Vzpomínám si, jak jsem byla hrozně zvědavá na názory čtenářů, když jsem tuhle část vkládala poprvé. Zároveň jsem se musela omluvit, že jsou fotky tmavší. To platí bohužel i teď. Snažila jsem se je zesvětlit, jak nejvíc to šlo, a přitom udržet zdání noci. (Příště to asi bude ještě horší, s tím už nic nenadělám.) Odehrává se to za noci ve Forgotten Hollow, takže původně na obrázcích nebylo vidět skoro nic. Taky chápu, že scény působí mnohdy chaoticky, to je jaksi záměr. VAROVÁNÍ: Magické souboje, násilí, užití mnoha světelných efektů. Bavte se! 😃
Lilith: „Páni, tady je to mnohem hezčí, než jsem čekala.“
Gabriel s očima přilepenýma na své přítelkyni: „Souhlasím, já mám obzvlášť dobrý výhled.“
Jen Liam se z toho, že se ocitl v jakési zatracené jeskyni, nijak zvlášť neradoval. Naopak, s každým dalším krokem byl kdovíproč stále nervóznější.
Pronásledoval ho podivný pocit, jako by někde v okolním písku něco ztratil, ale i když se nenápadně rozhlížel, neviděl nic cenného.
Zatímco Lilith se kochala krásami jeskyně a za každou skálou snaživě vyhlížela Rileyho, někde daleko odtud bojovali Vlad, Caleb a Declan s rozzuřenou smečkou vlkodlaků.
Vlad, rozhozený z toho, co Delyne provedla Benovi, na sebe vzal tu nejděsivější podobu, jaké byl schopen. Máchl křídly, vznesl se do vzduchu a úplně zapomněl, že ho ještě před chvílí trápila nevolnost. Cítil se silný a pekelně naštvaný!
Jakmile se bitva mezi upíry a čarodějem na jedné straně a kouzlem ovládanými vlkodlaky na druhé konečně rozhořela, Delyne se potěšeně rozesmála. Joni ji sledovala a najednou jí všechno došlo. Jak moc se kvůli čarodějnici změnila. Co ji Delyne nutila provést s vlastní dcerkou. Celia. To přece byla její milovaná Celia! A tamhle, za hordou krvelačných bestií, se ze všech sil bránil útokům její manžel Caleb.
Delyne: „Ještě pořád jsi neudělala, co jsem ti poručila. Začíná to být otravné, na co vlastně čekáš?“
Joni: „Vážně po mně chceš, abych zabila svoje dítě? Řeknu ti přesně, kdy to udělám. Ani za milion let, mrcho!“
S těmi slovy se Joni vrhla na Delyne a okamžitě ji zasáhla upíří mocí. Snažila se podmanit si čarodějčinu mysl, koneckonců to bude jenom spravedlivé. Bohužel, mysl Deline byla jeden velký zmatek a cokoli v ní ovládnout se zdálo skoro nemožné.
Caleb z dálky zahlédl, o co se jeho žena snaží. Tak rád by jí přispěchal na pomoc, ale měl co dělat sám se sebou. Ze všech stran útočili neodbytní vlkodlaci.
Vlad se vznášel na krajinou a přivolával na pomoc hejna netopýrů. Ti poletovali po celé pasece, snášeli se nad vlkodlaky a útočili na ně, kdykoli se naskytla možnost.
Byla docela dřina zkombinovat dekorace, světelné efekty, pózy a postavy, tak si toho prosím važte a přehlédněte drobné chybičky, jako je nešikovné umístění žluté koule v Declanových rukou. Trefit pózu a takový samostatný předmět je dřina, a když ho chcete trošku posunout, rozhodíte ostatní pózy (asi sedm najednou), což mi za úpravu nestálo...
Byla to velkolepá podívaná, ale zároveň naprosto nepřehledný chaos. Změť křídel, magických záblesků, ostrých zubů a tlap.
Declan a Caleb bojovali statečně, ale Vladovi už docházela pára…
Nevolnost se vrátila a udeřila s ještě větší silou než předtím. Svěsil křídla, klesl k zemi, málem se pod ním podlomila i kolena.
Caleb zápolil s jedním vlkodlakem, Declan s druhým a proti Vladovi se teď vyřítili hned dva naráz, z jedné strany rezavý, z druhé uhlově černý.
Nechybělo moc a rozsápali ho, ale v poslední chvíli udělal ten černý něco překvapivého. Vrhl se před Vlada v obranném gestu. Neútočil, ale naopak ho chránil před zrzavým nepřítelem.
Vlad: „B-Bene?“
Je to možné? Byl právě tohle jeho Ben? Poznal Vlada navzdory tomu, že mysl všech vlkodlaků ovládala Delyne? Muselo to tak být, jak jinak si jeho chování vysvětlit?
Černý a zrzavý vlkodlak se pustili do sebe. Zuby cvakaly, drápy škrábaly a zemi jako by rozechvívalo zuřivé vrčení. Vlad s hrůzou pozoroval dění před sebou, srdce mu bušilo. Tak rád by Benovi pomohl, ale nemohl zasáhnout, aniž by riskoval, že zraní i jeho.
Mezitím se Joni nadále pokoušela přemoct Delyne. Možná ji trochu oslabila, ale mohlo to stačit k jejímu definitivnímu poražení? To by jistě bylo až příliš jednoduché.
Navíc se k ní nepozorovaně zezadu přikradl další vlkodlak. Byl už velmi blízko, stačilo se odrazit a skočit!
Naštěstí byl Caleb rychlejší. Přemístil se přes paseku přímo před vlkodlaka a bránil manželku vlastním tělem, zatímco zápolila s čarodějnicí.
Declan měl co dělat, aby odolal vlkodlačímu sevření. Byla by ale chyba myslet si, že je tenhle čaroděj mnohem slabší než jeho vyšinutá sestra. Kromě toho vlkodlak z nějakého záhadného důvodu pohlédl Declanovi do očí a najednou povolil stisk.
Čaroděj toho pochopitelně využil a odmrštil příšeru kouzlem.
Teprve když divoké zvíře dopadlo na zem, bolestně zakňučelo a začalo se mu proměňovat před očima, uvědomil si, že to žádné zvíře není.
Nechal se trochu unést a v zápalu boje zranil vlkodlačí slečnu. Musel si připomenout, že tahle smečka nemůže za to, jak jedná. Byla pod kontrolou Delyne. Žádný z těch okolních chlupáčů by patrně nezaútočil jen tak z vlastní vůle, dokonce ani na upíry.
Poklekl vedle ní a přesvědčil se, že ještě dýchá. Nahmatal jí pulz. Naštěstí žila. Nebyl si jistý, proč se mu při tom zjištění ulevilo. Vždyť co mu bylo do nějaké vlčí holky? Ale pak se k nim přikradl její druh.
Declan: „No, jen v klidu, kamaráde. Nemusíš na mě vrčet, nic jí neudělám.“
Slečna: „Ech, co se stalo? Co sakra dělám tady? Měla jsem mít hlídku před… Krucinál, já jsem to podělala, že jo? Adame, omlouvám se!“
Declan: „Takže tenhle chlupáč je Adam. Já jsem Declan. A tobě říkají…?“
„Everly,“ hlesla. Nemohla se vzpamatovat z toho, kde je, ale aspoň byla sama sebou. Vliv Delyne už na ni nepůsobil. Zdálo se, že na Adama také ne.
Declan: „Má důvod, mohl jsem vás zabít.“
Everly: „To byste se musel snažit mnohem víc. Nic mi není, jsem v poho… eh.“
Najednou se zhroutila a Declan ji jen taktak stačil zachytit, než políbila zem.
„To vidím,“ řekl a předal bezvládné tělo do nastavených vlčích pracek. „Mazejte oba pryč, než si to rozmyslím! Rychle!“
Adam se zraněnou sestrou na zádech uháněl z lesíka a Declan za nimi zamyšleně koukal. Zajímavá slečna, říkal si v duchu. A krásná, teda na čokla.
Když se vrátil zpátky k bitvě, s hrůzou zjistil, že se vůbec nevyvíjí dobře. Delyne získala nad Joni navrch a Caleb musel uhýbat před nekonečnými kousanci.
Ben očividně také utrpěl vážné zranění. Vlad byl u něj, snažil se ho utěšit a odtáhnout pryč z bitevního pole, do bezpečí.
Příval vlkodlaků jako by nebral konce. Nebylo jich zase tolik, ale jevilo se to tak. Jako by po každém poraženém nastoupili dva další. Tomu se už musela učinit přítrž. Declan musel zvolit jinou taktiku. Zahájil plán B, s nímž se ovšem neobtěžoval nikoho obeznámit. To ale vlastně nevadí, pro ten plán byl důležitý pouze on sám.
Před zraky poplašených vlkodlaků se začal proměňovat v jakési mnohem větší a mocnější stvoření, než byli oni. Možná jim mysl ovládala čarodějnice, ale tohle si ještě uvědomit dokázali. S kňučením ustupovali.
Declan: „Přestaň se schovávat za ta štěňata, Delyne, a dokaž mi, že máš na to porazit mě v souboji jednoho proti jednomu. Nebo se bojíš bojovat čestně? Máš strach, že tě přemůžu a zesměšním?“
Declanova slova možná neudělala velký dojem, ale aspoň čarodějnici zaměstnala. Caleb s Joni si tak mohli padnout do náručí.
Caleb: „Jsi zpátky? Jsi to zase ty, jsi se mnou?“
Joni: „Ano, ano a znovu ano. Calebe, já… tak moc se stydím! Tolik mě to mrzí.“
Caleb: „Nic z toho nebyla tvoje vina.“
Joni: „Myslím, že jsem… Měla jsem se snažit tomu nějak vzdorovat. Všechno si pamatuju! Řekla jsem ti příšerné věci, ublížila jsem ti. Ublížila jsem tolika nevinným. Dokonce i Celii, naší holčičce!“
Caleb: „Teď to nebudeme řešit, musíme ji ochránit! Pojďme, co nejdál od těch vlkodlaků!“
Delyne: „Oba víme, že jsem silnější než ty, bratříčku, v jakékoli fyzické podobě. Už když jsme si hráli jako malí, měla jsem nad tebou převahu.“
Caleb a Joni se i s dcerkou přemístili na druhý konec paseky, zatímco Ben se pomalu probíral. Stále ve vlkodlačím těle se pokusil zvednout, ale přemohly ho mdloby.
Declan: „Od té doby se mnohé změnilo, sestřičko. Zesílil jsem, nabral nějakou tu zkušenost. No a z tebe se stala psychopatka neschopná se ovládat, takže myslím, že mám poměrně slušnou šanci.“
To už stačilo, aby se Delyne nechala vyprovokovat. Začala se také proměňovat, podobně jako bratrovi jí narostly rohy a ocas. Vzápětí se jí za zády rozvinula křídla. Schylovalo se tu k dalšímu působivému boji, tentokrát rovnou mezi dvěma draky.
Ale to až příště! 😃
Komentáře
Okomentovat