Přátelé, konečně přichází na řadu svatba Liama a Rileyho, která mi tenkrát před půlrokem dala opravdu zabrat. Měla jsem ji naplánovanou přesně na datum, které tenkrát opravdu bylo. Chtěla jsem to mít v souladu s reálným časem, ale to už teď a tady samozřejmě neplatí. 😉 Činila celkem 86 snímků, takže jsem ji rozdělila na dvě části a tady na blogu ještě něco ubrala. Stále platí, že to bylo to nejnáročnější, co jsem dosud aranžovala a fotila.
Kdo se někdy pokoušel o velkolepou svatbu (bez dodatku Svatební příběhy), ten jistě ví, jaké peklo to je. Postavit co možná nejkrásnější místo; ozdobit ho hromadou CC i vlastnoručně upravenými obrazy; obléknout cca 10 simíků z pěti různých domácností do stejného společenského oděvu a zajistit, aby se vůbec dostavili; neustále bojovat s jejich touhou se přesouvat z jedné židle na druhou nebo úplně odejít ze scény; vyhýbat se milionu nežádoucích NPC, kteří se rozhodli vnutit na večírek; zápolit s ustavičnými změnami počasí, nevhodně umístěnými teleporty atd. Dnes už mám alespoň na některé z těchto zádrhelů další mody.
Už nikdy se ale nebudu pouštět do události takových rozměrů, proto si tuhle obzvlášť vychutnejte a omluvte zjevné nedostatky, jako jsou simíci měnící pozice na židlích, chybějící simíci nebo barva oblohy neodpovídající nutně aktuálnímu času. Musela jsem to celé fotit asi na pět pokusů v různých herních denních dobách a ve skutečném světě mi to zabralo hodiny a se vším všudy celé dny. I dnes se na to ale hezky kouká, ty barvy, ten smysl pro detail. Nic povedenějšího už asi mít nebudu. 😀
Riley se doma připravuje, protože ví, že ho má za chvíli vyzvednout vůz, který pro něj Liam z nějakého důvodu objednal. Odveze ho na zatím neznámé místo. Jedinou instrukcí, kterou mořský muž obdržel, bylo obléknout si něco slavnostního.
Riley: „No, lepší to asi nebude. Co bych taky chtěl s takovým břichem, že?“
Riley: „Hm? Něco slyším, řidič už asi dorazil.“
Riley vyšel před dům a na okamžik zůstal oněměle stát. Nemohl uvěřit svým očím. Přijel si pro něj nablýskaný Rolls-Royce Phantom.
Riley: „Teda, na pláže se asi moc nehodí, ale je to vážně nádherné auto!“
(SPZ vozu neodpovídala potřebám mého příběhu, a tak jsem ji nepříliš dovedně smazala.)
Ten Liam je zlatíčko, poslat pro svého přítele tak luxusní vůz. Co má asi za lubem, že podniká takové velkorysé kroky?
Riley: „Práskněte do koní, pane řidiči. Ale nejdřív, můžete mi říct, kam jedeme?“
Řidič, aniž by hnul brvou: „Ne.“
Riley: „Nechal bych si to pro sebe, opravdu.“
Řidič: „Ne.“
Riley: „No dobře, dobře. Jsem Riley, mimochodem, velmi mě těší.“
Řidič zarytě mlčí.
Riley: „Vy toho moc nenamluvíte, co?“
Mezitím, na druhé straně ostrova Sulani, se už scházeli rodinní příslušníci a přátelé, aby pro Liama a Rileyho pomohli vytvořit ten nejkouzelnější den. Patřili k nim samozřejmě také Vlad a Ben.
Ben: „Ještě kousíček posuneme tenhle dárek a je to. Takhle to můžeme nechat, všechno vypadá úžasně.“
Vlad: „Až na mě. Takové světlé a pozitivní barvy… Co jsem to za upíra?!“
Ben se pobaveně ušklíbl: „A už jsi dneska viděl Lilith? Co kdybychom si zatančili? Smím prosit?“
Vlad: „Neblázni! To, že si doma schválně necháš berle, ještě neznamená, že tvoje noha už je v pořádku.“
Ben: „Ale vždyť je. No tak, později nebudeme mít možnost užít si tenhle prostor jen ve dvou.“
Ben: „Slibuju, že to nebudu přehánět. A kdyby mě náhodou rozbolela, dovolím ti celou cestu domů remcat, žes mi to přece říkal.“
Vlad: „Jak velkorysé…“
Vlad: „Dobrá, ale jenom chvilku.“
Ben: „Ovšem, stejně víc času nemáme.“
Ben: „Usmíváš se, mám vyhráno. Uznej, že je to docela příjemné, hm?“
Vlad: „Ano, jako bychom mezi sebou měli míč.“
Joni zase dohlížela na to, aby v koupelně místního romantického ubytování nechybělo nic, co by novomanželé mohli večer potřebovat. Ale někdo neodbytný ji rozptyloval…
Joni: „Lásko, říkám ti, nepokoušej mě. Musím ještě stihnout zkontrolovat spoustu věcí a vůz s Rileym přijede každým okamžikem.“
Caleb: „Jak si mám držet odstup a nechat tě pracovat, když vypadáš tak krásně? Můžeš si za to sama, miláčku.“
Joni: „Jsi hroznej!“
Caleb: „Cože? Slyšel jsem jen blažené vzdychání…“
U bazénu zaplaveného růžovými květy to upírka Lilith neměla o nic snazší, když musela odolávat chtíči svého čarodějného přítele. Zdá se, že vidina úchvatné svatby s každým mužem v okolí dělala divy…
Lilith: „Takhle to ale nikdy nedokončíme včas!“
Gabriel: „Vždyť jsme v podstatě hotoví, občerstvení je připravené a vždycky můžeme objednat něco navíc. Já bych se teď s chutí zakousl do jedné krásky.“
Lilith: „Jestli se někdo do někoho zakousne, měla bych to být já. Trocha čerstvé krve mi možná připomene, kdo jsem. V těchhle slaďoučkých šatech se vůbec nepoznávám!“
Gabriel: „Ale vypadáš kouzelně. Vždycky a ve všem. Jsem tak rád, že to můžu vidět.“
Lilith se smířlivě usmála. „Za to jsem taky ráda.“
Liam už také dokončoval poslední přípravy. Převlékl se, zapnul si knoflíčky u košile, upravil se před zrcadlem a nervózně vydechl.
Do pokoje náhle vtrhla Joni: „Už je tady! Pospěš si.“
Liam: „Ještě minutku… Tak, hotovo. Doufám, že jsem na nic nezapomněl. Jak vypadám? Je to hodně zlé?“
Joni: „O čem to mluvíš? Vypadáš dobře.“
Liam: „Dost dobře na to, aby Riley řekl ano a neutekl mi od oltáře?“
Joni: „To by neudělal. S bříškem se špatně běhá…“
Liam: „Vtipné.“
Joni: „Riley tě miluje jako nikoho na světě, to přece víš. Ničeho se neboj a jen si užívej ten zatím nejhezčí den vašich životů.“
Liam: „Zkusím to. Děkuju, sestřičko.“
Joni odběhla, aby Rileyho přivítala a nasměrovala, kam bylo potřeba. Liam se ještě naposled podíval do zrcadla. Není to tak dávno, co si při pohledu na svůj odraz připadal ošklivý, nechtěný a osamělý. Dneska? No, ošklivý byl možná pořád, ale cítil se milovaný a šťastný.
Liam: „Jdeme na to.“
Riley: „To je bazén, tamhle? Takže… jsem se měl slavnostně obléct, abychom si mohli zaplavat?“ Zmateně poděkoval řidiči za odvoz a nesměle vystoupil.
Stačilo překonat pár schodů a rázem bylo všechno jasné.
Riley: „Panebože, tohle… to se mi určitě zdá.“
„Kdepak, nezdá,“ ozval se za ním známý ženský hlas, a než se nadál, už ho v náručí svírala nadšená Liamova sestra.
Riley: „Vy jste o tom věděly! Všichni o tom věděli, že jo?“
Lilith: „Pochopitelně, takové překvapení by se samo nepřipravilo.“
(Trochu děsivé, jak se za oknem mihla náhodná postava… Člověk holt neuhlídá vše. 😃)
Lilith: „Jen pojď, ženichu, všichni už čekají!“
Riley: „Ale, to, moment! Potřebuju… se vzpamatovat.“
Riley: „Kdybych to věděl, oblékl bych si něco lepšího. Takhle tam nemůžu, že ne? Vypadá to hodně špatně?“
Joni: „O čem to mluvíš? Sluší ti to.“
Lilith: „Co bych pak měla říkat já? Která upírka by si na sebe navlékla tohle, no uznej.“
Joni: „Ehm, třeba já?
Lilith: „Ty… jsi ještě mladá.“
Riley: „Alespoň u žádné z vás nehrozí, že vám rupne knoflík.“
Joni: „Taky jsem se vdávala těhotná a neruplo mi nikde nic. Už dost řečí, všem nám to sluší a jsme neodolatelní!“
Lilith: „Správně, ti chlapi tam venku můžou být rádi, že nás mají!“
Joni: „Pojď, až tě Liam uvidí, samou láskou a obdivem mu spadne brada.“
Riley: „Jenom aby nespadla mně. Ale děkuju, za všechno. Vypadá to tady moc hezky.“
A tak to konečně začalo. Lilith vyšla ven jako první, Joni následovala těsně za ní…
Ženich společně se svým svědkem čekal u krásně vyzdobeného svatebního oblouku, srdce mu bilo vzrušením jako zvon, a kousek stranou se linula něžná melodie, jak Gabriel vyhrával na cello.
Rileymu se hned za dveřmi roztřásla kolena a trochu se bál, že mu oči ze vší té krásy vypadnou z důlků.
Ale pak se zaměřil na Liama, na jeho vyrovnaný postoj a klidný výraz. Trpělivě tam čekal, až jeho láska projde uličkou k němu.
Riley náhle vykročil, jako by ho přitáhla neviditelná síla, a postupoval za děvčaty.
Riley: „Tak tomuhle říkám překvapení.“
Liam: „Doufám, že dobré.“
Riley: „Nejlepší na světě.“
Pořídit tento snímek trvalo nejdéle z celé historie mého simíkovského focení. Bylo zapotřebí několikrát znovu vkládat a posouvat asi devět teleportů a odvrátit déšť i otravné deštníky, aby se docílilo prostého, láskyplného okamžiku. A já už frustrovaně plakala, tak to koukejte ocenit. 😃 Děkuji. Pokračování příště ve druhé půlce.😉
Komentáře
Okomentovat