Nazdárek! Kdybyste se náhodou nudili, mám pro vás dnes další část příběhu, ještě bláznivější než minule. 😃 Ano, pořád můžu zacházet dál. Takže obvyklé VAROVÁNÍ: Tato část by asi měla být označena jako 18+, jelikož jsou tu postelové hrátky, ale snažila jsem se zakrýt choulostivé partie. Příběh dále zahrnuje gay romance a mpreg romance, jak už tušíte. A mě moc těší, že vám to minule nevadilo (tedy tenkrát na facebookové skupině), ale naopak vás to pobavilo. To je ostatně účel, snad tomu tak bude i nadále.
Kromě toho je kus věnován mému nově vznikajícímu páru, Declanovi a Everly, tedy pokud se dřív nezabijí. 😃 Bailey dostal nový účes, konečně jsem k tomu dospěla. Řekla jsem si, že ho zapojím trochu víc. Mnozí už vědí, jak bláznivě jsem ho zapojila, ale na to si tady na blogu musíte ještě počkat…
Od naší poslední návštěvy nemocnice uplynulo pár dní. Ben byl převezen na jiný, samostatný pokoj. Zraněná noha se mu pomalu hojila a Vlad netrpělivě vyčkával, až se jeho přítel probere. Když se tak konečně stalo, přinesl mu kytici nádherných růží.
Jeden nevěděl, jestli má toho druhého zahrnout láskou nebo výčitkami. Kdyby v bitvě ten nebránil onoho, nemuselo dojít ke zraněním. Také to ale mohlo dopadnout daleko hůř a hádat se nechtěl ani jeden.
Vlad: „Hrozně jsem se o tebe bál.“
Ben: „A já o tebe, když jsem viděl, že se ti udělalo špatně. Zrovna když se na tebe vyřítil vlkodlak. Počkat… Já teď ale nejsem jako oni, že ne?!“
Vlad: „Ne, bylo to jen kouzlo. Ale neboj, ta čarodějnice, která ho způsobila, už nás nikdy trápit nebude.“
Ben: „Takže jsme oba v pořádku, ano? Co ostatní? Joni, Caleb a všichni?“
Vlad se sklonil a konečně zase po dlouhé době Bena políbil. Bál se, že už to možná nezažije. „Všichni jsme v pořádku.“
Ben: „Včetně miminka?“
Vlad: „Ano. Caleb nás důkladně vyšetřil, nedělej si starosti.“
(Omluvte Benovu trochu divnou pozici, ale tohle byl jediný způsob, jak jsem ho mohla dostat do postele v teplácích. Měl pořád nutkání si na lůžko sedat ve společenském oděvu, což se nám úplně nehodí do krámu. 😃)
Nyní se přesuneme do kouzelného Glimmerbrooku, kde se někteří citlivější jedinci ještě vzpamatovávají z nedávných událostí a soubojů. I když k tomu mají jiný důvod, než by se čekalo…
Bailey: „Nemůžu uvěřit, že jste mě z toho vynechali!“
Lilith: „Pořád je na vás naštvaný?“
Gabriel s povzdechem: „Na nás všechny.“
Declan: „A mně to je úplně jedno.“
Bailey: „Riskovali jste životy ve jménu dobra a ani vás nenapadlo mě zapojit? Budou se vyprávět příběhy o statečném Gabrielovi, nebezpečné Lilith, otravném Declanovi a co já?“
Declan: „Ty bys o tom všem mohl napsat. Udělej z našich úžasných dobrodružství fantastickou sérii na deset dílů a hned budeš slavný.“
Bailey: „Napadá mě postava, kterou bych mohl nechat zahynout tragickou smrtí! Vysvětlí mi někdo, proč tenhle ponurý černokněžník zůstává tady s námi?“
Declan: „Jen se neboj, odejdu hned, jak si vyhlédnu zajímavější cíl. Cestování mi neuškodí.“
Lilith: „Taky bychom mohli něco podniknout, zasloužíme si trochu povyražení a zábavy.“
Bailey: „Bezva, doufám, že alespoň z toho mě nevyšoupnete.“
Declan: „Mluvila jen o sobě a Gabrielovi, ty křene.“
Debatu, která se užuž hrozila zvrtnout v hádku, narušil zvonek u hlavního vchodu. Za dveřmi stála povědomá dívka.
Gabriel: „Zdravím, jak vám můžu pomoct?“
„Ahoj, jsem Everly,“ představila se. „Hledám čaroděje Declana, bydlí tady?“
Gabriel se uchechtl. „To se nedá říct, spíš je osinou v našich zadcích, ale pojďte dál.“
Gabriel: „Declane, tahle slečna by s tebou ráda mluvila.“
Černokněžník vzhlédl od rozečtené knihy a zarazil se, načež nejistě vstal.
Lilith: „Hm, ten zpropadený vlčí pach se mi drží na šatech.“
Everly: „Ne, to budu já. Jsem totiž vlkodlak, ty upíří ignorantko.“
Gabriel: „No tak, no tak… Tady jsme na přátelském území, kde jsou vítáni všichni tvorové.“
Bailey: „Všichni HODNÍ tvorové.“
Everly: „Nepřišla jsem dělat problémy. Jsem tady, protože potřebuji být se svým vyvoleným partnerem.“
Všichni se na sebe zmateně podívali.
„Se svým osudovým druhem,“ pokračovala. „S Declanem.“
Gabriel: „No, tak to jsem nečekal.“
„No tohle!“ zahalekal Bailey obdivně. „Tak ty sis během dramatické bitvy stihl najít holku! Paráda. Poslyš, nemáš sestru? Já bych eventuálně –“
„Sklapni, Bailey,“ zabručel Declan. „A ty, děvče… Nevím, jak jsi na takový nesmysl přišla, ale jestli ti šlo jen o tohle, tak se klidně zase otoč a vrať, odkud jsi přiběhla.“
Everly: „Vím jistě, že jsi můj osudový druh. Cítím to od chvíle, cos mě a mého bratra zachránil.“
Declan: „Nic takového jsem neudělal! Jen jsem nechal z bitvy utéct dva zablešence, abych snížil počet protivníků.“
Bailey: „Nevím, jestli se mám smát nebo upadnout do deprese, protože i Declan má přítelkyni dřív než já.“
Gabriel: „Bailey, Lilith, snad bychom ty dva měli nechat o samotě, ať si promluví v klidu.“
Bailey: „Sakra, proč seš takovej slušňák? Mohla být sranda a my to teď neuvidíme.“
Gabriel: „Nemel a nezpomaluj. Padej, šup!“
Declan: „Směšné, nemáme si co říct.“
Everly: „No, nečekala jsem zrovna otevřenou náruč a pugét, ale špetku slušnosti bych uvítala. Já taky nejsem nadšená z toho, jak se to stalo, a doufala jsem, že můj druh bude vlkodlak ze spřátelené smečky. Místo toho mám čaroděje s nejhorší pověstí.“
Declan: „Vidíš, není o co stát, tak radši běž.“
Everly: „Tak snadné to není. Nedivím se, že to nechápeš, nejsi jako my, ale nehodlám tě odmítat. Oba by nás to příšerně bolelo, navíc bych byla hloupá, kdybych se vzdala mocného čaroděje. Někoho takového je lepší držet si nablízku, no uznej.“
Declan: „Kam si myslíš, že jdeš? Nepřibližuj se.“
Everly: „Proč? Když se jeden druhého dotkneme, možná pocítíš to pouto, které jsem cítila já uprostřed bitvy. Nebo se bojíš? Že na tebe sáhnu a tobě se to nečekaně rychle zalíbí? Bojíš se, že mám pravdu, že mě budeš potřebovat a už nepřestaneš? Takhle to funguje. Nemusíme do toho tahat city, ale abychom byli úplní, silní, musíme zůstat spolu.“
Declan: „Nevím, proč bych se měl bát nějaké drzé a obzvlášť vlezlé vlčice!“
Čaroděj se naštval, protože ve všem, co na něj vychrlila, měla pravdu, ale za nic na světě by to v danou chvíli nepřiznal. Tak ji k sobě unáhleně přitiskl, a než si uvědomil, co dělá, položila mu ruku na tvář. Najednou se ztratil v jejích očích a ona zase v těch jeho.
Everly: „No prosím, nebylo to tak těžké, hm? Ani tak nepříjemné.“
Declan: „Spokojená? Zmlkneš konečně?“
Everly: „Budu spokojená, když se mnou půjdeš do Moonwood Mill. Setkáš se s mým bratrem a zbytkem smečky. Udělej to a pak třeba i zmlknu.“
Declan: „Ty teda neztrácíš čas. Fajn. Stejně jsem chtěl cestovat. Klidně začnu ve městě, kde mě polovina vlkodlaků touží zabít kvůli nevyřízeným účtům z minulosti. Bude to určitě bezvadný výlet.“
Bailey: „Co, výlet? Jééé, můžu s vámi? V Moonwood Mill jsem ještě nikdy nebyl a prý tam mají parádní bar!“
Lilith a Gabe se přesunuli nahoru do patra. Snad si konečně vychutnají chvíli jen pro sebe.
Lilith: „Vlastně jsem se tě chtěla zeptat, proč máš na sobě tohle? Taková hezká košile… Chystáš se někam?“
Gabriel: „To jsem si oblékl kvůli tobě. Abych ti na oslavě nedělal ostudu.“
Lilith: „Oslavě?“
Gabriel: „Zavři na moment oči a pojď se mnou.“
Gabriel: „Tak, už můžeš otevřít!“
Lilith: „No ne, to je krása. Kdys tohle stihl připravit?“
Gabriel: „Jedna z výhod toho, když umíš čarovat. Co chceš ochutnat jako první?“
Lilith: „Tebe. Omlouvám se, ale jídlo bude muset počkat, i když vypadá famózně. Teď mám chuť na něco úplně jiného, Gabe.“
Oba je ovládla vášeň a rozdali si to přímo na prostřeném stole. Díkybohu za zeleň… 😃 Ačkoli krátce poté se Gabriel a Lilith přesunuli do nejbližší ložnice.
Fakt jsem si dala záležet na tom, aby nebylo vidět nic choulostivého, ale nevšimla jsem si, že Lilith vykouklo prso. Takže tak. 😃
Myslím, že následujících pár láskyplných snímků nepotřebuje komentář. Jen je nechme, ať si v tichosti odpočívají. 😃 Bylo to jistě vyčerpávající.
Čas plynul také v Evergreen Harboru, kde se Benedict, čerstvě propuštěný z nemocnice, vrátil domů.
Ben: „Zvládnu to, nemusíš mě podpírat.“
Vlad: „Dobře, nebudu se dál vnucovat. Beztak mě bolí záda.“
Ben: „Řeknu ti ale, že se těším, až mě těch berlí zbaví. Kdo to má s sebou všude tahat?“
Vlad: „Ach ano, musí to být náročné, neustále s sebou nosit nějaký náklad. Vůůůbec si to nedokážu představit.“
Ben: „No jo, promiň. Já je alespoň můžu odložit. Ty jsi na tom hůř, co?“
Vlad: „Víš, že tě někdy opravdu nesnáším?“
Ben: „Ale nevykládej, miluješ mě, i když jsem ti tohle celé způsobil.“
Vlad přimhouřil oči a ušklíbl se: „Tak si říkám, že bych měl vyhodit sáčky s plazmou a zkusit zase vysávat krev ze živých simíků. Hlásíš se?“
Benedict se rozesmál, ale než stihl odpovědět, zazvonil mu telefon. „Vida, záchrana v pravou chvíli! Haló, Liame? Cože? No ne! Jasně, počítej s námi! Budeme tam.“
Vlad: „Kde že budeme? S čím se má počítat? Ty bys měl odpočívat a tu nohu vůbec nezatěžovat!“
Ben: „Liam chystá pro Rileyho velkou akci, na které co? Nesmíme chybět!“
Vlad: „Ale doktor přece říkal –“
Ben: „Můj doktor je Caleb a ten tam bude taky, takže kdyby náhodou bylo třeba, jistě mi pomůže. Znáš film Bláznivá dovolená v Evropě? Dovol, abych citoval jednu z tamních postav: ‚Je to jenom noha, mám ještě jednu‘. Vlastně bys měl být rád, konečně zase někde nebudeš nejtlustší muž.“
Vlad: „Ty jsi vážně neřád.“
Ben to samozřejmě řekl z legrace, ale měl pravdu. Na Sulani se právě teď vracel Riley z práce. Nebavilo jej pořád jen odpočívat a bohulibá činnost pro blaho ostrova ho těšila, ačkoli všechno, co dělal, bylo den ode dne namáhavější.
Chudák už měl taky pořádné břicho. Z tohohle úhlu pohledu to není vidět, ale počkejte o pár fotek dál. 😃 Pracovní uniforma to nevylepšuje.
Riley: „Jsem doma! A už se moc těším do sprchy. Kdopak tam půjde se mnou a umyje mi záda?“
„Nehlaste se všichni.“ Ačkoli hulákal dost nahlas, aby byl slyšet i v nejvyšším patře, žádné reakce se mu nedostalo. „Liame?“
Jeho přítel evidentně nebyl doma, což ho okamžitě zneklidnilo. V tomto dni a čase přicházel vždycky z práce dřív než Riley a nezmiňoval se o tom, že by se hodlal někde zdržet.
Riley: „Divné…“
Nerad by hned propadal panice nebo paranoii, ale od těch událostí s Delyne si prostě nemohl pomoct. Vylekala ho každá maličkost naznačující, že něco není, jak by mělo být.
Naštěstí si všiml něčeho, co ho zároveň překvapilo i uklidnilo. Liam pro něj na baru nechal dáreček.
Růžička, Rileyho oblíbený dezert a zamilovaná kartička s nápisem „Muž mých snů“ a vzkazem na zadní straně.
Drahý Riley, odpočiň si, dej si svačinku a za dvě hodiny čekej před domem na odvoz. Šofér, ze kterého žádným způsobem nedostaneš bližší informace, tě odveze na určenou adresu. Obleč si něco pěkného, slavnostního. Posílám pusu. Liam.
Riley: „Prima, tak teď nevím další dvě věci. Zaprvé, jestli to náhodou není legrace nebo nějaká levárna. A zadruhé, pokud není, jak se asi s tímhle břichem dostanu do něčeho pěkného a slavnostního?“
Pokračování příště. Copak to asi bude za tajemnou akci? 😉
Komentáře
Okomentovat