61. ČÁST: Osamělá srdce

Ahoj! Teď, když příběhy znovu vytvářím za pochodu a už jich nemám hromadu v zásobě, bude bohužel vydávání trvat trochu déle. Nebude to tak, že se tady obden objeví nová část, i když se samozřejmě budu snažit si s tím pospíšit. 😊 Člověk nemůže hraní věnovat každý den, ačkoli by rád. Občas se také musím věnovat práci a jiným věcem, to víte. I tak ale doufám, že mi zachováte přízeň a budete příběhy mých hrdinů nadále sledovat. Nebojte se komentovat, ať už tady nebo na mé FB stránce, protože vaše názory jsou tím, co mi dodává sílu a chuť pokračovat. 👍 V této zatím nejnovější části přináším příběh Rileyho a Liama, Ruby, Fintana a také Baileyho.

Ruby se toho večera vrátila do domu Rileyho a Liama v doprovodu domnělého nepřítele, který se ale ukázal být jedním z jejích osudových partnerů.

Fintan: „Tak počkej přece!“

Ruby: „Hele, to, co se stalo, ti nedává právo na mě teď sahat!“

Fintan: „Dobře, promiň. Ale nemusela bys být hned takhle ostrá. Vždyť jsem ti nic neudělal a není moje vina, že… hm, k sobě patříme.“

Ruby: „Ech, tohle celé bude nějaký politováníhodný omyl. Není možné, abychom my dva… Poprosím o radu zkušeného čaroděje. Určitě přijdeme na způsob, jak naše pouto přerušit.“

Vzápětí jí došlo, že po tom všem nemůže jen tak přijít k Baileymu a žádat ho o pomoc. Nechala ho stát před nemocnicí a zbaběle utekla. Co si chudák asi myslí…

Fintan: „I kdyby, má mořská krásko, tak na takové rozhodnutí musejí být dva. Já se tohoto nového pouta mezi námi vzdávat nehodlám. Myslel jsem, že už snad nikdy žádnou spřízněnou duši nepotkám. A jsi to ty, někdo, koho jsem tak dlouho obdivoval zpovzdálí. Kdepak, já jsem spokojený!“

Ruby: „Už ti někdo řekl, že máš fakt divné zuby?“

Ruby: „Každopádně, můj milý zlatý kelpie, tě lichotky nikam nedostanou! A přiznat, že někoho sleduješ, je spíš úchylné!“

Riley: „Co se to tady děje? Ruby, kdo je to?“

Ruby: „Ááá, jé, no… bráško! Ahoj. Tohle? Totiž, to je… tak trochu…“

„Jmenuji se Fintan,“ pronesl neznámý hrdě, „a původně jsem vaši rodinu přišel varovat před velkým nebezpečím. Stalo se ale ještě něco, že ano, drahá?“

Ruby: „Co kdybys chvilku držel jazyk za těmi bizarními zuby?“

Riley: „Proč ti říká drahá?“

Ruby: „Ehm, protože moje siréna ho označila za svého osudového partnera.“

Riley: „Cože?!“

Ruby: „Možná bychom se měli posadit a všechny ty novinky probrat nějak v klidu, šlo by to?“

Fintan: „Jako kdybych ti to cestou sem nenavrhoval už několikrát.“

Ruby: „Ach, Poseidóne, vládce všech moří, dej mi sílu ho nezabít…“

Liam: „Tak, jsme vykoupaní a připravení jít spinkat, ale chceme, aby nám pohádku přečetl táta Riley.“

Vtom Liam zvedl hlavu a zůstal překvapeně hledět na skupinku simíků u stolu, kde se zrovna rozbíhal rozhovor, který s každým dalším slovem poněkud nabíral na hlasitosti.

Riley: „COŽE?! Váš otec je ten, TEN –“

Liam: „Zřejmě jsem o něco přišel. Riley, všechno v pořádku?“

Riley: „Nic není v pořádku, krucinál! Moje sestra se osudově spojila se synem toho odporného vraha! To si snad děláte srandu? Jaká je pravděpodobnost?!“

Fintan: „Dost velká, zdá se. Ale… já nejsem jako můj otec. Proto jsem přece tady. Přišel jsem vám pomoct.“

Ruby: „Mohl by ses uklidnit? Taky z toho zrovna neskáču radostí, ale těžko s tím teď něco zmůžu! Musím se zeptat Baileyho, jestli… totiž… Zatraceně, bráško, musím ti říct ještě něco!“

Riley: „Proboha, tak ty máš ještě další novinky? Není toho už dost?“

Ruby: „Nechceš něco na uklidnění? Začínáš mě vážně děsit. Takhle hysterický jsi nikdy nebyl.“

Riley: „Taky jsem nikdy nemusel řešit fakt, že moje sestra uvázla v doživotním spojení s největším nepřítelem!“

Fintan: „Ach jo, co mám udělat, abyste mi dali šanci, vyslechli mě a konečně uvěřili, že nejsem nepřítel? To, co vám provedl můj otec… Mně z toho rozhodně není dobře. Nechci, aby vám ublížil ještě víc. Nikdy jsem to nechtěl a teď – udělám všechno, abych před ním Ruby ochránil.“

Ruby: „Slyšíš? Dá se přece ověřit, jestli mluví upřímně.“

Riley: „Jak bys to chtěla udělat?“

Ruby: „Jednoduše. Požádám Baileyho o lektvar pravdy.“

Fintan: „Pro mě za mě.“

Ruby: „Ačkoli tak snadné to asi přece jenom nebude… Ta další novinka se týká právě Baileyho.“

Pánové na ni zvědavě hleděli. Jejich pronikavé pohledy v ní nervozitu ještě přiživovaly. Musela kápnout božskou, potřebovala to s někým sdílet. Měla v hlavě šílený chaos.

Ruby: „Tady Fintan je mým osudovým partnerem, ale ne prvním. Krátce před ním si moje siréna vybrala… Baileyho.“

Riley: „Ty ses zamilovala do Baileyho? I když je… totiž…?“

Liam: „Není zadaný? Čeká přece dítě se Smrťákem.“

Fintan: „Počkat, takže to břicho je…? No teda, do čeho jsem se to tady zamotal?“

Ruby: „Já nerozhoduju o tom, koho si můj zatracený vnitřní hlas přivlastní!“

Riley: „No jo, ovšem. Promiň!“

Ruby: „Nesmějte se, mizerové! Brácho, čekala bych, že mi spíš poradíš!“

Riley: „Omlouvám se, já jenom… Bailey je hrozně fajn kluk, ale tohle jsem prostě nečekal. Co ti mám radit? Teď už se bez něj neobejdeš. Musíš mu to říct. A doufat, že mu tadyhle Fintan nebude vadit.“

Fintan: „Já jemu? Chm. Když budu chtít, najdu způsob, jak ho okouzlit. Z vašich slov vyplývá, že mu mužská společnost není nepříjemná, hm?“

Ruby: „No tohle!“

Fintan: „Co? Jestli to má mezi námi fungovat, musíme si… rozumět… všichni tři.“

Fintan: „Ale teď k tomu hlavnímu, k tomu… znepokojivému. Můj otec se opravdu nezastaví před ničím, aby získal moc nad celou mořskou říší. Nemůžu proti němu vystoupit otevřeně v boji, ale znám jeho zranitelná místa a pomůžu vám odstranit ta vaše.“

Když Fintan spustil příběh o svém otci a jeho ohavných plánech se všemi podrobnostmi, nikdo další už ani nedutal. S hrůzou naslouchali a zjišťovali, jak velkému zlu budou brzy čelit. Protože to nejde oddalovat věčně, i když ještě nemají plnou kontrolu nad svými novými schopnostmi. Boj s Varunem byl nevyhnutelný.

Když Fintan skončil, nastalo nepříjemné ticho. Riley odešel teprve teď, aby uložil dcerku do postýlky. Snad se díky tomu sám uklidnil. Ruby se omluvila a šla si pro klid ven na čerstvý vzduch. Myslela na Baileyho, na to, jak jí jeho přítomnost vždycky pomáhala nalézt útěchu a vnitřní pohodu.

Začala zpívat písničku, na kterou si vzpomněla pokaždé, když jí bylo smutno. Posílala ta slova přes moře někam daleko. Říkala si, jak by bylo hezké, kdyby ji zaslechl někdo, kdo se taky trápí. Kdyby mu alespoň trochu pomohla a zlepšila náladu.

Jemná melodie se nesla krajinou přes palmy, skály a vlny.

Od toho večera uplynulo pár dní, během nichž se Bailey soustředil na stěhování svých posledních věcí.

Osamělému životu už ale odvykl. Každou noc se budil ze spaní. Tentokrát to mělo příjemný důvod. Zdálo se mu o krásné mořské panně.

Bailey: „Mm, Ruby?“

Ještě chvilku ji viděl před sebou, než se rozplynula ve tmě jeho pokoje. Na posteli po jeho boku nikdo neležel. Ani Ruby, ani Grim. Nikdo milovaný.

Bailey: „Ech, no jo. Nakonec vždycky sám. I když ne tak úplně.“

Položil si ruku na břicho, obrátil se na bok a koukal do prázdna.

Uvažoval o tom, že požádá Gabriela, aby odteď pomáhal Rileymu a Ruby se zvládáním kouzelné moci sám. Nechtěl ale selhat a zklamat přátele jen proto, že se cítil odmítnutý. Jednou jim něco slíbil a chtěl to dodržet, i kdyby to mělo bolet. Zatraceně, přál si jenom nebýt tak osamělý…

A Grim? Ten by si ze všeho nejvíc přál zjistit, proč jeho schopnost vypínat lidské emoce funguje na všechno a všechny kromě Baileyho.

Smrťák může své poslání dobře vykonávat pouze tehdy, pokud nic necítí a zůstává nezaujatý. Ale v případě Baileyho ty city potlačit nešlo. Naopak je nechal zajít příliš daleko.

To dítě se nesmí narodit, prohlásili jeho nadřízení. Uložili mu, aby… aby ho zabil. Stejně jako všechny ty simíky předtím. Nikdy nezaváhal. Nikdy neodporoval. Nikdy totiž nic necítil. Ale teď? Měl by sprovodit ze světa vlastní dítě, když se ještě ani nenarodilo? Pokud to neudělá, bude to pro něj mít vážné následky. Pokud ano… Zabil by tím sám sebe.

Otočil se, vznesl kousíček nad zem a v hustém dešti pomalu zmizel pryč, aniž by se rozhodl, jak svůj nesnesitelný úkol vyřeší.

Dalšího dne vstal Riley za svítání. Venku bylo krásně slunečno, ale v jeho duši se držel stín a neklid. Čím dál víc teď prahl po pomstě. Chtěl to mít konečně všechno za sebou. Zbavit moře největšího nepřítele a pak… půjde-li to, navázat na spokojený život po boku Liama.

Liam: „Neunáhluj se, no tak! Ještě nejste připravení.“

Riley: „Nikdy nebudeme dostatečně připravení. Ten muž nám zabil rodiče a sám je každým dnem silnější. Čím dřív se mu postavíme, tím větší máme šanci.“

Liam: „Ne bez dalšího tréninku, ne bez pořádného plánu. Ženeš se do nebezpečí, Riley!“

Liam: „Nepustím tě. Možná… Možná by stačilo, kdyby… Ruby a Fintan šli sami. Teda s čaroději a upíry, třeba.“

Riley: „Co prosím? Přece si nemyslíš, že svou malou sestru pošlu do boje a sám se budu zbaběle krčit doma?!“

Liam: „Ale… ty máš dcerku, chápeš to? A mě. Já… Prostě se o tebe bojím!“

Riley to chápal. Jenom na to asi občas zapomínal. Že Liam není součástí toho druhého světa, který nechal za sebou a do něhož se teď musí vrátit. Až odejde bojovat s Varunem, bude mít po boku magií nadané přátele, ale ne svou spřízněnou duši. Liam musí zůstat tady a čekat v nejistotě.

Riley se mlčky otočil, pohlédl na manžela a –

Překvapil ho vášnivým polibkem.

Liam: „Páni, to bylo… nečekané, ale příjemné.“

Riley si povzdechl. „Omlouvám se.“

Riley: „Podporuješ mě, jsi tu pro mě každý den, nasloucháš mému trápení… A já zapomínám, že bych měl totéž dělat pro tebe. Že i pro tebe je to těžké, ta představa, že na čas odejdu, že budeme od sebe, s nejistou vyhlídkou na další shledání.“

Riley: „Tohle musím vyřídit. Nemůžu zůstat doma. Potřebuji to udělat pro své rodiče a říši, ze které pocházím. Ale můžu ti slíbit, že udělám všechno, abych se k vám vrátil. Dobře víš, že nikoho nemiluju tolik jako tebe a Mersey.“

Liam: „My tě taky milujeme a já vím, že ještě neodcházíš. Ještě ne. Takže tě teď můžu vzít na jedno rychlé rande, abys alespoň na chvilku přišel na jiné myšlenky.“

V nádherný letní den zamířili na panství Von-Straschill, kde všechno krásně kvetlo a omamně vonělo. Tady člověk nemohl mít špatnou náladu, ani kdyby se o to snažil.

Připadalo mi to jako vcelku originální místo pro pořízení obrázku. 😉 Kolem Rileyho navíc poletuje ostrovní duch.

Riley: „Děkuju. Asi jsem vážně potřeboval takovou bezstarostnou chvilku.“

Liam: „Zapomněl jsi dodat romantickou. Dej mi pusu.“

Ach ano, toto je jeden z mých nejoblíbenějších pozemků na pěkné rande. Pokračování příště. 😊