71. ČÁST: Mrtvá přichází pro dítě smrti (2/2)

Ahoj, plynule navážeme na předchozí část, kde Ruby a Fintan odvezli Baileyho do nemocnice. A zatímco on se snažil přivést na svět synka, nepřátelé přišli jeho „dítě smrti“ zlikvidovat. Naštěstí má Bailey dobré přátele (nejen) mezi upíry, kteří se smrti nebojí. UPOZORNĚNÍ: Tato část příběhu zobrazuje násilí, mužské těhotenství a porod. Berte to v úvahu, pokud vám taková témata nejsou příjemná. Klikejte na obrázky pro plnou velikost. Vím, že Bailey má na některých fotkách jiné oči, než jsou jeho obvyklé. Omluvte prosím tuto další chybu hry. Trvá od vydání Života a smrti. Běžně ji „schovávám“ pod CC, ale s tím nemocničním oděvem to zřejmě nejde dohromady. 😔

Elliot: „Náš předpoklad, že prostě vezmou nohy na ramena, byl evidentně mylný.“

Lilith: „Ano, zjevně. Nevím, co to ten duch dělá, ale vůbec se mi to nelíbí.“

Duch zemřelé ženy zvedl ruku k obloze a vyslal k ní blesk, který rozhodně nevěstil nic dobrého…

Caleb s hrůzou sledoval tu elektrizující magii, zatímco Vlad se chystal nějak zakročit. Alespoň vyslat vlastní záblesk upíří energie, ale… tak trochu to nestihl.

Duch ženy změnil barvu a obklopil se světélkující magií, zatímco druhé dvě ženy se pustily do boje s Elliotem a Lilith.

„Nemůžete nám bránit v našem poslání,“ prohlásil duch. „Dítě smrti nesmí žít!“

Vlad: „To už jsme slyšeli a nesouhlasíme!“

Duch ženy: „Chronarchové rozhodli!“

V tu chvíli se budova nemocnice ponořila do tmy.

Caleb: „Co jsou, k čertu, chronarchové? Ani vyslovit to nejde.“

Duch ženy: „Správci Nevratného. Vládci Času, kteří zapisují každou ztrátu, každé zrození, každé narušení rovnováhy. Smrťák je jen nástrojem – oni jsou ti, kdo drží pero.“

Po těch slovech duch mrtvé ženy zmizel, ale jistě ne natrvalo. Možná se přemístil někam do chodeb temné nemocnice. Tam, kde bude moct nerušeně zaútočit na nicnetušícího Baileyho…

Ruby: „Co to?“

Bailey: „Kvůli bouři zřejmě vypadl proud. Au… ech, dokonale načasované.“

Fintan: „Tam venku číhá něco zlého…“

Jenže Fintan se pletl. Něco zlého už číhalo vevnitř a velmi blízko.

Duch se zjevil na chodbě přímo přede dveřmi Baileyho pokoje. Od zatím ještě nenarozeného dítěte smrti jej dělilo pouhých pár krůčků.

A taky tyhle dvě překážky! Čarodějka Lorraine, lovkyně temných stvoření, a mladý upír Benedict.

Lorraine: „Kampak tak pozdě a sama?“

Ben: „Tudy rozhodně ne. Abych citoval Gandalfa, neprojdeš dál!“

Baileymu se přitížilo, bolesti byly čím dál častější a nesnesitelné.

„To ti praskla voda, anebo sem prostě prší?“ brblal Fintan, zatímco uklízel spoušť.

Ruby se snažila Baileyho utěšit. „Vydrž, už to musí přijít každým okamžikem.“

Bailey: „Bojím se.“

Ruby: „Já vím, ale mysli na to, že už brzy budeš držet v náručí svého roztomilého synka.“

Třásly se jí ruce, ale snažila se to nedat znát. Usmívala se, působila klidně. Bailey se na ni taky usmál. „Děkuju. Vám oběma. Že jste tu se mnou…“

Na chodbě se mezitím schylovalo k nehezkému utkání mezi životem a smrtí. Čarodějka zaujala obrannou pozici, Ben se chystal vyslat paprsek upíří energie, jak ho to učil Vlad. Duch už střádal vlastní temnou sílu a hodlal jí mrštit po nepřátelích, když tu najednou…

Přemístil se sem i samotný Vlad a neváhal. Zaútočil rychle, zákeřně zezadu. Být staletým upírem má mnoho výhod, včetně schopnosti se teleportovat a neslyšně zaútočit černými plameny zkázy.

Duch si zřejmě myslel, že už nikdy nepocítí bolest. Jaký to omyl!

Vlad se přihnal k překvapené zemřelé ženě, popadl ji a vykřikl: „Rychle, dlouho ji takhle neudržím! Vyšli kouzlo, čarodějko, dokud to jde!“

Polapený duch v panice měnil barvy a pokoušel se vymanit se zuřivým kvílením, ale Lorraine byla zkušená a pohotová. Seslala kouzlo a další černý plamen ducha proklál. Bytost se rozpadla na spirálky třpytivého dýmu a vytratila se.

Ben hrdě vypjal hruď a pousmál se. „To je můj manžel, vážení!“

Ben: „Co přesně jste s tou průhlednou dámou udělali? Protože pokud se nemýlím, mrtvá už byla.“

Lorraine: „Přesně tak. Nemůžeme ji znovu zabít ani jinak dlouhodobě zneškodnit. Vrátí se, pokud ji její nadřízení nevymění za někoho schopnějšího.“

Vlad: „Hm, Chronarchové… Budeme si o nich muset zjistit víc.“

Vlad: „Ale to počká. Tuhle noc jsme vyhráli my. Bailey a jeho syn by měli být v bezpečí, alespoň prozatím.“

Ben: „Přesvědčíme se. Zůstaneme tak dlouho, jak bude třeba. Mimochodem, moc ti to sluší, když dáváš za vyučenou padouchům…“

Vlad s úšklebkem: „Tohle si necháme na doma.“

Fintan: „Co to bylo za rány? Slyšeli jste to? Venku na chodbě –“

Bailey: „Ále! Už toho mám dost! Bouře, výpadek proudu, hluk! Jak se tady má jeden soustředit na porod? V té tmě si ani nevidím na břicho!“

Bailey vyvolal kouzlo ve snaze rozsvítit světla v okolí, ale nebylo to tak snadné. Tělo se mu odměnilo novou vlnou bolesti a náhlým, nezadržitelným tlakem…

Bailey: „Ou… To jsem asi neměl… Bože, je to tady! Ale už opravdu!“

Ruby: „Dojdeme pro Liama!“

Mezitím před nemocnicí… Budova se skutečně rozsvítila a u zadního vchodu právě dvě nepřátelské ženy pochopily, že prohrály.

Duch, který jim velel, byl zřejmě poražen. Nemohly se s ním na dálku spojit a to v nich probudilo první upřímný záchvěv strachu.

Couvaly, uhýbaly, semkly se a…

Teleportovaly se pryč za doprovodu oranžového záblesku.

Lilith: „Jak to ta mrtvá osoba říkala? Chronarchové, správci Nevratného?“

Caleb: „Kéž by to znamenalo, že už se nevrátí a nebudou nás znovu otravovat.“

Elliot: „Na to bych nespoléhal. Slyšeli jste. Dítě smrti nesmí žít… Půjdou po něm, dokud nedosáhnou svého. Musíme jim vzdorovat jinak.“

Caleb: „Jenomže jak?“

Lorraine: „Vida, už to opravili! Zrovna jsem se to chystala zařídit.“

Ben: „Jsem rád, nemocnice je dost děsivá i ve dne, natož v noci a úplné tmě!“

Vlad: „Hm, nechal se ode mě proměnit, ale bál by se doktorů…“

Ben: „To jsem neřekl! Jenom tohle prostředí nemám v lásce, což je naprosto normální.“

Zatímco se dohadovali, hvězda večera vyšla z pokoje.

Fintan: „Co se tady dělo?“

Bailey: „Au, uch, to je jedno! Rozmyslel jsem si to! Epidurál, prosím!“

Ben: „Co by se dělo? Pohoda, nuda.“

Bailey: „Kéž bych mohl říct to samé!“

Ruby zaskočila pro Liama a pak už to frčelo…

Omluvte prosím, že Bailey má najednou jiné oblečení. Při samotném porodu nemocniční oděv zmizel a, no, byl nahatý, takže... 😀 Jsem improvizovala takto.

Tomu říkám fotka do rodinného alba. 😄 Bailey tlačí a Fintan se kácí… Asi se mu, chudákovi, udělalo trochu nevolno, když začalo jít do tuhého.

Liam: „Tak, ještě jednou, naposledy zaber!“

Bailey: „Bože, už mě nechte, už nemůžu.“

Ale pak najednou uslyšel dětský pláč a to mu nějak vlilo novou energii do žil.

Fintana se nikdo neobtěžoval křísit. Probral se sám, když už bylo po všem. A ve stejnou chvíli, kdy se malý Griffin narodil, znovu zhasla veškerá světla v nemocnici. Náhoda?

Ben: „Co to? Proč je zase tma?“

Lorraine: „Zvláštní… že by za to mohla magie toho miminka? Už je na světě?“

Liam: „Je! A v pořádku. Oba jsou v pořádku, vlastně i díky vám. Skvělá práce, brácho!“

Ben: „Nápodobně, doktore.“

Tak, konečně to má Bailey za sebou. 😁 Že si chudák ale vytrpěl… Snad už teď bude všechno jenom lepší. Jsem teda zvědavá, jak to mimčo bude vypadat doma a taky poté, co povyroste.