Ahoj vespolek! Už nám chybí přesunout jen asi 8 částí starých příběhů a pak se konečně pustím do nových. Snad to ještě budu umět a napadne mě, o čem by to dál mělo být. 😀 Dnes vám sem přesouvám část příběhu s těhotným Baileym (takže opět varuji před tématem mpreg romance a mužského těhotenství, omlouvám se, ale toho malého Smrťáčka fakt chci 😃) a Rileym a jeho sestrou Ruby. Kdybyste objevili nějakou chybičku, třeba záměnu jmen Riley x Bailey, protože to se stane fakt snadno, dejte vědět. 😉
Začneme tím, že se podíváme, jak malá Mersey vyrostla z novorozence v kojence, protože koneckonců – nechala jsem vyrůst Calluma i Varicka, tak tady nesmím zůstat pozadu. Taťka Riley si s dcerkou hraje a taťka Liam ji ustaraně sleduje.
Kromě účesu jsem zatím neměnila nic, ale hra jí nadělila Liamovu barvu vlasů a Rileyho oči. Doufala jsem, že bude mít vlásky jako Riley, ale to už má jeho sestra Ruby a taky mám blonďatou Celii, tak ať je změna.
Riley se před Mersey poprvé proměnil.
Zdá se, že ji ta změna zaujala. 😃 Aby ne, taťka se třpytí, to je nezvyk.
A ta obrovská ploutev je taky zajímavá. 😃 Tentokrát fakt lituju, že se mi tam zase plete kojenecká dečka.
Ještě hezky zblízka, abyste pochytili tu roztomilost. 😍
Tihle Callahanovi caparti jsou odvážní. Varick se nezalekl upířího táty, Mersey zase vůbec nerozhodil ten s ploutví. Klidně si na něm dá šlofíka. 😃 A Riley je taky spokojený, i když ho trápí jiné starosti a dobře ví, že je za chvíli bude muset začít řešit.
Ta chvíle dorazila v podobě Baileyho, který se místo Gabriela nabídl, že Rileymu a Ruby pomůže získat kontrolu nad nevyzpytatelnou kouzelnou mocí. Když se ovšem tato spolupráce domlouvala, nikdo nepředpokládal, že se Bailey objeví v tomhle stavu.
Riley: „Ehm… je to dobrý nápad, vzhledem ke tvé kondici? Sám dobře vím, jak snadno se člověk unaví. Ze začátku mi bylo pořád špatně.“
Bailey: „Ach jo, už předtím mě všichni podceňovali. Asi jsem měl tušit, že teď to bude ještě horší, ale sakra, snad jsem taky schopný čaroděj, ne? Já jim ukážu!“
Joni: „To je řeč! Trochu jsem se bála, že tady budeme mít druhého Vlada. Jsem ráda, že to nebereš tak tragicky. Máš kuráž, Bailey!“
Bailey: „Možná proto, že mi zatím nebylo špatně.“
V těchto dnech na Rileyho rodinu stále dohlížel některý z mocných přátel, upírů nebo čarodějů. Střídali se tu hlavně Caleb s Joni a právě teď vyšla řada na ni. Když ale viděla, že Bailey je víc než odhodlaný vzít situaci pevně do rukou, nechala to na něm. Jako jedna z mála mu plně důvěřovala.
Odletěla tedy ve své netopýří podobě a Bailey s Rileym si alespoň mohli v klidu popovídat.
Bailey: „Gabriel mi nastínil, s čím potřebujete pomoct. Moc mě mrzí, co se stalo vašim rodičům.“
Riley se nejistě, smutně pousmál. „Děkuji. Posaď se u nás. Můžu ti nabídnout něco k pití? Máme skvělou domácí limonádu.“
Bailey: „Děkuji. Máte to tady, ehm, hezky vyzdobeno.“
Když si odbyli zdvořilosti, přesunuli se k tomu hlavnímu. Riley povyprávěl Baileymu, co hrozí jemu, Ruby i Mersey a vlastně celému jejich podvodnímu domovu, pokud se on a jeho sestra nenaučí ovládat magickou moc. Touhu po pomstě vůči vrahu Varunovi nezmínil. Hlas se mu chvěl, když mluvil o rodičích a nebezpečí, které hrozilo jeho nejbližším.
Zatímco se domlouvali na tom, jak jim Bailey pomůže trénovat a zvládat emoce i složitá kouzla, Ruby venku zápolila se sebekontrolou. Snažila se přivolat vítr, ale místo toho přivolala déšť, který ji zastihl nepřipravenou. Trpěla podobně jako Riley nižší odolností vůči vodě, takže se nechtěně proměnila do podoby mořské panny. Než stihla doběhnout pod střechu, rozplácla se přede dveřmi.
Bailey už byl na odchodu, ale ještě si s Rileym vyměňoval posledních pár slov, když otevíral dveře a –
„Pozor!“ vykřikl Riley, ale to už pod Baileym něco poplašeně zapištělo a pak dokonce sprostě zanadávalo.
„Hele!“ vykřikla napružená Ruby. „Dívejte se přece na cestu! Málem jste na mě šlápl!“
„Zatraceně, ech, moc se omlouvám!“ vyhrkl překvapený Bailey. „Můžu… Totiž, můžu vám nějak pomoct, slečno… Vy budete asi Ruby, že?“
„Ehm, ano, to bych byla. A pokud nejste úplný ignorant, můžete mi třeba podat ruku a pomoct mi na nohy!“
„Nohy?“
„Vteřinku, hned tady budou! Eéééch! Ne, nejde to, dokud neodezní ten zpropadený déšť!“
„S tím náhodou pomoct můžu,“ zaradoval se Bailey a vyslal jednoduché kouzlo, zatímco ustaraný Riley všechno sledoval zevnitř, protože kdyby vyšel ven do deště, dopadl by úplně stejně jako jeho sestra. Takže by jí nepomohl, naopak by musel někdo zvedat ze země ještě jeho.
Riley: „Páni, opravdu přestalo pršet!“ V duchu si říkal, že Baileyho jim poslalo samo nebe, ale byl to Gabriel, takže mu později musí ještě jednou poděkovat.
Ruby: „Musí být hezké umět tak dobře čarovat. Zvládl byste, prosím, ještě ty okolní louže?“
Bailey: „Maličkost.“
Veškerá voda obklopující Ruby rázem zmizela a spolu s ní za okamžik i ploutev. Dívka si oddechla a natáhla před sebe štíhlé paže. „Paráda, děkuji. Teď už bych jen uvítala ty pomocné ruce a bude to vše.“
Bailey, pravý gentleman, ani na vteřinu nezaváhal. Riley mohl konečně vyběhnout ven a zasáhnout. „Počkej, Ruby, nemůžeš ho takhle… Nevidíš, že je… opatrně!“
Bailey ale prostě vytáhl dívku na nohy, ta se zakymácela a skončila v jeho náručí, než si vůbec oba uvědomili, co se to děje.
„No tedy,“ houkl Riley ohromeně.
Do vcelku trapné situace zablikala Morgana. Už chvíli poletovala kolem. Nikdo si jí doteď nevšímal.
Ruby: „Jé, to je hezká zářivá koulička!“
Bailey: „Vlastně je to víla. A já nejsem z cukru, ale děkuju za starost.“ Ohlédl se s úsměvem po Rileym, než se obrátil zpátky k té… páni, takhle zblízka a dokonale suchá byla Ruby fakt krásná. Ehm, ale to u mořské panny není nic zvláštního, že ano.
Ruby se zachichotala bizarním způsobem, jaký u ní bratr ještě neslyšel, a konečně se vzpamatovala natolik, aby odskočila z náručí cizího muže. Pokusila se zachránit zbytky důstojnosti tím, že mu s milým úsměvem poděkovala.
„Je to ostuda, ale s těmihle vynucenými proměnami jsem měla vždycky problém.“
„To my oba,“ přidal se Riley.
Teprve pak vytřeštěná očka mořské panny sjela poněkud níže, k Baileyho vypouklému břichu. Trošku se zamračila, jak jí obličej zkřivil zmatek a následně soustředění. Riley už jí mezitím nového kamaráda představoval a nadšeně líčil, jak jim pomůže získat kontrolu nad schopnostmi a možná i nad vynucenou přeměnou.
Ruby: „Jsou snad všichni suchozemští mužští simíci těhotní? To je u vás nějaká… epidemie, nebo…?“
Riley: „Ruby! To bylo velmi hrubé. Zvlášť k někomu, kdo ti právě pomohl. Myslím, že by bylo hezké se omluvit a nestrkat nos do cizích záležitostí.“
Ruby: „Hezké by bylo mě nevychovávat, bratříčku, na to už je pozdě. Kromě toho jsem to nemyslela nijak zle, jen… jsem překvapená místními poměry. Promiňte, eh –“
„Bailey,“ zopakoval čaroděj své jméno. Ani se neurazil, na to byl až příliš hluboko utopený v jejích očích. Ale pak si to přece jen uvědomil, odkašlal si a vyhnal z hlavy podivné myšlenky. Byl tady proto, aby pomáhal, a to jediné by měl mít na zřeteli.
„Bailey,“ přikývla Ruby. „Ale vážně, děkuji za pomoc. I za všechnu tu budoucí, protože jí rozhodně budeme potřebovat spoustu.“
„Pomůžu, jak budu moct,“ zazubil se on, „ale musíte se řídit mými pokyny, aby to mělo smysl. Ano?“
Riley: „Slibujeme. Jen když přitom nikoho nezraníme.“
Ruby: „Ano, teď by bylo obzvlášť mrzuté, kdybychom zranili Baileyho. Určitě s námi chcete riskovat?“
Bailey: „První pravidlo zní – budeme si tykat.“
Ruby: „To bych měla nabídnout já. A taky jsem chtěla.“
Bailey: „Druhé pravidlo zní – nebudeme neustále upozorňovat na tohle břicho, ale budeme se soustředit na vlastní problémy, ano?“
Riley a Ruby unisono: „Ano, pane.“
Bailey: „Už jsem byl na odchodu – myslel jsem, že si dnes jen řekneme, co a jak –, ale asi bude lepší rovnou začít. Nejdřív mi dovolte se maličko nabít…“
Ruby: „Okouzlující jiskřičky. A ta vílí koulička je vážně roztomilá. Je taky k něčemu dobrá?“
Bailey: „Posiluje mě, podporuje, občas přinese přísadu do lektvaru nebo nerost k vylepšení Gabrielových hůlek.“
Ruby: „Žůžo.“
Bailey vycítil, že ho Ruby navzdory všemu podceňuje a zkouší, proto se rozhodl ji na oplátku trošku pozlobit.
„Předvedu ti, co tyhle okouzlující jiskřičky dovedou,“ zakřenil se a seslal kouzlo přímo na ni.
„Počkat, cože? To asi není potřeba, vážně, já-ááá!“
Bailey: „Překvapení! Ve skutečnosti jsem totiž padouch, ha!“
Riley: „To ne, co to s ní děláš? Ruby!“
Ruby: „Ááá, to hrozně lechtá!“
Riley: „Lechtá?“
Bailey: „Jenom žertuju. Neuměl bych být padouch, vždyť brečím u Titanicu. A Declan zase u Dračího srdce. Ať si říká, co chce, já ho viděl!“
Riley: „To jsou filmy?“
Ruby: „Zvláštní, najednou je mi tak nějak lehce.“
Bailey: „To bylo totiž kouzlo štěstí, aby ti šlo všechno lépe od ruky, i když pouze na omezený čas.“
Ruby: „Tak to hned vyzkoušíme!“
Riley: „Ale dej pozor!“
Ruby: „Neboj, pro začátek jednoduché hrátky s vodou. Ach, nikdy to nešlo tak snadno a přirozeně. Víš, co, Bailey? Jsi borec!“
Bailey zrůžoví a v duchu jásá. Řekla, že jsem borec!
Následovala ukázka nejrůznějších schopností, které se Ruby rozhodla vyzkoušet, aby otestovala, jak snadné to díky kouzlu štěstí je.
Škoda že jsem takového Baileyho nepotkala už dávno, napadlo ji. Radost ji ale na okamžik opustila, když si uvědomila, že její rodiče mohli dnes ještě žít, kdyby byla nadanější bojovnicí.
Konečně udělala to, co pro ni bylo nejtěžší, a přitom by mělo být nejpřirozenější. Zatímco Riley uměl přivolávat blesky, ona by měla vyvolat vítr. Dosud ho ale nikdy nedokázala zcela ovládnout.
Bailey: „Dobře, teď buď prosím obzvlášť opatrná a pokus se zvednout Rileyho do vzduchu.“
Riley: „Cože? Mě?“
Bailey: „Těhotní se zvedat nebudou, dokud si nebudu jistý, že neskončím na střeše vašeho domu.“
Ruby: „Dělám to dobře?“
Bailey: „Výborně. Hlavně ale nesmíš prudce trhnout rukama, nebo –“
Ruby: „Ou, sakra!“
Bailey: „Se stane přesně tohle. Smůla, no… na přistání zapracujeme příště.“
Riley: „Glo glo…“
Riley: „Uf, tohle vážně bolelo!“
Ruby: „Promiň, bráško. To jsem nechtěla.“
Bailey: „Vyhlašuji přestávku do… alespoň zítřejšího odpoledne. Nic se nesmí přehánět.“
Ani jeden z těch tří netušil, že je zpovzdálí už zase sledují zvědavé oči. Patřily někomu, kdo už brzy výrazně zasáhne do jejich životů.
Fintan, syn jejich největšího nepřítele, by si měl přát jejich zkázu, ale naopak doufal, že se mu podaří je varovat a ochránit před nebezpečím. Pokud ho vůbec pustí ke slovu a rovnou na něj nezaútočí. Naštěstí byl sám o sobě dostatečně mocný, aby se případně ubránil. Bude to zapotřebí? To se teprve uvidí… 🙂 Někdy příště.
Komentáře
Okomentovat