Ahoj, mám tu pro vás další pokračování příběhu, ale úplně se ho bojím zveřejňovat. 😃 VAROVÁNÍ: gay romance a mpreg romance jako hrom, plus navrch násilí, urážky, magický útok a jeden velký zmatek. 😃 Čtěte na vlastní riziko. Na úplném konci je jako bonus nová postava, snad se vám bude líbit. Za názory budu jako vždy vděčná.
Vlad: „Jak jsem jen mohl přistoupit na tohle? Copak jsem se nepoučil z vánočního svetru? Vážně se ze mě stala taková měkkota?!“
Riley: „Co pořád máš? Vždyť je to docela hezké.“
Ben: „Já už se na něj tak těším! Jen ať každý ví, že se těším.“
Liam: „Měli bychom si pospíšit, ať na tu lekci pro budoucí rodiče nepřijdeme pozdě.“
Vlad: „Přísahám, že se mi chechtají i kachny.“
Vlad: „Nevím, jestli se chci svěřit do rukou osoby, která se takhle tváří a obléká. Proč tady jsem?!“
Ben: „Dozvíme se spoustu užitečných rad.“
Vlad: „To dítě je přinejmenším poloviční upír. Když nám náhodou spadne z přebalovacího pultu, otřepe se a bude se batolit dál. Cestou se nejspíš do něčeho zakousne. Žádný problém.“
Na lekci rodičovství dorazil další budoucí… Sakra, vůbec netuším, co je to zač.
Vlad: „Scházejí se tady zajímavá individua, vskutku. Hned mám pocit, že jsem obklopen profesionály.“
Ben: „Ahoj, kámo! Taky prvorodič?“
Vlad: „Zvláštní, že ti mává. Jak tě přes ten pytlík může vidět?“
Riley: „Nechtěl bys už přestat remcat, Vlade?“
Vlad: „Tak se rozhlédněte kolem! Nemůžu být jediný, komu se chce při pohledu na nás brečet – smíchy.“
Vlad: „Inspirující. Tohle ani jeden z nás nemá. Biologii bych nechal stranou, kdy už přejdeme k něčemu opravdu užitečnému?“
Ben: „Fór tkví v tom, že musíš zvedat pánev, aby to k něčemu bylo, víš?“
Vlad: „Mám lepší nápad. Prostě tady budu ležet, dokud se dítě nenarodí.“
Liam: „Ale jídlo tu mají dobré, nemyslíte?“
Vlad: „To je ve skutečnosti důvod, proč jsem se nechal přemluvit.“
Riley: „Hm, krásně to voní.“
Andrew: „Ech, vidíš je? Další hříčky přírody. Těhotní chlapi, kdo to kdy viděl?“
Jenny: „Pst, ne tak nahlas! Uslyší tě.“
Andrew: „No a?! Je to zvrhlé a nepřirozené! My se o miminko marně pokoušíme takovou dobu a tihle… jaká je v tom spravedlnost?!“
Jenny: „Vždyť o nich nic nevíš. Nemůžeme někoho soudit jen proto, že jsme sami neměli štěstí. To přece není ničí vina.“
Andrew: „Vím, že muž nemá rodit děti. Pokud je to tedy normální, zdravý simík. Tihle normální být nemůžou. Jsou zvrácení. Nechutní.“
Vlad: „A dost. Stačilo!“
Vlad: „Co máte za problém?! Já a moji přátelé tu jen v klidu sedíme a nikomu neubližujeme. Ačkoli to se může rychle změnit!“
Ben: „Vlade, prosím, nech to být! Takoví jako on… nestojí za to, abychom se kvůli nim trápili.“
Andrew: „Takoví jako já?! Pche! Vy byste tady hlavně vůbec neměli být. Podívejte se na sebe. Nevidíte, že to, co děláte, je proti přírodě?“
Vlad: „Chodím po světě stovky let, všechno na mně je proti přírodě. Ale nesnesu, aby se někdo otíral o mou rodinu a přátele. Takže buď okamžitě zmlkneš, nebo začnu být hodně nepříjemný.“
Ben: „Vlade…“
Andrew: „Slyšíš, drahá? Stovky let… On ne že není normální člověk. Vůbec to není člověk, ale nějaká stvůra! Jen se koukni, jak směšně s tím břichem vypadá. A ta věc, co v něm nosí, nebude lepší.“
Vlad: „Teď to zkus zopakovat.“
Ben: „Vlade!“
Jenny: „Bože, Andrew! Ty nikdy nevíš, kdy máš sklapnout!“
Nezdálo se ale, že by měl Andrew strach. V jeho očích se odráželo jen opovržení.
„Všichni jste stvůry,“ procedil mezi zuby. „A ty věci ve vás nemají právo na život.“
V tu chvíli Rileymu něco přepnulo v hlavě. Všechna ta slova plná nenávisti… Stvůry. Zločiny proti přírodě… Jedna věc je, že někdo uráží jeho, i když mu to samozřejmě bylo líto. Ale urážet jeho nevinnou holčičku? To teda ne!
Riley: „Já ti ukážu stvůru!“
Drzým mužem náhle projel elektrický výboj. To ale nemělo být vše…
Místo Rileyho tu najednou stál mořský mstitel, rozběsněný jako samotný oceán. Liam, Ben, dokonce i Vlad na něj křičeli, co to proboha dělá a ať přestane, dokud je čas, ale Riley je snad vůbec neslyšel. Jako by to ani nebyl on, ale někdo ovládaný tajemnou podvodní magií.
Kdo by čekal, že se v nemocnici může odehrát i taková scéna…
Vlad neměl jinou možnost než se vznést do vzduchu a použít vlastní moc k zastavení toho blázna. Nakonec se mu podařilo Rileyho srazit k zemi a snad i vytrhnout z jeho divného mámení, ovšemže co nejšetrněji.
Vlad: „Dobrý? Vnímáš nás?“
Liam: „Proboha, Riley, jsi v pořádku?“
Ben: „Co to sakra mělo být?!“
Riley: „Ech… moje hlava.“
Liam: „Břicho tě, doufám, nebolí?“
Ben: „Myslím, že jsem si cvrnknul do trenek.“
Vladovi se Rileyho zmatený výraz moc nezamlouval, a tak radši neustupoval. Mořský muž byl pořád tak nějak… nesoustředěný. Jako by byl duchem vzdálený na míle daleko.
Andrew: „Au, ach! Za tohle vás všechny budu žalovat!“
Jenny: „Mlč už! To chceš, aby tě rovnou zabili?!“
Vlad: „To, že jsem v tomhle stavu, neznamená, že ti nemůžu utrhnout hlavu.“
Hrozba zněla tak věcně a samozřejmě, že se Andrew konečně zachvěl strachem.
Vlad: „Koukejte oba zmizet a doufejte, že už o vás neuslyším.“
Jenny popadla manžela za ruku a odtáhla ho pryč dřív, než se s ní stihl začít hádat.
Jenomže Rileyho záhadný stav se nelepšil. Ruce nabité elektřinou mu pořád jiskřily.
„Moře,“ zašeptal. „Potřebuji moře.“
„Pojďme,“ vypískl Liam příliš vysokým hlasem. „Vezmeme tě domů.“
Venku před nemocnicí to nebylo lepší. Ať už se s Rileym dělo cokoli, zhoršovalo se to. Jeho moc rostla. Cesta zpátky na Sulani nebyla ještě nikdy tak rychlá…
Na pláži mohl dát konečně průchod ničivé moci, která mezitím zaplnila celičkou jeho bytost.
Vlad: „Už se tohle někdy stalo?“
Liam: „Jednou. Mysleli jsme, že to možná souvisí s tím, jak bojoval proti Delyne. Nebo s tou jeho proměnou. Anebo s dítětem, kdo to má vědět? Tolik možností a nejasností! Ale doufal jsem, že to bude nějaká přechodná záležitost.“
Ben: „Zjevně ne. Zatraceně!“
Zatímco pánové za ním lamentovali, Riley vyslal k obloze blesk, jak už to udělal předtím. Nejednal vědomě, řídilo ho něco jiného… snad hlas samotného oceánu.
„Riley,“ šeptl Liam.
Jeho partner ho ale nebral na vědomí. V tu chvíli byl někde daleko, nedosažitelný. Místo něj tady stál cizinec budící hrůzu, ačkoli ne přímo v Liamovi. Ten ho jen toužil přivinout k sobě a už nepustit.
Vzápětí jako by kouzlo konečně povolilo a Riley se zhroutil do vody. Vyděšený Liam se k němu okamžitě sehnul a přitáhl si ho do náručí.
Riley: „Hrozně to bolí.“
Liam: „Co? Co tě bolí?!“
„M-Mersey.“ Jméno, které si vybrali pro svou holčičku, přešlo v bolestné zasyčení, když se Riley chytil za břicho.
Ben: „O-ou, asi už je to tady.“
Vlad: „Calebe? Jo, promiň, že tě budím. Rozjíždí se nám tu jeden porod. Ale ne u mě, mluvím o Rileym! Liam je u něj, ale… Před chvílí se tu stalo něco moc divného. Bylo by lepší, kdybys… Tak za pět minut, ahoj.“
Vlad: „Proč bych vám nemohl pomoct, vždyť ho neunesete!“
Ben: „Dost na tom, že jsi v té nemocnici použil upíří schopnosti. Dobře víš, co to s tebou dělá! Teď bys chtěl ještě tahat těžké věci, nic takového! Uf, my ho ale vážně neuneseme!“
Liam: „Riley, budeš muset trochu spolupracovat. Zvládneš se proměnit?“
Po pár neúspěšných pokusech se proměna nakonec vydařila, ale cesta do domu nebyla o moc snazší.
Riley: „Jedno vám řeknu, pánové. Když u toho ženy křičí, tak nepřehánějí! Ááá!“
Ben bratrovi pomohl odvést Rileyho dovnitř, pak se vrátil k Vladovi – v momentě, kdy dorazil Caleb.
Vlad: „Proměnil se v nemocniční jídelně, jako by ho něco posedlo. Ale nedivím se, že nad sebou ztratil kontrolu. Nebyl jsem na tom o moc lépe.“
Ben: „To je fakt! Nemůžeš se nechat rozhodit každým idiotem, co víc mluví, než přemýšlí.“
Vlad: „Já vím, ale ty věci, co říkal… To si přece nenecháme líbit.“
Ben: „Zasloužil si dostat pořádně přes hubu, ale proboha, ne zabít.“
Caleb: „Víte co? Já to snad radši nechci vědět. Pojďme se věnovat Rileymu.“
Nikdo z nich netušil, že se poblíž Liamova a Rileyho domu objevila mořská dívka, kterou sem přilákal vyslaný blesk.
Dobře věděla, koho hledá, a měla poměrně jasnou představu o tom, kde se právě nachází. Přesto bude asi překvapená, až překročí práh domu, jehož chodbami se ozývaly Rileyho bolestné výkřiky.
Rozhlédla se ve snaze trochu zorientovat. „Riley? Tak tady jsi?“
Komentáře
Okomentovat