Ahoj, dnes tu pro vás mám delší (ale pro blog trochu zkrácenou) část příběhu ze sbírky Declana a Everly, ale samozřejmě je tam štědrá porce Gabriela a Baileyho. Bavte se a pokochejte novým rekreačním centrem.
Declan: „Hele, vy dva, já se tu snažím plnit Smrťákovy úkoly, tak mě nerozptylujte. Taky nemyslíte na nic jiného…“
Gabriel: „Nezáviď!“
Pravda je, že Declan asi trochu záviděl. Občas mu po boku chyběl někdo, koho by mohl bez přemýšlení obejmout, někdo, s kým by si dokonale rozuměl. Najednou mu do myšlenek vstoupila jistá vlkodlačice…
Declan: „Dost! Žádné rozptylování, Smrťák čeká, že si poradíme s vařením a zahradničením.“
Declan: „Vidím, že ti Gabriel konečně vyrobil hůlku, za kterou se nemusíš stydět.“
Bailey: „Jdi se bodnout! Nebo ti ji někam bodnu já.“
Declan: „Slíbil jsi uvařit pokrm na páté úrovni, tak se do toho laskavě pusť.“
Everly byla poslední dobou v Gabrielově domě pečená vařená, stejně jako Declan a Bailey. Nějak se jim nechtělo vypadnout do svého. 😃
Declan se zmínil, že musí do kouzelné říše, aby koupil skaláru, a Everly trvala na tom, že ho doprovodí. Hrozně se chtěla podívat do světa čarodějů!
Everly: „Tohle je průchod do kouzelné říše? Pěkný.“
Zamířili rovnou do kouzelnické uličky plné obchůdků s magickým vybavením.
Everly: „Bailey říkal, že se v okolí zdržují jednorožci.“
Declan: „Bailey toho nakecá.“
Everly: „Páni, to je taková krása, že mi ani nebude vadit, když žádného jednorožce nepotkáme.“
Netušila jsem, že je normální, aby se tu po zemi proháněli hadi. Ale proč ne, že… Škoda že s nimi není možná žádná interakce, napadení, uštknutí, začarování. 😉
Everly: „Tak přece! Už jsem nedoufala! Ten je nádherný.“
Declan: „No jo. A to hlášení Last Exception, co nám právě hodil, je taky rozkošné.“
(Mod s jednorožci musel posléze pryč, protože způsoboval chybu.)
Everly: „Děkuju, že jsi mě sem vzal.“
Váhavě chytila Declana za ruku v očekávání, že se jí hned vyškubne, ale neudělal to. Dokonce se na ni usmál.
Declan: „Tomuhle říkají knihovna, představte si.“
Bailey: „Ani bych to nepodpálil.“
Gabriel: „Tak se dáme do práce a uděláme jim z toho pořádné rekreační centrum…“
Declan: „Tohle je výsledek. Je mi jasné, že ten váš alfa bude asi prskat, ale –“
Everly: „Ááá, to je paráááda!“
Everly: „Můžeme dovnitř? Prosím, prosím!“
Declan: „Ovšem, samozřejmě. Jenom klid, není důvod na mě samým nadšením prskat.“
Bailey: „Jsem na nás tak hrdý, pánové. Stvořili jsme dokonalé místo pro trávení volného času. Vlkodlaci nemají co namítat.“
Teď omezíme dlouhé komentáře a budeme se hlavně kochat všemi těmi propracovanými interiéry, u kterých jsem málem vypustila duši, děkuji. 😃 Zde přízemí spojující hernu s různými koníčky a ručními pracemi.
Nechybí fitness centrum a posilovna, kterou už stačil vyzkoušet Benedict. Dost si u toho natloukl kokos.
Moderní koupelna s několika oddělenými sprchami a záchody, které bohužel nejsou vidět. 😃
Everly: „Krásná rodinná restaurace, útulná a nabízející vše, co můžeš potřebovat.“
Původně na pozemku stála knihovna, a tak samozřejmě nesměla chybět ani v nové budově. Musím říct, že na tu jsem vážně hrdá.
Everly: „Uznávám, že tohle je mnohem lepší, než co jsme měli předtím. Zbožňuju to tady!“
Po pravé straně menší písčité hřiště pro děti, nahoře pak venkovní posezení s grilem. Budovu obklopují různé vychytávky z Eko bydlení, aby byl pozemek co možná nejzelenější.
Everly: „Ujasněme si to. Nelíbí se vám ta muzika za mnou, anebo vtip, který jsem právě vyprávěla?“
Součástí rekreačního centra je malý koncertní sál ideální pro pořádání talentových soutěží, což chystám do budoucna, až mi v jednotlivých domácnostech povyrostou děti a budou se věnovat hře na hudební nástroje. 😉
V mých rodinách vyrůstají také nadaní malíři. Pro každého, kdo by se v malování rád zdokonalil, bude tenhle ateliér vítaným útočištěm.
Ještě pořád ale nejsme u konce. Za dalšími atrakcemi musíme tentokrát dolů, do sklepa.
Everly: „To si ze mě děláte srandu?!“
Gabriel: „Ale vůbec ne.“
Bailey: „Copak? Tobě se to snad nelíbí?“
Everly: „Je to perfektní!“
Declan: „Ech, připomeňte mi, proč jsme stavěli zrovna kluziště?!“
Bailey: „Protože je to přece sranda, a-áááá!“
Declan: „Do háje, to bylo naposled, co jsem zrealizoval nějaký Baileyho nápaááád!“
Declan: „Tu modřinu budu mít na zadku týdny!“
Bailey: „No jo, naděláš, citlivko.“
Everly: „Napij se a zapomeneš na všechny trable. Je to vynikající.“
Everly: „Kam to jdeme teď? To je nějaká šatna? Co máš v úmyslu, Bailey…“
Bailey: „Tohle je jen přestupná stanice, pokračujeme dále do sprch a odtud pak…“
Bailey: „Do bazénu!“
Everly: „Vy jste mysleli na všechno.“
Declan: „To je poslední část naší prohlídky. Tak jak se ti líbí naše společné dílo?“
Everly: „Jste machři! Moc se mi tu líbí, a jestli Nolan začne něco namítat, vyštěkám mu díru do hlavy!“
Declan: „Ehm, okay…“
Bailey: „Gabe, nemyslíš, že bychom těm dvěma měli dopřát kapku soukromí?“
Gabriel: „Myslím, že si dám ještě jednu horkou čokoládu. Pojďme!“
Declan: „Počkat, cože? Kam to jdete?“
Everly: „Copak, bojíš se být se mnou sám, velký čaroději?“
Declan: „To mě jako chceš pocákat? A kolik ti je, pět?“
Everly: „Pravda, věnujme se radši dospěláckým věcem…“
Těžko říct, jak se to stalo. Jeden výmluvný úsměv, pár letmých dotyků, příliš těsná blízkost a… najednou se jeho rty nějakým nedopatřením ocitly na jejích a nebyl to vůbec špatný pocit.
Eric: „Musíš uznat, že tohle se jim povedlo.“
Nolan: „O nic jsme se je neprosili.“
Eric: „Ne, ale přesto nám všem chtěli udělat radost.“
Eric: „Můžeš se pokusit je tolerovat, kvůli Everly? Ona… nemůže za to, koho jí určil osud.“
Nolan: „Já vím. Jinak už by tady ti čarodějové dávno nebyli.“
Everly: „Hele, to je Joni?“
Declan: „Vypadá ustaraně.“
Joni: „Vím, že tady nemám co dělat. Nepřišla bych, kdyby to nebylo nezbytné.“
Everly: „Co se stalo?“
Joni: „Někdo unesl mou sestru.“ Významně se na všechny zadívala. „Byl to vlkodlak.“
Joni: „Stalo se to jen kousek od Adamova domu. Rynn a Mason tam byli zrovna na návštěvě a Rynn… Já ani nevím, jak k tomu došlo. Mluvila jsem jen s Masonem. Než s Adamem stihli zareagovat, najednou byla pryč.“
Eric: „Jak tedy víte, že to byl vlkodlak?“
Nolan: „Adam není hlupák, jistě ho zavětřil.“
Everly: „Byl to někdo z té nepřátelské smečky, že ano?! Mizerové! Lezou nám do revíru a my jim to klidně dovolíme!“
Declan: „Pomůžeme ti sestru najít, nemělo by to být těžké.“
Nolan: „Jak to ‚my‘? Tohle je naše území a ani ty na něm nemáš co pohledávat, čaroději!“
Declan: „Jistě, nemůžeš mě vystát, chápu. Ale teď je v sázce nevinný lidský život, tak bychom snad mohli na chvilku zapomenout na vzájemné antipatie a spolupracovat, ne? Černokněžník schopný pomocí kouzel najít kohokoli a kdekoli by se vám snad v týmu mohl hodit?“
Nolan: „Hm, když je tak dokonalý, určitě si poradí sám.“
Everly: „Neztrácejme čas, Declane. Půjdeme ji hledat spolu. JEHO nepotřebujeme.“
Everly se na svého alfu zamračila jako snad ještě nikdy a jeho při tom úplně bodlo u srdce. Nechtěl, aby jejich přátelství utrpělo, ale toho černokněžníka po jejím boku prostě nedokázal snést.
Everly: „Za chvíli bude tma, nesmíme se zdržovat.“
Declan: „Neboj se, Joni. Není možné, aby se nenašla, když po ní bude pátrat čaroděj s vlkodlačicí.“
Joni: „Děkuju vám. Otázkou ale je, v jakém stavu se najde. Nechápu, proč to udělali, vždyť je člověk a nikomu nic neprovedla.“
Everly: „Tahle smečka není jako my… Dělají šílené věci. Ale tvé sestře se nic nestane! Zachráníme ji.“
Eric: „Já tě znám. Nevěřím, že bys zůstal stát stranou, když byla někde poblíž unesena nevinná lidská dívka.“
Nolan si povzdechl: „Ech, no jo, sakra. Pomůžeme jim.“
Komentáře
Okomentovat