Veselé simíkovské Vánoce! Po včerejšku přináším 2. část vánočního příběhu s Vladem a Benem. Snad se bude líbit, ačkoliv kromě gay romance a mpreg romance musím upozornit i na ehm… romantiku v rakvi. 😇 To víte, upír… Kdyby náhodou někdo věděl, jak cizím simíkům zabráním v hromadění na mých veřejných či prázdninových pronajatých pozemcích, když tam chci pořádat akci čistě jen pro ty pozvané, budu vděčná za radu. Takhle musím všechno obklopovat plotem, ale oni stejně přicházejí dál a šmejdí kolem. 😃
Ben: „Zatím se ta naše Vánoční koleda vyvíjí docela slibně, ne? Teda kdyby nám to Gabe nekazil tím, že se převlékl.“
Gabriel: „Hele, všeho moc škodí – i vánočních svetrů.“
Vlad: „Konečně rozumná řeč.“
Asi jste si všimli, že zkouším různé rodinné pózy. A jsem nadšená. 😃
Dobře, dobře, dost legrace s pózováním a hurá na vzduch. Počkat, odkud se berou všichni ti simíci?
Ben: „No… Jenom maličkou.“
Vlad: „Tumáš, lotře!“
Ben: „Hej, do obličeje ne! Sakra, ta byla mnohem větší!“
Začalo se stmívat a Vlada napadlo, že by tu vánoční atmosféru trošku přebil strašidelnou historkou u táboráku, ale selhala mu baterka, z čehož měl Ben náramnou srandu.
Mezitím se u domu dál záhadně kupili simíci. Na co tam čekají? Co chtějí?! 😃 Dovnitř je nepustím, jděte si do vlastních pronajatých prázdninových pozemků, bando vlezlá.
Vlad popadl kytaru, začal hrát, dokonce zpívat. Něco takového Ben nečekal. Věděl, že jeho přítel oceňuje hlavně hru na klavír a varhany, ale tohle byla novinka. Sexy novinka.
Ben: „To vůbec nezní špatně.“
Vlad: „Doufám. Tuhle jsem napsal pro tebe.“
Tak vy nepůjdete? Stojí vám to za to, poflakovat se kolem a mrznout?
Alespoň že moji simíci měli lepší program než ti blázni kolem baráku. Riley a Liam se uvelebili v krásně vyzdobené ložnici a užívali si jeden druhého.
Lilith a Gabriel si pro sebe zabrali horké prameny na zahradě a vychutnávali si kouzlo večera.
Vlad: „Napadlo mě, jak bych se ti mohl odvděčit za ten vánoční svetr.“
Ben: „A hrome…“
Vlad: „Co bys řekl na takovou malou zkoušku odvahy?“
Vlad: „Odvážíš se ulehnout s upírem v jeho rakvi?“
Ben: „Jako vážně? Tomu říkáš malá zkouška?“
Vlad: „Občas mám pocit, že zapomínáš, kdo jsem. Tohle je můj svět. Bojíš se být jeho součástí?“
Ben: „Ovšemže ne! Věděl jsem, do čeho jdu.“
Vlad: „Takže?“
Vlad: „Možná bych tě měl trošku popostrčit.“
Ben: „Co to děláš? Páni, já… létám?“
Vlad: „Líbí se ti to?“
Ben: „Je to divné… a vzrušující.“
Ben: „Ale nejsem si jistý, jestli se mi to líbí!“
Vlad: „Jen klid. Neudělal bych přece nic, co by ti ublížilo.“
Ben: „Jindy bych tomu věřil, ale teď vím, že se chceš pomstít za ten svetr.“
Vlad: „Ve skutečnosti jenom chci, abychom si byli ještě blíž.“
Na to Ben neměl odpověď. Všiml si, jak seriózně a zároveň zranitelně se jeho partner tváří.
(Omluvte tu skříň zaraženou do pultíku.)
Vlad: „Řekni, je ti tady se mnou tak špatně?“
Ben se usmál. Přesně na tohle se předtím u stromečku zeptal on Vlada. „Zrovna teď je mi moc dobře.“
Vím, je to trochu divné a morbidní, ale pro upíra přípustné, ne? Póz, které souvisejí s rakví, hodlám v budoucnu vyzkoušet více. 😃
„Vlade?“
Usnul. Ben se tiše a nenápadně vykradl z místnosti, protože nechtěl přijít o jedno výjimečné setkání…
„Božínku, to je ale krásná výzdoba! Tady má někdo Vánoce ve velké oblibě.“
Ben: „Vánoční dědeček! Moment, ty nejsi Clement Frost.“
Dědeček: „Má trochu fofry, tak mu pomáhám. Povídej, co by sis letos přál k Vánocům ze všeho nejvíc?“
Ben: „Já? Já už mám všechno, o čem jsem kdy snil, a mnohem víc.“
Dědeček: „Vida, to mě těší. A jsem rád, že Vlad konečně našel štěstí.“
Zmizel stejně rychle, jako se objevil.
Jen chvíli poté se v obývacím pokoji ukázal Vlad. „S kým si to tady povídáš?“ vyzvídal.
Ben se místo odpovědi usmál, objal ho a políbil. „Veselé Vánoce, Vlade.“
Překvapený upír si slíbil, že se o svátcích nebude dojímat, ale při pohledu do těch milovaných očí… „Veselé Vánoce.“
A jestli neumrzli, tak tam ti cvoci postávají dodnes. Konec. Teda jen do dalšího pokračování… 😉
Komentáře
Okomentovat