Tuhle část jsem původně psala 10 dní před Vánoci. 😊 Dějová linka Baileyho, Ruby a Fintana mě tehdy chytla tak, že jsem si na to našla čas mezi zdobením cukroví. Bylo to 8 stran dialogů, přes 50 fotek. Nebudu lhát, stálo mě to hodně kreativity, času a potu.
Doufám, že se vám to bude líbit, i když je to solidní bizár (mužské těhotenství obsaženo a hraje velkou roli, pardon). Ale jak víte, ode mě už se ani nedá čekat nic jiného než podivnosti. 😃 A ve druhé polovině této části se pro Ruby fakt všechno zamotá. Aspoň je nějaká sranda, ne? A taky depka, dramata, kouzelné efekty… Bavte se, případně mě upozorněte na překlepy (na takovém množství textu mi mohlo něco uniknout).
V rámci další výzvy Bailey vyrazil do hospůdky ve Windenburgu, aby zjistil, jaké vánoční tradice dodržují ostatní simíci.
Bailey: „Je asi trochu divné ptát se na to v létě, ale kdo by to zastal lépe než právě já?“
Do podniku dorazil nevědomky během „dámské jízdy“, tedy jakési speciální akce jen pro ženy. Jako by si už tak nepřipadal vyčleněný z kolektivu.
Náhodná dáma bez oblečení to zjevně hodlá pořádně rozbalit…
Na Baileyho nějak dolehl fakt, že se všichni kolem vesele bavili s přáteli a… partnery, zatímco on nikoho neměl. Chyběl mu Grim, víc, než by si myslel, že je možné, a navzdory tomu, jak nepříjemné bylo jejich poslední setkání. Odešel z hospody a sám bezcílně bloumal městem. Společnost mu dělala jen Morgana.
Najednou ho nohy donesly k fontáně uprostřed vylidněného náměstí.
„Ale co,“ řekl si a vhodil do vody minci. „Třeba budu mít štěstí.“
Právě v té chvíli se k němu jako zázrakem donesl známý hlas.
„Ruby, ahoj!“ zamával jí překvapeně, zatímco se k němu pomalu blížila s tím svým zářivým úsměvem.
V posledních týdnech se potkávali často kvůli tréninku a snaze ovládnout její a Rileyho kouzelnou moc. Ale vlastně už je to pár dní, co se viděli naposledy. Kvůli plnění výzev, různým oslavám a svátkům nějak nebyl čas…
Bailey: „Kde se tady bereš, takhle daleko od Sulani?“
Ruby: „Taky mě trochu překvapuje, co tady vůbec dělám. Hledám jednu hospůdku, ale… asi jsem se ztratila. Joni a Everly mě pozvaly na nějakou speciální akci jen pro dámy.“
Bailey: „Aha, tak to náhodou vím, kde je. Jestli chceš, ukážu ti cestu.“
Ruby: „Jsi moc hodný, děkuju. No a… jak se ti daří? Všechno, ehm, v pořádku?“
Bailey: „Jo, doufám, že ano. Tedy… zítra odpoledne se to dozvím. Mám jít do nemocnice na kontrolu.“
Uvědomil si, jak moc by ho potěšilo, kdyby tam nemusel jít sám, kdyby ho doprovodil Grim, kdyby projevil alespoň trochu radosti…
Povzdechl si a Ruby si všimla jeho utrápeného výrazu. Jako by snad vycítila i jeho myšlenky, najednou řekla: „Nevadilo by ti, kdybych šla s tebou?“
Bailey: „Cože? P-proč bys to dělala?“
Ruby: „No, jednak jako přátelská podpora a pak taky proto, že jsem ještě nikdy nebyla v nemocnici pro simíky. Jsem zvědavá, jak to tam vypadá.“
Bailey se bezděčně uchechtl. „Většina simíků by se radši nemocnici vyhnula. Není to zrovna příjemné místo.“
Ruby: „Jak to? Vždyť se tam zachraňují životy, rodí děti a rozdává radost, ne?“
Bailey měl chuť říct, že to není zdaleka jen růžové, ale spolkl depresivní pravdu, když uviděl, jak jeho kamarádce září oči. „Ty bys vážně šla se mnou?“
Ruby: „Pokud to nebude vadit tvému příteli, samozřejmě.“
Bailey: „Příteli? Heh… Žádný není.“
Ruby: „Ale… to miminko přece –“
Bailey: „Budu moc rád, když mě doprovodíš.“
Bailey: „Vida, už jsme na místě. Ta budova vlevo, to je ono.“
Ruby: „Bezva, ještě jednou děkuju za pomoc.“ A políbila Baileyho na tvář, což ho tak nějak mile zaskočilo.
Bailey: „Ehm, to nic. Rád jsem pomohl. Mimochodem, ty šaty ti moc sluší.“
Ruby: „Lichotníku. Tak se uvidíme zítra odpoledne. Budeš si mě ale muset vyzvednout, protože netuším, kde je ta nemocnice. Nevadí?“
Bailey: „Vůbec ne.“
Ruby: „Takže jsme domluvení. Zatím se měj, Bailey, dobrou noc.“
Bailey: „Dobrou noc! Ruby…“
Bailey: „Tak pojď, ty zářivá kouličko. Už bychom se měli vrátit domů.“
Následující den přinesl do Vrbové zátoky nádherné slunečné počasí.
Bailey a Ruby si po společné procházce sedli na lavičku v malém parčíku u nemocnice a ještě před Baileyho vyšetřením si povídali o všem možném. Do budovy pak vcházel mnohem veselejší.
Ruby: „Nevím, co si mám myslet o tom podivném přístroji. Nemůže ti nějak uškodit?“
Bailey: „Neboj, tady doktor Liam mě s jeho pomocí jenom prohlédne. Bude to chvilka.“
Ruby: „No dobře, Liamovi věřím.“
Liam: „Jsem poctěn.“
Ruby: „Jak tam můžete něco vidět? Je to nepřehledná změť bílé a černé.“
Liam: „My doktoři na to máme školy. Bailey, chceš vědět, co to bude?“
Bailey: „Povídej. Nejsem z těch, co by vydrželi čekat.“
Liam: „Kluk, zdravý, akorát velký.“
Ruby: „Jé, malý Bailey!“
Bailey: „To snad raději ne, myslím, že jeden úplně stačí.“
Po prohlídce vyšli před nemocnici a Baileymu se honila hlavou možná jména pro syna. Zvláštní představa. Kéž by je mohl konzultovat s Grimem.
Ruby: „Takže chlapeček! Máš radost? Hej, co ti je? Nemáme se tam vrátit, nepotřebuješ pomoc?“
Bailey: „Ale ne, nic mi není. Jen mě mrzí, že… jeho druhý táta toho nechce být součástí. Nebo vlastně možná ani nesmí.“
Ruby: „Proč by nesměl?“
Bailey: „No, Grim je totiž Smrťák.“
Ruby: „Počkat, co?!“
Bailey: „Nech mě hádat, teď vidíš kosu, temnou kápi, kostnaté ruce, že?“
Ruby: „Ehm, to taky. Teda… ježiši, Bailey!“
Bailey: „Ale on má i druhou tvář.“ Takovou, o které se mi v noci zdá, pomyslel si. Tajemný úsměv, něžné doteky… To všechno mu tolik chybělo.
Ruby: „Stýská se ti po něm.“ Bylo to celkem evidentní konstatování.
Bailey: „Vždycky jsem věděl, že spolu nemůžeme doopravdy být, že má poslání, které musí klást na první místo, ale stejně… Sebralo mě to víc, než jsem čekal.“
Ruby: „Bailey, to mě tak mrzí!“
Najednou ho spontánně objala. Nechtěla, aby byl smutný, chtěla vidět ten úsměv, který si na něm v poslední době tolik oblíbila. Bailey se rovná veselí a smích, ne zármutek!
Když se od sebe maličko odtáhli, jako by si teprve uvědomili, co dělají.
Bailey: „Děkuju, že jsi šla se mnou. Že jsi tak skvělá.“
Už nějakou chvíli ti chci něco říct, napadlo ho. Mám tě rád. Jenže mu chyběla odvaha vzhledem k poněkud nepřejícím okolnostem. Mám tě rád, Ruby.
Zvláštní. Neznali se ještě tak dlouho, ale přesto se v té náruči cítila jako doma. Jeho ruce hřály, jeho laskavý výraz vždycky dokázal pohladit a utěšit jakoukoli paniku, když se jí třeba kouzelná moc začala vymykat z rukou. Stačilo jeho vlídné slovo a hned si připadala jistější. Ale teď… Teď se stalo něco, s čím nepočítala.
MŮJ, zaburácel jí v hlavě hlas sirény. Záhadné majetnické zvolání, o němž věděla, že ho jednoho dne uslyší, ale rozhodně nečekala, že přijde právě teď a že se bude týkat Baileyho. Čarovná síla v ní rázem vzrostla a ukočírovat ji bylo obzvlášť těžké.
Bailey: „Ruby?“
Bailey: „Tvoje oči… Co se děje? Ztrácíš kontrolu?“ Chtěl ji vzít za ruku, ale ucukla. „Vzpomeň si, co jsme si říkali. Nesmíš podléhat panice, zhluboka se nadechni a zase vydechni. Snaž se zůstat klidná, ano?“
Dokonce i teď jí pomáhal a ona myslela jenom na ten prastarý hlas sirény v hlavě, který křičel, že tenhle simík, Bailey, teď patří jí! MŮJ OSUD!
Ve tváři se mu vystřídalo tolik emocí. Zmatek, obavy, bezmoc a smutek. „No tak, vrať se sem, zpátky do přítomnosti. Ke mně.“
Hlas v hlavě utichl, když se Ruby horko těžko pokoušela plnit jeho pokyny. Uklidnit se. Pravidelně dýchat. Nádech. Výdech. Jenom klid. Panebože, co se to stalo?! Její siréna se probudila a označila si Baileyho jako… jako…
Ruby: „Já… m-musím už jít. Omlouvám se!“
Pohotově se obrátila na patě, a i když neměla zrovna ideální obuv, dala se na útěk. Bailey se po ní natáhl, marně. „Počkej! Ruby!“
Bailey: „Ech, co si to namlouvám. Jak by se jí mohl líbit takový poděs, ještě ke všemu těhotný.“
Stál tam sám, s pohledem upřeným do země a se srdcem zase jednou zlomeným.
Zamířil domů, tedy na místo, které dočasně nazýval domovem. Zrovna vpadl do romantické scény Gabriela a Lilith. Přál jim jejich štěstí a zároveň jim ho záviděl.
Gabriel okamžitě zaznamenal kamarádovu špatnou náladu, políbil Lilith a poprosil ji, aby jim dopřála soukromí.
„Co se stalo?“ zeptal se pak. „Nějaká špatná zpráva z nemocnice?“
Bailey: „Ne, tam bylo všechno v pořádku. Ale jde o to… Ech, zamiloval jsem se do Ruby. A nepřestal jsem milovat Grima. Ani s jedním z nich nemůžu být. Život je někdy dost na prd, Gabe, ale… budu mít syna. Měl bych se konečně sebrat a… začnu tím, že si najdu vlastní bydlení.“
Gabriel: „No, panečku… Tomu říkám záplava novinek. Ale přece nemusíš odcházet, to snad víš? Jsem rád, že jsi tady. Všichni jsme rádi, i Declan.“
Bailey: „Vlastně tomu věřím. Jenže se už potřebuju postavit na vlastní nohy.“
Gabriel: „Zrovna teď? Není žádná ostuda říct si o pomoc a my ti vždycky pomůžeme. Tady máš dveře otevřené.“
Bailey se usmál. „S tím počítám. Zase si nemysli, že se mě úplně zbavíte nebo že se přesunu někam na Sibiř. Najdu si poblíž nějaké hezké místo a tam si v klidu všechno promyslím. O samotě.“
Gabriel: „Dobře, nebudu tě dál přemlouvat, ale kdyby cokoli, dej vědět. Pro svého nejlepšího kamaráda jsem tu ve dne i v noci.“
Baileyho to dojalo, ale snažil se situaci odlehčit. „Tak to bys mi mohl pomoct se stěhováním. A zapojíme Declana!“
Mezitím na Sulani… Ruby: „Sakra, sakra, sakra!“
Tahle mořská panna se narodila s vlastnostmi sirény, pro kterou je typické, že nežije v monogamním svazku, ale s více stálými partnery. Čím více jich má, tím větší je její životní a kouzelná síla. Není to tak, že by je střídala jako ponožky. Partnery si vybírá na celý život, je jim oddaná, chrání je a miluje stejnou měrou.
Ruby vždycky věděla, že ji tenhle osud čeká, ale hlas sirény se zatím neprojevil. Až do chvíle, kdy objala Baileyho, podívala se na něj a…
„On?“ vyhrkla šokovaně. „On je můj první partner? Jak mu asi vysvětlím, že teď už se bez něj neobejdu a že bude jedním z několika? Miluje Grima. A v jeho stavu… Zatraceně, holka, ty si teda umíš vybrat!“ Rozběhla se přes most k bratrovu domovu. „Musím to povědět Rileymu, musím se s ním poradit!“
Náhle se jí však postavila do cesty zlověstná postava. „Ahoj, Ruby.“
„Hezký večer na procházku,“ prohodil konverzačním tónem.
Když se přiblížil, vycítila jeho podstatu. Neomylně poznala, co před ní stojí.
„Zpátky, kelpie!“ vykřikla hlasem, který nezněl tak jistě, jak doufala.
Fintan: „Nebo co? Budeš riskovat, že ztratíš kontrolu nad svou mocí, jenom abys mě odfoukla o kousek dál?“
Fintan: „Kromě toho to není nutné. Kdybych ti chtěl ublížit, nekráčel bych ti vstříc, ale zaútočil bych zákeřně, abys o tom nevěděla. Využil bych momentu překvapení.“
Ruby: „Tak co chceš? Kdo jsi?“
Fintan: „Nechci být tvůj nepřítel, naopak. Jde mi o to, aby se nestalo nic zlého tobě, tvé rodině, přátelům. Sleduji vás už dlouho. Tebe, Rileyho i toho břichatého čaroděje.“
Ruby: „Jmenuje se Bailey!“
Fintan: „Dobře, snažím se ti jen říct, že vás pozoruji nějakou dobu. Kdybych chtěl zaútočit, už jsem to mohl dávno udělat.“
Ruby: „Chm, proti naší přesile?“
Fintan: „Ale teď jsi sama, že ano? Je hezké, že ti Bailey pomáhá zkrotit tvou kouzelnou moc, že děláš něco pro to, aby ses dokázala ubránit nepřátelům. Na druhou stranu je dost hloupé pobíhat po ostrově bez ochrany zkušenějších kamarádů.“
Ruby: „To je mi nějaké péče od podezřelého voyeura.“
Fintan: „Povím ti, kdo jsem a jaký je důvod mé návštěvy, ale na bezpečnějším místě a za přítomnosti tvého bratra, kterého se to týká především. Chápu, že asi nevypadám důvěryhodně, ale dej mi šanci. Chci vás varovat před velkým nebezpečím.“
Ruby: „Nepůjdu s tebou nikam, dokud mi neřekneš, kdo jsi a odkud přicházíš!“
Fintan: „Ech, fajn! Jmenuji se Fintan a jsem… ale nezačni vyvádět, ano? Jsem syn toho, který se nazývá Pánem moří. Varuna.“
„Panebože!“ vyjekla Ruby a nohy už ji samy odnesly pryč přes most.
„Hele, co jsem teď říkal?! Zastav se! Nic ti neudělám.“ S těmi slovy se Fintan rozběhl za ní, natáhl ruku, chytil ji za paži a…
Když se jí dotkl, hlas sirény v její hlavě zaburácel snad ještě silněji než předtím: „MŮJ!“
Ale ne, problesklo Ruby myslí. Tenhle fakt ne…
„MŮJ OSUD!“
Jejich dotek zapůsobil na obě strany. Fintan i Ruby se začali proměňovat a objevili v sobě něco nového, něco… děsivého, mocného a krásného zároveň. Jen to vážně přišlo v dost nevhodnou chvíli.
Mořská panna s vlastnostmi sirény a kelpie. Jindy by to byla ideální kombinace, protože kelpie mívají také víc než jen jednoho stálého partnera. Kromě toho nedělají rozdíly mezi muži a ženami, přitahují je obě pohlaví. Ale Varunův syn? Nepřítel už jen z principu?!
Fintan: „Ech… do prdele.“
Ruby: „Neřekla bych to líp.“
Ruby: „Dneska vážně nemám šťastný den.“
Komentáře
Okomentovat