53. ČÁST: Proměna v upíra (18+)

VAROVÁNÍ: Tato část příběhu se soustředí na Benedicta a Vlada a je 18+ vzhledem k pár milostným scénám, kde jsou ovšem choulostivé partie důsledně zakryté. 😉 Gay romance, samozřejmě. 😃

Poslední dobou měl Ben pocit, že se mu Vlad vyhýbá. Většinu času trávil ve sklepě, kam si zval přátele z řad upírů i čarodějů, ale Bena dolů nikdy nevzal. Odmítal mu říct, co se dole odehrává, a nechtěl, aby tam chodil.

Když přišla na návštěvu Joni, se vším se jí svěřil. Doufal, že ho uklidní. Že jen hledá problémy tam, kde nejsou.

Ale je to divné. Zrovna včera za Vladem přišla Lilith a okamžitě spolu zmizeli v záhadném sklepě. Tvářili se jako spiklenci, vyměňovali si významné pohledy. Ben to sledoval zpovzdálí, zatímco pečoval o synka. Hlavou se mu honily spekulace. Vlad by ho nepodvedl, že ne? Rozhodně ne s Lilith, ta je šťastně zadaná. Ale možná dole provozují nějaké krvavé sešlosti… Co vlastně Ben ví o společenském životě upírů?

Stejně jako kousanec na krku jsou i tyto „hvězdičky“ okolo Vlada důsledkem modu, který jsem zkoušela. Neumožňoval mi to, v co jsem doufala, takže v současnosti už ho nemám. Kousance a hvězdy se ještě budou nějaký čas objevovat, ignorujte je.😉

Tak nebo tak, Ben byl nešťastný a věděl, že Joni má pravdu, když mu radí, aby si s Vladem otevřeně promluvil. Nesmí ho nechat zase utéct před rozhovorem do toho sklepa. Musí ho přimět, aby mu konečně věnoval pozornost a dal odpovědi.

Ben: „Alespoň někdo se na mě láskyplně usmívá.“

Když Ben vycházel z ložnice, narazil na Vlada a využil toho. „Nelíbí se mi, jak to teď mezi námi je.“

Vlad: „O čem to mluvíš?“

Ben: „O tom sklepě, přece! Nechápu, proč mi nemůžeš říct, co tam provádíte. Proč u toho nesmím být. Slíbili jsme si, že už před sebou nebudeme mít tajnosti.“

Vlad: „Ale tohle je něco jiného – překvapení.“

Ještě se chvilku dohadovali. Vlad si povzdechl. „Dobře, zatím ti nemůžu ukázat vše, ale ukážu ti alespoň malou část. Máš pravdu, je tu něco, o čem si musíme promluvit. Chtěl jsem počkat, až bude vše připravené, ale… omlouvám se, už tě nebudu napínat.“ A odvedl Bena do sklepa jejich domu…

Ben: „Páni, vypadá to tady jako v nějaké honosné hradní síni.“

Vlad: „Tady se moc nerozhlížej. Tohle místo je určeno pouze upírům. Nikdo jiný by sem vstupovat neměl. Ukážu ti něco jiného, pojď.“

Ben: „Ale vždyť tu byli Declan a Gabriel.“

Vlad: „Zcela výjimečně. Potřeboval jsem, aby mi to pomohli vybudovat. Jak myslíš, že bychom to zařídili tak rychle? Už si nepamatuješ, jak to tady vypadalo?“

Původně to byla špinavá zaprášená díra.

Vlad: „Líbí se ti tady?“

Ben: „Ano, myslím, že upíři se tu musejí cítit jako doma. Ne že bych to mohl posuzovat. K čemu ale tohle všechno? Copak s Lilith a Calebem nemáte, kde jinde byste se potkávali a řešili upíří záležitosti? Mají oni doma taky takové sklepy?“

Vlad: „Totiž… tenhle má být čistě pro naši potřebu. Moji, tvou, v budoucnu možná i Varickovu, když bude chtít. Je to místo, kde se má cítit dobře naše rodina.“

Ben: „Aha, to je milé, ale víš, že já na ten váš upíří styl moc nejsem…“

Vlad si znovu povzdechl, trochu posmutněl a najednou úplně změnil téma. „Požádal jsi mě o ruku a já řekl ano.“

Vlastně o tom moc nemluvili od chvíle, kdy se to stalo. Nebyl čas ani vhodná příležitost. Teď Bena polila hrůza, že už možná ani nebude…

Ben: „Rozmyslel sis to?“

Vlad: „Ne. I když mě trochu mrzí, že jsi mě v té žádosti předběhl… Chtěl jsem se tě zeptat sám, ale věděl jsem, že nejdřív musíme vyřešit jinou záležitost.“

Ben: „Jakou?“

Vlad: „Podle našich pravidel si upíři nesmějí brát lidské simíky.“

Ben nevěděl, co na to říct. Rád by něco namítl, ale uvědomil si, že Caleb se také oženil s Joni až poté, co ji proměnil v upírku. Další podobný pár, na němž by si teorii mohl ověřit, už neznal. Ale lhal by, kdyby tvrdil, že nad touto možností nikdy neuvažoval.

Vždycky byl zvědavý, jestli mu to Vlad někdy nabídne. Nikdy si netroufl se přímo zeptat. Ale už asi věděl, co by eventuálně odpověděl. Nebylo moc o čem přemýšlet, jestli chtěl prožít dlouhý život po boku těch, které má nejraději.

Vlad: „Po všem, čím jsme si prošli, můžu s jistotou prohlásit, že s tebou chci prožít celou věčnost. Že tě s každým dalším rokem budu mít jenom raději. Jestli to cítíš stejně, jestli si to přeješ, proměním tě. Ale pokud ne, nebudu ti to samozřejmě vyčítat ani tě k tomu nutit. Tohle je důležité rozhodnutí a musí být jenom tvé.“

Ben: „Abych řekl pravdu, v duchu jsem ho učinil už dávno. A jsem si jím jistý.“

Vlad: „Určitě? Nemusíš odpovídat hned. Vždyť se ani nemusíme brát. Můžeme být prostě jen spolu, jako doposud.“

Ben: „Ale já si tě chci vzít. A chci s tebou zůstat napořád. S tebou, s naší rodinou a přáteli. Vždycky.“

Vlad by to nahlas nepřiznal, ale hrozně se bál odmítnutí, ačkoli s ním musel počítat a musel ho respektovat. Pochopil by ho. Jenomže Ben ho neodmítl. Ten pocit štěstí se ani nedal popsat. Vlad vzal svého partnera za ruku a rozhodl se, že mu ukáže ještě jednu místnost. Těžko by vydržel čekat na vhodnější chvíli.

Uplynul nějaký čas, během něhož Vlad dokončoval přípravy posledních sklepních místností a také prostoru – teď už to Benovi mohl prozradit – pro rituál přeměny.

Pak ta osudná chvíle nastala. Ben kráčel cestou, v jejímž cíli čekal nový život.

Ben: „Ehm, teď už je asi pozdě rozmyslet si to a vzít do zaječích, že?“

Vlad: „Ne. Ještě pořád můžeme přestat, jestli si to přeješ.“

Ben: „Dělám si srandu! Jsem možná podělaný, ale chci to. Jen by tu nemusela být taková tma.“

Vladovi stačilo lusknout prsty, aby do sklepení vpustil trochu hřejivého světla.

S Benovou proměnou rozhodně neotálel. A já se musím pochválit za takřka uměleckou fotku.

Vlad dal Benovi napít své krve a pak…

„Teď jsi můj.“ Vlad se zazubil tak, jak by to člověk čekal od vyšinutého upíra. „Na věčné časy, muhehehe!“

Ben: „Prosím, to už nikdy nedělej!“

Vlad: „Nechal jsem se trošku unést, no.“

Ben: „Ech, bolí mě břicho.“

Vlad: „Běžná reakce na probíhající proměnu. Taky teď budeš hodně unavený. Pojď, ustelu ti na speciálním místě.“

Ben: „Nech mě hádat…“

Ben: „Ovšemže zase rakev.“

Vlad: „Pšt, zavři oči a spi. Nebraň se tomu.“

Vlad: „Na co koukáte? Tohle je velmi citlivá, soukromá chvíle.“

Ben: „S kým to mluvíš?“

Vlad: „S uživateli internetu, s kým jiným?“

Vlad měl pravdu, v následujících týdnech byl Ben hodně unavený a ospalý. Ale byly taky chvíle, kdy Bena ovládala podrážděnost, nevysvětlitelná agresivita. Zničehonic se na Vlada naštval bez zjevného důvodu, ale zkušený upír věděl, že za tím vězí proces přeměny. Nemohl to Benovi vyčítat a nehodlal mu umožnit, aby komukoli, nebo sám sobě, ublížil.

Naštěstí byl Vlad pořád ještě mnohem silnější. Koneckonců byl teď i Benovým stvořitelem a pánem.

A když si nevěděl jiné rady, prostě Bena zatáhl do sprchy a pustil mu na hlavu proud vody, aby se vzpamatoval. Nastalá hádka obvykle vedla ke žhavému usmiřování.

Když tahle fáze skončila a Ben byl zase sám sebou, Vlad mu doporučil, aby si na zahrádce začal pěstovat speciální ovoce pro upíry. Pomůže mu proti žízni. Ben si ho zasadil na místě, kde původně stával kurník, ale vzhledem ke Grimovu řádění už tu žádná kuřátka nejsou. 😕

Malušenký se dostal z nejhoršího a vyrostl v roztomilého kojence. Ta přezdívka mu zůstala, ovšemže ji používá pouze Ben a ovšemže tehdy, když Vlad není nablízku.

Neměnila jsem na něm nic kromě oblečení a barvy duhovek. Nechtěla jsem, aby měl zelené oči, protože ty už má jiný rozkošný kojenec – synek Caleba a Joni. Toho teprve uvidíte. Oba upírci mají stejné vlásky, ale protože nemám mnoho slušivých kojeneckých účesů pro kluky, nechala jsem to tak. Líbilo se mi, že ty Varickovy jsou rudočerné. 🙂

Zvláštní pohled, jak Vlad krmí kojence, ale nějak mě to hřeje u srdce. 😃

Ben se konečně proměnil. Jeho temná forma, ponechaná téměř beze změny. Jen jsem odstranila jednu jizvu na tváři, která přišla s balíčkem vlkodlaků. Trošku žlutě jsem „podsvítila“ Benovy už původně červené oči. Jinak je to dílo hry. 😃 Oblečení mu ale změním, stáhla jsem asi milion nových CC.