Ahoj, snad si ještě pamatujete, kde jsme skončili s Rileym a jeho sestrou Ruby, protože kolem nich se to teď bude točit. VAROVÁNÍ: Řeší se tu i smrt někoho blízkého.
Zároveň se chci pochlubit tím, jak jsem upravila Smrťáka. Konečně můžu i tady ukázat Grima! 😍 Trošku se obávám, že jsem si tím způsobila problém, kdy se mi úprava obličejů v CAS neukládá tak, aby se změny projevovaly během hraní. Takže Declan a Bailey mají trošku jiné oči než dříve, ale snažila jsem se stáhnout takové CC, aby bylo co nejpodobnější, hlavně u Baileyho. Gabriel zase místo „drobných vlkodlačích vrásek“ kolem očí dostal oční stíny. 😃 Takhle řeším problémy, prostě je pod něco schovám.
Ještě jedna věc – já chci taky svoje „Smrťátčátko“, takže ano, pustím se do dalšího mužského těhotenství, protože Smrťák a Bailey už se mi zasnoubili, často spolu dovádějí a, no, zkrátka musím mít zase něco extra. (Nejvtipnější na tom je, že si Baileyho chystám pro polygamní zápletku. Asi to nebude všem příjemné, ani mně není, osobně těmto vztahům nerozumím, ale tohle je jenom hra. 😃 Experimentujme, bavme se!) Akorát nevím, co to udělá s hrou, když se člověk rozhodne stvořit dítě upraveného Smrťáka a mužského čaroděje. 😃 To asi bude těžké zpracovat.
Varun, samozvaný Pán moří, právě ve svém podvodním sídle spřádal plány na likvidaci rodiny Watersových, jejímiž posledními přeživšími členy jsou sourozenci Riley a Ruby. S jejich rodiči, které považoval za největší komplikaci, už se vypořádal. V cestě za bezmeznou mocí nad oceány už mu tak stojí jen dvě opravdové překážky. Vlastně tři, i s tím dítětem…
Strnul, když uslyšel někoho přicházet. Za okamžik se k němu připojil jeho syn Fintan, jemuž nařídil, aby sledoval mořskou vílu Ruby na každém kroku. Byl si jistý, že dřív nebo později je zavede ke svému bratrovi Rileymu, který před časem opustil moře a začal žít na pevnině mezi obyčejnými simíky. Jak ostudné!
Fintan: „Našel jsem je oba a také to… miminko. Právě se narodilo.“
Varun: „Jak velkou má moc?“
Fintan: „Těžko říct. Rileyho současný domov překypuje magickou mocí.“
Varun: „Ovšem. On a jeho sestra do sebe nasáli moc rodičů. Proto ještě trčíme tady, místo abychom stanuli na hladině beze strachu, jako vítězové.“
Fintan zaváhal. Měl by otci říct, že v domě zaznamenal nezanedbatelné množství upíří magie. Že Riley zjevně žije obklopen mocnými bytostmi, které jistě nedopustí, aby někdo ublížil jemu nebo jeho sestře. Všechno by to měl otci povědět, jako správný syn a spojenec.
Varun: „Jakmile Ruby požaluje bratříčkovi, co jsem provedl, Riley jistě vyrazí za pomstou. Až nás najde, synu, povyprávím mu, jak jsem tuhle korunku strhl z hlavy jeho mrtvé matky.“
Varun: „Musíme být připravení. Odstranit rodiče je jedna věc. Věděl jsem, co od nich můžu čekat. Ale síla, kterou po nich zdědili potomci, se může v mnohém lišit. Budeš je nadále pozorovat a průběžně mi hlásit, jaké schopnosti se u nich projevují.“
Fintan nejistě spolkl důležité postřehy, které dosud nasbíral. Nebyl bezduchou loutkou v rukou šíleného otce. Dobře věděl, že Varunovu mysl zatemnila nekonečná touha po moci a že každý čin ho přibližuje nikoli k vítězství, ale k zaslouženému peklu.
Varun: „Cítím, že už brzy zvítězíme, chlapče. Jakmile se zbavíme Rileyho, Ruby a toho nemluvněte z proroctví mořské čarodějnice. Musíme ho zlikvidovat, dokud je ještě úplně bezbranné. Ale nesmíme nic uspěchat. Hezky si počkáme. Riley a Ruby za námi přijdou sami a pak… cesta k dítěti bude volná. Poslední překážka. Ano. Poslední.“
Ne, Fintan nebyl jako on. Možná se mu podobal, ale nechtěl udělat nic, co by uškodilo Ruby a jejím milovaným. Naštěstí měl kdysi matku, která mu dala lásku. Není nic ohavnějšího než ublížit nevinnému dítěti. Nemohl jít otevřeně proti otci a zradit vlastní krev. Nehodlal mu ale ani dál pomáhat a dívat se na to, jak vraždí novorozeně. Své pocity a názory si zatím nechával pro sebe. Kdyby dal najevo nesouhlas, otec by ho potrestal a on by už nemusel mít možnost Ruby varovat.
Na krásném ostrově Sulani svítilo slunce a oblohu bez mráčku zdobila duha.
Riley: „No řekni, není překrásná?“
Ruby: „Je. Těžko uvěřit, že něco tak rozkošného stvořili dva chlapi.“
Riley: „Sice nemá mámu, ale zase má tetičku, která ji bude šíleně rozmazlovat, ne?“
Ruby: „To zvládneš sám. Já budu ta teta, se kterou je mnohem větší sranda než se zaprděnými rodiči.“
Liam: „Hele!“
Jenomže pak jako by se Ruby vlastních slov zalekla. Zmlkla, zachvěla se, tvář jí zalil smutek. Riley si toho nemohl nevšimnout. Věděl, že za ním sestra nepřiplavala až sem bez vážného důvodu. Předal maličkou Mersey tátovi Liamovi a šel s Ruby ven, aby měli trochu soukromí na nepříjemný rozhovor. Ještě netušil, jak moc bolestný bude.
Riley: „C-cože? M-mrtví…“
Ruby mu vyprávěla, jak obávaný mořský muž Varun vtrhl do jejich sídla a během hrozivého souboje usmrtil oba jejich rodiče. Než se Riley oženil s Liamem a stal se Callahanem, jeho příjmení bylo Waters. Právě Watersovi platili za jednu z nejváženějších, nejmocnějších rodin oceánů. Možná nejsilnější. O tom se ale Liamovi ani žádnému ze zdejších přátel nezmínil. Že vlastně pod vodou platí v podstatě za prince a Ruby za princeznu.
Ruby: „Varun věřil, že jejich zabitím získá obrovskou moc. Jenomže síla našich rodičů přešla do nás, Riley! Musel sis toho všimnout. Všech těch hrozivých okamžiků, kdy jsi měl kvůli něčemu vztek nebo strach. Mně už se to párkrát stalo, ztratila jsem nad sebou kontrolu a… proměnila se v něco úžasně mocného, ale i nebezpečného. Najednou dokážu poručit větru, popadnout někoho a praštit s ním o zem. Nejsem… nejsem na to pyšná, ale nevím, co s tím!“
Riley sklonil hlavu, promnul si třesoucí se prsty. „Já přivolávám blesky… Bože, myslel jsem… Doufal jsem, že to byl jen dočasný vedlejší účinek mého souboje s Delyne.“
Ruby: „Ty jsi tady s někým bojoval? Počkat, s Delyne? To jako s tou příšernou čarodějnicí, která se živí utrpením druhých?!“
Riley: „Živila. Porazil jsem ji. Jen díky tomu, že jsem měl tuhle nevysvětlitelnou, nezkrotitelnou moc. Teprve teď mi dochází… Zatraceně. Rodiče. Vážně jsou pryč. Nestalo by se to, ten můj vítězný boj, kdyby přežili. A Mersey má taky mimořádnou moc.“
Ruby: „Varun teď půjde po nás. Chce získat absolutní vládu nad podvodním světem, takže se ještě pokusí zbavit nás dvou a… tvojí malé dcerky. To nesmíme dopustit! Musíme s ním bojovat. Ale nejdřív se musíme naučit ovládat vlastní schopnosti, protože jinak –“
Riley: „Počkej chvilku. Zadrž prosím. Můžeš… Můžeš mě nechat na okamžik samotného?“
Najednou toho bylo příliš. Narození Mersey. Nepředvídatelná kouzelná moc. Příchod Ruby. Vražda rodičů. Varun… Nestalo by se to, kdyby Riley neodešel. Rodiče mohli žít. Ale neměl by Mersey ani Liama. Nikdy by nemohl být šťastný, proto v prvé řadě odešel prozkoumat Sulani. Ale teď? Je šťastný? Zármutek ho zlomil v pase, strhl na podlahu poté, co Ruby váhavě vešla zpět do domu, a hrozil ho pohltit.
Jenomže v tomhle světě nebyl sám. I když si někdy myslel, že to tak je, že už mu nikdo nepomůže, že nemá jedinou blízkou bytost, vždy se nakonec objevila pomocná ruka. Tentokrát patřila jeho milovanému Liamovi. Ten se náhle objevil přímo vedle něj a bez jediné otázky ho k sobě přivinul, plačícího, zoufalého.
Riley netušil, jak dlouho tam tak seděli, propletení v konejšivém objetí. Okolní ticho narušoval jenom šum listů a vln a Rileyho vzlyky. Liam nic neříkal, pouze ho hladil po vlasech a po paži. Myslel si, že na to chce být sám, ale ve skutečnosti Riley potřeboval tohle. Jeho srdce potřebovalo nasávat Liamovu lásku a útěchu. Postupně, velmi pomalu, se začal cítit o něco lépe.
Poté se nechal dovést do domu. Při pohledu na dceřinu kolébku se trochu vzchopil. Na vratkých nohou došel až k ní a díval se, jak nerušeně spinká, aniž by tušila, jaké hrůzy se ve světě dějí. Byla zdravá, spokojená a milovaná a Riley hodlal dohlédnout na to, aby se tyhle tři věci nikdy nezměnily.
S obrovskou mocí, kterou s Ruby zdědili po mámě a tátovi, si ale sami neporadí, to už mu teď bylo jasné. Bude potřebovat odbornou pomoc, jestli má dokázat chránit sebe a své blízké a pomstít smrt rodičů. Naštěstí věděl o někom, na koho se mohl obrátit.
Glimmerbrook mezitím shodil zbytky zasněženého pláště a oblékl se do čerstvého jarního vzduchu.
Declan: „Nemohl jsem tomu uvěřit! Vážně se líbal se Smrťákem.“
Everly: „Tedy… ne vždycky si můžeme vybrat, s kým nás osud spojí, že? Ale že zrovna Smrťák, to se i mně zdá docela… no, těžko pochopitelné. Co se na něm může Baileymu líbit?“
Lilith si pobaveně odfrkla: „Ha! Spíš co se na něm může někomu nelíbit! No tak, to jste vážně ještě neviděli jeho druhou podobu? Myslím tu, která je tak atraktivní, že kdybych neměla Gabriela, bez váhání bych po něm skočila sama?“
Declan: „Ehm, tak… ta asi unikla mé pozornosti.“
Everly: „Smrťák má víc než jednu podobu?“
Lilith: „Pche, ignoranti. A neříkejte mu tak, jmenuje se Grim. Příjmením Reaper.“
Declan: „Teď už si z nás ale utahuješ. No tak… Jako vážně?“
Tady je! Můj fungl nový Grim Reaper, u kterého se už Baileymu nelze úplně divit, že podlehl, no ne? 😃 Já si ho musím pochválit, i když jsem se dopustila chybiček. Při úpravách jsem mu zapomněla změnit hlas, takže nadále smrťácky mručí, což je sranda, a nevšimla jsem si, že náhrdelník mu přesahuje přes oblečení. Až když jsem měla vše nafocené. Klasika.
Grim: „Nemůžeš mě volat pokaždé, když… však víš.“
Bailey: „Ano, ale taky vím, že ti to vlastně moc nevadí, hm?“
Grim: „Musím pracovat.“
Bailey: „Rád bych řekl, že práce ti neuteče, ale ve tvém případě… Tak pojď dál alespoň na chvilku, hm?“
Grim: „Ty budeš jednou moje smrt, Bailey.“
Tihle dva mezi sebou měli zvláštní vztah, lze-li tomu tak říkat. Nečekaně dobře si rozuměli, rádi spolu trávili čas, i když to byly vždycky jen zoufale krátké okamžiky. Jeden druhému pomáhal zapomenout na starosti všedních dnů. Ale nekladli na sebe žádné nároky, nesnažili se k sobě toho druhého připoutat.
Bailey by dokázal otevřít srdce více než jednomu simíkovi. Klasický monogamní vztah nebyl nic pro něj. Avšak pro ty, kteří si do jeho srdce najdou cestu, by udělal všechno na světě. A Grim? Ten měl tu výhodu, že některé emoce dovedl jednoduše potlačit, jiné znásobit. Nebyl přece obyčejným simíkem. Baileyho přístup a potřeby respektoval a zejména některé s oblibou naplňoval…
Zkrátka, bylo jim spolu krásně navzdory tomu, že se od sebe tolik odlišovali. Čaroděj a bytost, která provází simíky na poslední cestě. Zvláštní spojení, na první pohled složité, ale pro ně dokonale prosté. Declan tomu rozumět nemusí, ať si myslí, co chce!
Jedna trošku zesvětlená fotka, aby byl Grim lépe vidět. Chápu, že na tmavém pozadí snadno splyne, zatímco chudák bledý Bailey jako by naopak zářil. 😃
Ale no jo, vypadají spolu zvláštně, ale kdo jsem já, abych rozhodovala, když Bailey byl první a jediný, kdo se při plnění úkolů pustil se Smrťákem do flirtování? Lásce neporučíš. 😃
Bailey usnul a Grim se po příjemném dovádění nenápadně zvedá z postele, protože práce už naléhavě volá.
Je velmi neklidný. Cítí, že měl být dávno někde jinde. Nerad by měl průšvih u těch nahoře nebo hůř – u těch dole.
Rychle proto přivolal svou kosu a s posledním pohledem na Baileyho zmizel v obláčku černého dýmu.
Bailey se zanedlouho probudil, pořádně si zívl a protáhl se. „Ech, no jo, už je zase pryč. Holt si dám dneska sprchu sám.“
Teď se vracíme k Rileyho telefonátu.
Gabriel: „Haló? Á, Riley! Jak se daří tobě a dcerušce? Všechno v pořádku? Cože… Och, no teda… Dobře, jistě, probereme to až u vás. Budu tam za moment!“
Gabriel se chystal přenést kouzlem na Sulani, když na chodbě potkal Baileyho vycházejícího z koupelny.
Stručně mu vylíčil, co se od Rileyho dozvěděl. Že po smrti rodičů zdědil kouzelnou moc, kterou neumí ovládat a kvůli níž by mohl být nebezpečný pro všechny své blízké. Bylo toho víc, ale podrobnosti chtěl probrat osobně.
Bailey: „Panebože. To je hrozné… Já bych… Rád bych jim pomohl! Mohl bych, Gabrieli? Místo tebe? Prosím!“
Gabriel: „No, totiž… Myslím, že potřebují asistenci zkušeného čaroděje, který by jim poradil, jak tu moc zvládnout. Chtěl jsem požádat Declana, aby –“
Bailey: „Ále, pořád jenom pan Ponurý! Já chci taky pomáhat! Chci konečně také něco vyřešit a být někomu ku prospěchu. Proč byste si měli užívat jenom vy?!“
Gabriel: „Nemyslím, že by si to Declan užíval zavřený ve vlkodlačím bunkru…“
Bailey: „Víš dobře, jak to myslím! Stále mě jen podceňujete a ze všeho vynecháváte.“
Gabriel: „To není úmysl, prostě se to tak většinou sejde.“
Bailey: „Ale teď máme možnost o tom rozhodnout předem, takže co? Důvěřuješ mi natolik, abys mě nechal pomoct našim přátelům na Sulani? Pomáhal jsem přece i tobě, když jsi ještě nic neviděl!“
Gabriel si povzdechl a přikývl. „To je pravda. Bez tvé pomoci bych byl ztracený.“
Bailey: „Uvidíš, že to tadyhle s Morganou zvládneme. Koneckonců jsem zkušený léčitel, to se vždycky hodí, ne? Neboj, Gabe, neuděláme ti ostudu!“
Na závěr bližší pohled na Grima v CAS. Fakt mě mrzí, že jsem přehlédla náhrdelník zasahující do oblečení. Jinak ho považuji za dokonalého. 😃 Já vím, to bylo neskromné, ale prostě ho zbožňuju.
Komentáře
Okomentovat