Ahoj, doufám, že se všichni máte dobře a jste i tady na blogu připravení na pořádnou dávku bizarních mužských porodů. 😃 To jsem se ale krásně uvedla… Bojovala jsem s tím, že simík se před usednutím na nemocniční lůžko převlékal do společenského obleku. Ten, jak jistě uznáte, se nehodí, když máte dostat epidurál. Na Discordu jsem se dozvěděla, že chybička bude napravena v příští aktualizaci modu. Jako blbec jsem se to snažila obcházet a fotit jinak, s pomocí póz, protože jsem nechtěla, abychom čekali na aktualizaci… No, a když jsem to asi po pěti pokusech a dvou hodinách dodělala, co se stalo? Aktualizace modu už byla k dispozici. 😃 Není svět úžasně plný schválností? Ale já vím, vím, že se dějí daleko horší věci. Jen když jsme zdraví! 🙂
Nicméně důležité VAROVÁNÍ: V této části příběhu přináším konečně porody svých dvou chlapíků. Komu je to nepříjemné, ať prosím článek přeskočí. Obzvlášť proto, že jsou zde záběry na průběh císařského řezu a také miminko v inkubátoru. Chápu, že je to pro někoho citlivá věc, tak prosím čtěte s opatrností. Je to tentokrát o dost delší část (pro tuhle verzi na blog jsem ještě asi 10 fotek odstranila), protože jsem je vzala oba jedním vrzem, ať máme celé tohle téma zdárně za sebou. Objeví se ale i další nová postava, do níž jsem se naprosto zamilovala! 😍
Riley: „Přestaň si hrát s těmi duchy a pojď za mnou. Potřebuju oporu, hej!“
Liam: „Já za to nemůžu, jsou všude!“
Riley: „Když jsem se rozhodl prozkoumat život na Sulani, nenapadlo mě, k čemu to povede.“
Liam: „Ale nelituješ toho, že ne?“
Riley: „Ne. Jsi to nejlepší, co mě potkalo, i když za tohle všechno můžeš, abys věděl! Jau!“
Liam: „Já? Kdo je tady záhadnou magií nadaná mořská bytost?“
Mezitím v přízemí někdo zaťukal na dveře. Ben udiveně otevřel, a když spatřil neznámou krásku, podivil se ještě víc. „Ano?“
„Zdravíčko, jsem Ruby, sestra Rileyho Waterse,“ představila se a vešla dovnitř. „Bylo mi řečeno, že ho najdu tady. Nerada ruším, ale potřebuju s ním nutně mluvit. A vy jste?“
Ben: „Ehm, já jsem Benedict a tohle je můj partner Vlad. Jsme Rileyho přátelé, ale… no, teď zrovna je trochu zaneprázdněný.“
Shora k nim dolehl bolestný výkřik.
Ruby: „To byl Riley? Co se tady děje, co je mu?“
Ben: „Nic špatného, nebojte… I když on by možná v téhle chvíli nesouhlasil. Snaží se totiž přivést na svět dcerku.“
Ruby: „Co že dělá?!“
Ben: „Asi jsem to neměl takhle vybalit.“
Ohlédl se po Vladovi, který si teď získal dívčinu pozornost. Při pohledu na upíra jí obočí vyletělo nahoru.
Vlad: „Eh, nejspíš to vypadá, že je tady nějaké podivné doupě, kde se nedělá nic jiného než děti, ale nechte si to vysvětlit. Riley je –“
Další výkřik odněkud z patra.
Ruby: „Musím za ním!“
Tou dobou už byl u Rileyho Caleb a vyšetřoval ho. Liam jej seznámil se situací a ustaraně přihlížel, jak starší kolega pečuje o pacienta.
Caleb: „Dám ti teď injekci s něčím, co celý proces podstatně urychlí.“
Riley: „Prosím ano, per to do mě!“
Právě tehdy se u provizorního lůžka objevila Ruby.
„Panebože, tak ona je to pravda?!“ vyhrkla stále nevěřícně a nijak zvlášť ji nezajímalo, že jsou kolem simíci, které ani nezná.
Riley: „Ruby?! C-co tady… AU!“
Ruby: „Ti podivíni dole tvrdili, že přivádíš na svět dceru! Jak by to bylo možné?“
Riley: „Jenom klid, všechno ti vysvětlím. Já… Ehm, nemám, jak bych tohle vysvětlil. Prostě se to stalo.“
Ruby: „Jasně, takže jsi vlastně plaval v moři nebo se snad procházel po pláži a bum, prostě se to stalo?! Teď budeš mít dítě!“
Riley: „Dobře, takhle jednoduše to zase neproběhlo… Uf, co kdybychom to probrali, až bude po všem?“
Ruby se zarazila a uvědomila si vážnost situace. Nechtěla tomu vůbec věřit, ale fakt se to dělo. A její bráška měl očividně velké bolesti.
Ruby: „Jasně… Později… Omlouvám se, můžu pro tebe něco udělat?“
Riley: „Úplně ne, ledaže bys to chtěla převzít za mě, heh. Můžeš mi třeba zazpívat. Vždycky jsi krásně zpívala.“
Riley: „Uhhh! Anebo víš co? Nenamáhej se, to by stejně zaniklo v mém křiku, ááá!“
Liam: „Jenom klid, vím, že to bolí, ale vedeš si skvěle.“
Caleb: „Už to nebude dlouho trvat. Liame, pomůžeš mi všechno připravit?“
Liam: „Bazének máme, osušky… Myslím, že snad nic nechybí.“
Riley: „U všech mořských ďasů, dělejte se mnou už něco! To se nedá vydržet.“
Ruby: „Já si vážně umím vybrat chvíli…“
Liam: „To jste nemohla vědět, ehm, Ruby, že? Já jsem Liam, Rileyho… manžel.“
Ruby: „Manžel?! Počkat! Ty ses oženil? S mužem? S lidským simíkem? A on je snad táta toho dítěte?“
Riley: „Později, sestřičko, později.“
Riley: „I když… uf, určitě jsi nepřišla proto, aby ses zeptala, jak se mi vede. Muselo se stát něco vážného, viď? Tak ven s tím, o co jde?“
Ruby nemohla nekoukat na jeho veliké břicho. „Něco se stalo, ale… radši s tím počkám. Ty se teď musíš soustředit na jiné věci.“
Riley: „Vím, že to vypadá divně…“
Ruby: „Bratříčku, Krakenův zadek vypadá divně. Tohle, to je úplně jiná úroveň absurdity… Ani mě pro to nenapadá vtipná hláška.“
Riley se přesto pobaveně zasmál: „Jo, ale… za nic bych neměnil. Svého manžela a dcerku miluju.“
Měl pravdu, nepřiplavala za účelem zdvořilostní návštěvy, ale vždycky si přála, aby byl Riley šťastný. V moři mu něco chybělo a očividně to našel tady.
„Jsem ráda,“ vydechla, protože na víc se nezmohla, a zavrtěla hlavou. „Chyběl jsi mi, víš to?“
„Ty mně taky.“ Do výrazu mu vstoupilo dojetí. „Vyrostla jsi.“
Z vedlejšího pokojíku se ozval Caleb: „Můžeme začít!“
Riley rychle stiskl sestřinu ruku, než se odvalil. „Drž nám palce.“
Je to tady, okamžik, na který se Riley snažil psychicky připravit tak dlouho, ale… víte co, stejně se mu to nepovedlo. 😃 Místnost se najednou zalila zvláštním světlem a ve vzduchu se objevily třpytivé bublinky. Liam to nevnímal, ale Riley a Caleb ano. Kolem se vznášela prastará magie oceánu.
Venku se náhle rozpoutala příšerná bouře. Začalo hustě pršet a oblohu křižovaly blesky. V okamžiku, kdy Riley vyčerpáním zavřel oči a usmál se, protože zaslechl dětský pláč, jeden blesk udeřil do domu.
Mersey Callahanová se právě narodila a moře ji vítalo.
Čarovné reakci okolní přírody přihlížel ještě někdo. Někdo, kdo sem sledoval tu krásnou mořskou vílu Ruby, protože měl určité poslání. Úkol, který mu nebyl ani trochu příjemný, ale musel ho splnit.
„Zvláštní. Tolik mocné magie na jednom místě.“ Se zájmem sledoval, jak se blesky soustředí kolem domu, v němž právě přebývalo hned několik nadpřirozených bytostí. Jen proto se neodvažoval přiblížit víc, ale ani nemusel. Ruby ho přivedla tam, kam potřeboval.
Ještě jeden bližší pohled, protože se na něj nemůžu vynadívat. 😃 Když jsem ho vytvořila, došlo mi, že takhle si představuju Valeka ze Studie jedu, ale… nevadí. I tak jsem z něj nadšená! Kdo myslíte, že to je? 😉
Tady ji máme, roztomilou Mersey, která si okamžitě omotala kolem prstu oba rodiče. 😃
Liam: „Nazdárek, naše maličká Sasanko.“
Riley: „Tak jsme jí říkali, když jsme ještě neměli jméno.“
Liam: „Může mít přezdívku, ne? Mně se to pořád líbí. Je nádherná, Riley!“
Riley: „Je. Úžasná.“
Jak vzal Riley poprvé dcerku do náručí, bouře ihned ustala a nebylo po ní ani památky. Neznámý návštěvník to zpovzdálí zaujatě pozoroval.
„Miminko už musí být na světě,“ uvažoval. Mísil se v něm obdiv pro tolik moci koncentrované na jednom místě s obavami o nevinné simíky uvnitř. Sourozenci Watersovi, ta maličká, dokonce nějací upíři… Všichni byli nadaní magickou silou, ale byla dost velká, aby obstála proti Pánu moří, jak se jeho otec nepříliš nápaditě nazýval?
„Doufám, že ano,“ povzdechl si.
To jsou očka! I když tenhle porod dopadl dobře, někde jinde se schylovalo k pořádnému maléru…
Ben: „Omlouvám se.“
Vlad: „Ech… za co?“
Ben: „Za ta trička. Věděl jsem, že na tyhle věci nejsi, ale stejně jsem tě do toho dotlačil. Připadalo mi prostě hezké, že budeme všichni sladění. Měl jsem si to odpustit. A v té nemocnici…“
Bena pořád trápilo, k čemu došlo v jídelně. Ale Vlad byl myšlenkami úplně jinde.
„Není ti dobře?“ staral se Ben v domnění, že jeho partner to zase přehnal s používáním upířích schopností. Pak mu bylo vždycky chvíli špatně.
Vlad: „Ne, tohle je jiné. Mnohem horší, ah! Zatraceně, myslím, že…“
Ben: „Nechceš mi říct, že už je to tady?!“
Vlad: „Ne, k čertu, je moc brzy! To dítě je… maličké. Ale bolí to víc než kdy dřív!“
Ben: „Calebe! Calebe, zdá se, že tě budeme ještě potřebovat!“
Caleb: „Teda, chlapi, vy mi dneska dáváte. No ale nebylo by to pěkné? Obě děti narozené ve stejný den?“
Vlad: „Urgh, dojímání odlož na potom, prosím! Tohle se mi ani trochu nelíbí!“
Vylekaný Ben sledoval, jak Caleb vyráží do akce, vyšetřuje jeho partnera a ustaraně vraští obočí. „Musíme do nemocnice.“
Není to ode mě hezké, ale řekla jsem si, že na Vladovi vyzkouším novou aktualizaci Child Birth modu, a tak chudák schytal porodní komplikace a musel podstoupit císařský řez.
Vlad: „Doufal jsem, že po rodičovských lekcích do téhle podělané nemocnice zase nějaký čas nevkročím.“
Ben: „Osud měl holt jiné plány. Nebo spíš naše autorka. Co by ti udělalo radost? Než ten epidurál začne působit, můžu ti natřepat polštář, namasírovat nohy, něco zazpívat, řekni si.“
Vlad: „Když jsi nervózní, jsi ještě větší šašek.“
Ben: „Směješ se, to je hlavní!“
Teď POZOR, protože následující snímek bude ehm… hodně detailní.
Fíha, div mi nevypadly oči, jak důkladně si PandaSama s tímhle vyhrála. Až, um, děsivě. 😮
Ťuťu, to je tak maličkaté… 🙂 A už se to narodilo s plenkami a hadičkami! 😃
Ben potom Caleba z vděčnosti objal, zatímco Vlad se věnoval miminku, tak malému, že muselo ze sálu putovat rovnou do inkubátoru. Ale hele, samotný Vlad se dal do pořádku rychle. 😁
To je tak sladké. Mé přecitlivělé srdce taje jako zmrzlina. 😃
Seznamte se, Varick Straud. Hledala jsem nějaké zajímavé jméno na V, jakože po Vladovi, ale nacházela jsem samá hodně profláknutá, např. Victor, Vincent apod. Chtěla jsem něco, co není tak časté a zároveň by se hodilo na upíra, a tohle se mi zalíbilo. 🙂
Ben: „Takový malušenký, bojím se ho i jen dotknout.“
Vlad: „Prosím tě, přestaň pořád opakovat to slovo.“
Ben: „Ale když on je úplně malušenký, viď?“
Vlad: „Alespoň u toho nešišlej!“
Ben: „Děkuju ti. Vím, že pro tebe nebylo snadné si tím projít, ale… jsem na tebe hrozně hrdý a obdivuju tě za to, jak jsi všechno zvládl. Máme báječného chlapečka! Miluju tě.“
Než se Vlad vzpamatoval, Ben vyskočil ze židle a vrhl se k němu, aby ho objal a políbil.
Ben: „Mám takový pocit, že mi ho hned tak nepůjčí.“
Ben: „Jo, tati? Určitě, přijďte se podívat, malušenký –“
Vlad: „Benedicte!“
Ben: „Teda, maličký Varick už se na vás moc těší.“
Alex: „Jsem sice v nejlepších letech, ale mám dalšího nového vnoučka, pusťte mě k němu!“
Caleb: „Jenom nezakopni, kamaráde! Ten malý ti nikam neuteče.“
Liam: „Co kdybychom místo návštěvy u nemluvněte, na které jsme se domluvili, prostě zbůhdarma bloudili špitálem a otravovali personál?“
Ray: „Jsem jednoznačně pro!“
A tak přesně tohle dělali. 😃 Prozraďte mi někdo, jak návštěvy nasměruji k inkubátoru s miminkem, ju? Díky!
Krmení hadičkou Vlada i Bena rozesmutňuje stejně jako samotná skutečnost, že jejich chlapeček musí být zavřený uvnitř. 😕 Snad bude v pořádku, přestože chudáček prodělal jak pneumotorax, tak anemii (doufám, že to píšu správně, to víte, mám mod v angličtině a lékařské znalosti nulové).
Ben využil příležitosti k otázce, jakou unavený a ustaraný Vlad rozhodně nečekal. Ale právě to, jak krásně se o miminko staral, dodalo Benovi odvahy, aby konečně provedl to, k čemu se už dlouho chystal.
Jedinečný zásnubní prstýnek bude Vlad odteď pořád nosit na ruce. Ale nemyslete si, také má pro Bena jednu speciální otázku. Ta ovšem bude muset počkat na vhodnější místo a čas.
Nic lepšího mě nenapadlo, ale snad je to dostatečně romantické. 😉
Dojemný pohled a hezké uzavření této části příběhu. Pokračování příště. Zaskočím zase za Gabrielem a Lilith, Baileym, Declanem a Everly.
Komentáře
Okomentovat