích schopností. Měl bych tě vyšetřit –“
Vlad: „Později. Až tohle všechno skončí. Svěřil jsi mi svou dceru a já dopustil, aby ji Delyne unesla… Ale napravím to. Celia a Ben nemůžou čekat.“
Caleb si povzdechl. „Já vím, že nemůžou, ale…“
Nedopověděl, jen zavrtěl hlavou. Co se taky na všechen tenhle chaos dá říct? A bude hůř.
Declan vysledoval magickou stopu své sestry a přenesl Vlada s Calebem na místo, kde by se teď údajně měla zdržovat. Ale byl to nějaký lesík uprostřed Forgotten Hollow.
Caleb: „Víš jistě, že jsme na správném místě?“
Declan: „Naprosto, cítím ve vzduchu její odpornou černou magii. Je čím dál silnější, ale s tím si už brzy poradíme.“
(Jestli je vám Vladův kostým povědomý z Castlevanie, nemýlíte se.) 😉
Vlad: „Tvůj optimismus mě ohromuje.“
Declan: „V boji proti ní je to naše nejlepší zbraň.“
Caleb šeptem: „No tak to jsme v pr…“
Delyne: „Ale, ale… Naši hosté konečně dorazili. Měli bychom je královsky přivítat, co myslíš, Joni?“
Joni: „To nevím, ještě jste mi neprozradila, co chystáte, paní.“
Delyne: „Hned uvidíš, jen co položíš to mrně na oltář. Mám pro tebe speciální úkol, Joni, a pro tvé takzvané přátele velkolepou podívanou.“
Caleb: „Ne! Ať chcete udělat cokoli, nedělejte to! Neubližujte mojí dceři!“
Declan: „Ale no tak, Delyne, ani ty nejsi taková bezcitná zrůda, abys ublížila dítěti!“
Vlad: „Tím bych si nebyl tak jistý. Necítíte to? Tu štiplavou, čím dál intenzivnější vůni temné magie? Její mysl jí už musí být úplně pohlcená.“
Bohužel to byla pravda. Čarodějnice Delyne v poslední době načerpala tolik síly tím, jak škodila všem okolo, že už ji ani nestíhala využívat. Hromadila se v ní a postupně ji zevnitř rozežírala. Delyne přesto potřebovala víc, byla na tom závislá jako na droze.
Pro smysluplné, rozumné uvažování už nezbylo místo. Klidně by sama sebe ve vteřině zabila, kdyby dospěla k závěru, že je to zábavné. Byla úplně mimo!
Delyne: „Joni, polož to dítě na oltář… a zabij ho.“
Caleb zoufale z dálky: „CO?! Ne, to NE! Joni, prosím, ne!“
Celia, která dosud klimbala, se náhle probrala a začala se v mámině náručí vrtět. Natahovala k ní ručky, chtěla obejmout. Joni z toho byla najednou zmatená.
Joni: „Co… co že to mám udělat?“
Delyne: „Zabij tu holku! Způsobí to tolik neštěstí a bolesti a dá mi to tolik magické moci, že už mě nikdy nikdo nepřekoná.“
Jenomže Joni zaváhala. Nehnula ani brvou a sledovala úsměv malé holčičky, která se k ní pořád natahovala a něco spokojeně žvatlala. „Mama.“
Delyne to pochopitelně překvapilo. Nebyla zvyklá, že by její příkazy vyšly jen tak naprázdno a rozplynuly se do vzduchu. „Neslyšela jsi mě? ZABIJ TO DĚCKO! HNED!“
Vlad: „TAK TO UŽ BY STAČILO!“
Caleb: „Joni, vím, že tam někde jsi. Vím, že naší holčičce bys nikdy neublížila!“
Declan: „Teda, sestřičko, já smekám. Věděl jsem, že jsi zkažená až do morku kostí, ale tohle…To je i na mě moc.“
Declan: „Dělám to nerad, ale asi tě budu muset konečně zabít. Vlastně co to povídám, ovšemže to dělám s velkou radostí poté, cos mnou tak dlouho manipulovala!“
Delyne: „Jenom neříkej hop, bratříčku. Nebo si vážně myslíš, že jsem se na vás vůbec nepřipravila?“
Vtom se jako na povel začala ze stínů vynořovat obludná monstra s huňatou srstí a dlouhými, ostrými tesáky. Rozlícená vlkodlačí smečka. Declan, Vlad i Caleb na ně zůstali ohromeně zírat, protože tohle rozhodně nebyli normální vlkodlaci, ale jejich nejdivočejší, nejšílenější forma.
Caleb a Vlad si vyměnili zamračené pohledy. Vlkodlaci a upíři se totiž od přírody nesnášeli. Tohle ale vypadalo na víc než jen hlučnou výměnu názorů a pár nadávek. Tahle tlupa neuvažovala racionálně a prahla jen po krvi. Jistě nejednala na vlastní pěst, ale pod neúprosným psychickým nátlakem Delyne, která nějak ovládla jejich mysl. Vyvolat tuhle bestiální podobu je jinak u vlkodlaků dost náročné a sami by to ani nechtěli.
Vlad: „Kde je Ben?! Co jsi provedla s ním?“
Delyne se škodolibě pousmála. „Je mezi nimi.“
Ta tři prostá slova byla pro Vlada jako nůž vražený do srdce. Delyne potěšeně přikývla. „Hledej, Vlade. Tvůj milovaný Ben je jedním z nich.“
„Ne,“ běželo mu hlavou. „Ne!“ Tak tohle s Benem udělala? Proměnila ho ve vlkodlaka?!
To byla poslední kapka. Vlad se naštval. Vlad se HODNĚ naštval. Začne trestat? Je mi líto, ale to se dozvíte až příště. 😃 Já vím, jsem zkažená jako Delyne, je ode mě nehorázné utnout to zrovna tady, ale naši pozornost si teď žádají jinde a máme jen omezený prostor. 😉
Zatímco Vlad, Caleb a Declan se pouštěli do boje s čarodějnicí a její stejně nevyzpytatelnou smečkou vlkodlaků, Lilith a Gabriel pátrali po nešťastném Rileym, jemuž kvůli zlomenému srdci hrozila smrt.
(Prosím, ignorujte fakt, že i když je to záchranná akce, Lilith s sebou všude tahá deštník. Asi jsem ho mohla odložit doma ve stojánku, ale to jsem zjistila až pak. 😃 Člověk se pořád učí.)
Vzali si k tomu Liama, v domnění, že díky jeho přítomnosti bude pro Gabriela snazší najít Rileyho magickou stopu. Naštěstí byl mořským mužem, takže se po něm pátralo snáze.
Stále očarovaný Liam se ale zapojení do záchranné akce bránil. „Mám toho po krk,“ brblal. „Je tu děsné vedro, navíc netuším, co je ten váš Riley zač! Jen vím, že mě vyděsil v moři, a jsem rád, že odplaval pryč.“
Lilith: „Už jsem ti to vysvětlovala, budeš mi muset věřit. Očarovala tě zlá čarodějnice! Než to udělala, měl jsi Rileyho rád. Požádal jsi ho o ruku, čekáte spolu dítě.“
Gabriel: „Počkat, co? Dítě? Nejsou oba muži? Něco mi uniklo?“
Lilith: „Jsou, ale na tom už dneska očividně tolik nesejde.“
Gabriel se uchechtl. „Budu muset víc chodit do společnosti. Ve světě se toho asi dost změnilo od doby, co jsem ho viděl naposled.“ Narážel na svou nedávnou slepotu.
Liam: „Oba plácáte nesmysly. Těhotný mořský muž a zasnoubený se mnou… Co jste to hulili, lidi?“
Gabriel ho ignoroval a svěřil Lilith svou teorii: „Jestli je to vážně tak, mohl by být Riley ještě naživu. Pouto mezi ním a dítětem ho možná udrží při životě nějakou dobu, ale stejně bychom si měli pospíšit. Tudy!“
Gabriel: „Nebo… možná tamtudy?“
Lilith: „Neříkej mi, že ses zase ztratil?“
Gabriel: „V téhle oblasti jsem nikdy nebyl, je vážně příšerné horko a tohle kouzlo jsem dlouho nepoužíval. Declan je na hledání osob lepší, uznávám.“
Liam: „Bože, do čeho jsem se to nechal zatáhnout? Proč jsem vůbec svolil, že půjdu?“
Lilith: „Protože Gabriel ti pohrozil proměnou v leklou rybu a já tím, že tě vysaju, jestli nesklapneš.“
Gabriel: „Á, výborně, tady je to! Věděl jsem, že nakonec najdeme správnou cestu.“
Lilith: „Tohle je správná cesta? Do nějaké důlní šachty?!“
Gabriel: „Podle pověsti by se tu měla skrývat kouzelná jeskyně.“
Liam: „Čím dál větší haluz…“
Liam: „Vážně? Od čaroděje bych čekal, že si snadno otevře nějakým kouzlem.“
Gabriel: „Taky jo. Tohle kouzlo se jmenuje ‚cheat na maximální dovednost kutilství‘ a už opravdu sklapni!“
Naštěstí se podařilo prkna uvolnit a za nimi odhalit vchod do neznáma.
Liam: „Tam mě teda nedostanete.“
Lilith: „Ani mě ne! Tohle už příliš zavání dobrodružstvím Indiany Jonese. Začínám si připadat jako Willie ve druhém filmu a fakt nerada bych dopadla stejně. V té tmě se určitě schovává spousta hnusného hmyzu.“
Gabriel se zachechtal. „Mocná upírka se bude bát hmyzu?“
Lilith: „Každý se něčeho bojí, pane ‚Prchám z pláže před kraby‘.“
Gabe to uznal. „Taky před medúzami.“
Stálo to několik minut otravného dohadování, než se nakonec všichni tři odhodlali vejít a sestoupit do jeskyně. Nelitovali, ukázalo se, že je opravdu krásná. Podaří se jim tam ale najít Rileyho? Pokud ano, bude ještě naživu? A jak se dalo čekat – pokračování příště. 😉
Komentáře
Okomentovat