Docela dlouho jsem nebyla na návštěvě u Joni a Caleba, tak tady máte várku jejich rodinné pohody. Protože nejen dramatem živ je simík. 🙂 P. S. Celia je konečně batoletem.
Alex na Caleba: „Jé, tak vy čekáte druhé miminko? Kolik těch vnoučat vlastně aktuálně máme?“
Brian: „No, přestávám mít přehled. Už ani nevím, jak se všechna jmenují.“
Alex: „Tak já se ujmu toho dítěte, co se tady válí po zemi, zatímco se rodiče muchlují.“
Alex: „Povedlo se mi ji uspat! Brian nevěřil, že to dokážu.“ (Poznámka autorky: já taky ne)
Očividně tu spí většina lidí. Jinak farmu Callahanových mám ráda, společně s rančem Vatorových je to můj nejoblíbenější pozemek k bydlení.
Vždy mě rozradostní, když se zadaří pěkné slunečné počasí. Obzvlášť v Henfordu je to zázrak. Nevím, jak u vás, ale mně tam skoro pořád zuří bouře.
Mám prodloužená roční období, ale přesto pokaždé tak rychle utečou. Než mrknu, léto bude zase pryč.
Výhodou návštěvy u rodičů je, že člověk může zavzpomínat a pokochat se fotkami dětí. Bohužel jsem nechala Bena dospět a zapomněla mu pořídit stejné selfie, a tak tu máme jen zbylé tři sourozence Callahanovy. Ray ani není moc vidět, ale aspoň vidíte, jak v dětství vypadali Liam a Joni.
Celia: No já nevím, tak mi to teda dej, ale běda ti, jestli to nebude dobré.
Celia: Hm… Dám ti vědět, až se rozhodnu, jestli mi to chutnalo.
Celia: A hele, ty jsi můj oblíbený strejda.
Ale vážně, to dítě je prakticky neustále smutné a téměř u každého brečí, jenom na Vlada se směje. 😃
Jasně, vezměte kojence na diskotéku do klubu, ale nedivte se, až u vás zaklepe sociálka.
Hříbátko Corrado vyrostlo a máme z něj statného koníka. Už se těším na ty projížďky, závody a různé další legrácky.
I když Caleb se při první pohodové projížďce netváří moc sebejistě…
Po překonání prvních rozpaků už je to lepší. Marná sláva, nejhezčí pohled na svět je ze hřbetu koně, že jo.
Roste nám konečně i Celia. Sice jsem hned nesplnila všechny milníky, ale bylo jich překvapivě hodně a získala jsem díky tomu asi pár lehce pokročilých vlastností.
Hurá! Je z ní okouzlující batole! 🙂
Joni: „A máma si zatím dá dortík.“
První batolecí plavání s taťkou.
Zlaté. Jak jsem hrdá na tátu Caleba a jeho krásnou rodinku… 🙂
Taťka nám zachrápal, ale nevadí, vystačíme si samy.
To je idylka. Konečně trochu pohody a žádné drama, ne? 😃 Kochejte se ještě pár snímků se mnou…
Corrado: Takže tohle je to, co máš radši než mě, Calebe? Hm… No jo, asi je roztomilejší.
Celia už se asi těší, až jednou začne jezdit sama. 😃
Komentáře
Okomentovat