Riley a Liam vyrážejí na svatební cestu a ještě stíhají oslavu k odhalení pohlaví dítěte. Co to asi bude? A co to bude v případě Vlada a Bena? Přesně tak, dneska to budou samí těhotní chlapi, ale taky hodně srandy. Alespoň já jsem se u toho docela nasmála. 😃
Riley a Liam si po svatbě užívají radostné období.
Je právě podmračené ráno na ostrově Sulani, když dvojice vyráží na svatební cestu na horu Komorebi.
Bohužel mi všechny podobné akce vycházejí vždy na podzim či zimu, takže není tak krásně, jak bych si představovala, ale můžu být ráda, že neprší. 😃
Prodejce ve stánku: „Bože, dej, ať se mi ti dva neotráví…“
Liam: „Počkat, cože?“
Začalo sněžit a do obou se pustila zima, takže se raději převlékli do něčeho teplejšího. Chystali se na procházku bambusovým lesem.
Riley: „Těch schodů… To se mým zádům nebude líbit.“
Je to poprvé, co jsme na pořádném výletě na hoře Komorebi, takže si to obzvlášť užíváme (já taky!). Občasné skoky na místní festivaly nepočítám, to byla jen taková rychlovka. 😃
Riley: „Ach, ten čerstvý vzduch, ta malebná příroda…“
Liam: „Ááá! Příroda! Až moc přírody!“
Riley: „Uáá, mamííí! Uf, vydrž, já ti pomůžu, já ti pomůžu! Tumáš, ty hajzle jeden vošklivej… Kam jsme to dojeli?!“
Tak tenhle spoiler mě hodně pobavil. 😃
Riley: „Jsem se lek, až mi málem praskla voda…“
Já bych si asi na hřbitově fotky nedělala, no ale… když chceš. Přišlo by mi to takové neuctivé.
Dvě spontánní reakce na hřbitov. 😃
Liam: „Vypadám docela dobře, navzdory cukání v krku, kde mě kousla ta krvežíznivá potvora. A hele, volá mi ségra. Zajímavá náhoda…“
Navzdory všem překážkám a hrozivému hmyzu nakonec úspěšně dorazili k velkolepému chrámu. Nechápu, jak někoho může Život na horách nudit. I když by určitě bylo fajn, kdyby se dalo jít dovnitř.
Docela hezké místo pro dobrodružnou svatební cestu.
Liam si ve městě koupil hojivý balzám na zranění a pak s Rileym zamířili do místního baru, kde si dali hranolky s kečupem a eh… romantickou rychlovku na záchodě, ale to přeskočíme. 😃
Zaujalo mě, že někdo udělal sněhového andílka na takovém místě… Mimochodem pořád ho tam mám. 😃 Skutečného půl roku po napsání této části příběhu…
Konečně chvilka klidu a relaxace v horkých pramenech. Ovšemže před další vyčerpávající túrou…
Liam poněkud zakopl a upadl. Přitom nemá vlastnost nemotorného simíka. 😃
Riley: „Chtěl jsem tě politovat, ale pak jsem si vzpomněl, jak se mi posmíváš, když se kvůli vynucené proměně plácám s ploutví na zemi.“
Liam: „Iíí-ch, ou… Už to neudělám.“
Liam: „Co to s tou zemí je? Přitom tady není žádná ledovka… Měl jsem si vzít jiné boty!“
Riley: „Schválně, kolikrát si dneska ještě natluče zadek?“
Liam: „Fajn, kudy dál k té svatyni?“
Riley: „Ehm… dobrá otázka.“
Riley: „Hurá, našli jsme ji!“
Liam: „Super. Teď ještě abychom našli cestu zpátky. Hele, kdes nechal tu mapu?“
Riley: „Před chvílí tady byla!“
Naštěstí přece jen trefili domů. Po svatební cestě je čekala další důležitá událost, na kterou se obzvlášť těšili. Oslava k odhalení pohlaví miminka!
Obvykle bývám opatrná se samochválou, co se postavených budov týče, protože i když se mi líbí vzhledově, kolikrát nejdou pořádně používat. 😃 Ale sakra, tady se musím poplácat. Tohle místo pro slavení svateb a různé večírky s nádhernou zahradou je mým vrcholným dílem.
Ještě jedna fotka mé romantické zahrádky z jiného úhlu, když už je tak pěkné počasí. 😃
Konečně nastává velká chvíle pravdy. Vypadá to, že Liam by chtěl holčičku a Riley tuší chlapečka, tak uvidíme…
Místo balonku jsem zvolila rozkrojení dortu, úplně poprvé. 😃 Jsem z toho víc nadšená než všichni simíci dohromady. A zdá se mi to, nebo jeden týpek dorazil na oslavu dvakrát? Proč všichni chlapi přebírají vlasy, které jsem dala svému mimozemšťanovi Rayovi? Ženy zase mají háro jako čarodějnice Delyne. 😃
A je to tady, bubny prosím!
Růžový! Dortík je růžový! 😃 Je to holka, vážení!
Riley sice tipoval kluka, ale i tak má samozřejmě velkou radost a je dojatý.
Caleb: „Hele, a co vy dva? Vy nechcete vědět, co to bude? Rád bych dodal, že já už to vím, heč!“
Vlad: „Nás na podobné akce moc neužije, že ne?“
Ben: „No, vlastně…“
Ben: „Dal jsem pro nás připravit tenhle balonek, tak doufám, že mě v tom nenecháš!“
Vlad: „Cože?! S tím jsem ale vůbec nepočítal!“
Ben: „Nebo to nechceš vědět?“
Vlad: „Zatraceně. Chci. Jistěže chci!“
Chybička se vloudila…
Caleb: „Neměl ten balonek náhodou prasknout?“
Vlad: „To by měl, že? Ale propíchli jsme ho oba, viď?“
Joni: „Valí se z něj modrý dým, tak to je hlavní, ne?“
Ben: „Jo, máme kluka! Já to věděl, chachá!“
Riley: „Tomu říkám kvalitní materiál.“
Liam, Caleb a Joni: „Gratulujeme!“
Vlad: „Kluka? Takže… My vážně… budeme mít syna?“
Ben: „Přesně tak! Najednou se těším ještě víc! Teda byl bych nadšený, i kdyby to bylo děvče. Já jen, že ta jistota je vzrušující. Hned začnu vymýšlet jména!“
Vlad: „Ó bože…“
Joni: „A příště jsme zase na řadě my!“
Joni: „Hm, tolik gentlemanů se tady láduje, ale žádný nepustí dámu sednout.“
Poznámka: Caleb se později sám od sebe ochotně zvedl, takže gentlemani nevymřeli. Nebo vymřeli a po smrti se proměnili v upíry.
O něco později…
Ben: „Kam jste všichni zmizeli?“
Riley: „Koukáme na silvestrovský odpočet!“
Vida, on je vlastně silvestr. 😃 Ať je příští rok ještě víc srandy, jak říká Homer Simpson. (Možná už jsem tu hlášku někdy dřív použila, mám ji v oblibě.)
Nebyla bych to já, abych si na závěr nedopřála ještě nějakou tu romantiku a další fotku mé úžasné zahrádky. 😃
A žili šťastně… minimálně do dalšího dílu. 😉
Komentáře
Okomentovat