73. ČÁST: Grimův návrat a nová výzva

Ahoj! V posledních dnech to mohlo vypadat, že se flákám a nic tady nedělám. Ve skutečnosti ale nadšeně hraju a postupně fotím další zábavnou výzvu podle vlastních pravidel. Snad už brzy tady zveřejním bližší informace, hlavní ilustraci i samotný průběh výzvy, kterou mým prostřednictvím plní siminka Anne, zatím nejmladší z rodu Callahanů. Ale teď – zpátky k příběhům! POZOR: Tato část zahrnuje gay romanci.

Grim: „Říkal jsem si, že tentokrát zazvoním. Sebrali mi kosu, takže… už se nemůžu libovolně přenášet.“

Grim: „Doufám, že ti nevadí, že jsem tady.“

Bailey: „Jak by mohlo?“ Vždyť jsem kvůli tomu obětoval svou magii, pomyslel si. Jen abych tě mohl znovu vidět. „Chyběl jsi mi.“

Grim: „Ale… ublížil jsem ti. A taky… Griffinovi.“

Bailey: „No, chci věřit, že jsi jen plnil své poslání. Že jsi k tomu byl donucen. Navíc – přece jsi nás zachránil. Vzepřel ses jim! I když to znamenalo, že přijdeš o všechno.“

Grim přikývl: „Už nejsem Smrťák. Ale zůstaly mi některé schopnosti. Nestal se ze mě člověk. Pořád nic necítím. Tedy… k tobě ano. K tobě vždycky.“

Bailey: „Zůstaneš? Řekni, že zůstaneš.“

Grim: „Ty bys chtěl? I když máš… novou rodinu?“

Bailey zaváhal. „Moji partneři vědí, že… že mi na tobě pořád záleží. Pochopí to. Krom toho jsi Griffinův táta, na tom se nic nezmění. Potřebuje tě.“

Grim: „Doufal jsem, že mi dovolíš ho poznat. Po tom všem bych se nedivil, kdybys mě poslal pryč, ale… chtěl bych ho poznat. Teď, když je všechno jinak, když… můžu být u něj. Smím?“

Bailey neodpověděl hned, ale přivinul Grima k sobě.

Grim nejistě polkl. „Taky jsi mi chyběl. Nikdy mi nic nechybělo. Je to divný pocit. Trochu mě škrtí kolem krku a… mám co dělat, abych se nerozbrečel.“

Políbili se. Grim ten polibek přijímal nejistě, opatrně, jako by se bál, že si to Bailey ještě rozmyslí a odmítne ho. Ale to se nestalo.

Naopak, Bailey se usmál a řekl: „Tak pojď přece dál. Musíš se seznámit s Fintanem, Ruby a hlavně – se svým synkem.“

Grimův potěšený výraz rychle nahradily obavy. „Určitě jim nebude vadit, když se jen tak objevím ve vašem novém domově?“

Bailey: „Budou rádi, že jsem zase šťastný. Pojď. Dej mi ruku.“

Grim: „Já nevím…“

Bailey: „Přišel jsi přece za námi. Tak teď necouvej. Oni tě neukousnou, nejsou to upíři.“

Grim: „Určitě mě už teď nenávidí za to, jak jsem se k tobě zachoval.“

Bailey: „Ujišťuju tě, že ne. Na světě nenajdeš vstřícnější a tolerantnější lidi, oba jsou chápaví a milí. Však to poznáš sám.“

Grim si povzdechl. „Dobře.“

Baileyho hřejivý dotek mu vážně scházel. Nemyslel, že se ho ještě někdy dočká, že ho znovu naplní ten zvláštní pocit, jaký předtím nezažil s nikým jiným. Už jen pro ten dotek stálo za to obětovat své poslání, věčný úděl samotné smrti…

Fintan: „Byl jsi venku nějak dlouho. Všechno v pořádku?“

Až potom si všiml, že Bailey nepřichází sám.

Fintan: „Ou, to je…?“

Bailey přikývl. „Grim. A tohle, Grime, je můj partner Fintan.“

Grim: „Rád vás poznávám a omlouvám se, že ruším tak pozdě v noci.“

Fintan přimhouřil oči. „To je to nejmenší.“ Ale pak se povzbudivě usmál a kývl směrem ke stolu. „Někteří z nás stejně nemohli spát. Posaďte se.“

Grim vděčně přijal a pak si trochu povídali, jen tak o ničem, očividně neochotní šťouchat rovnou do vážnějších témat.

Nakonec to musel nakousnout Bailey. „Grim by se chtěl podívat na Griffina. Nebude ti to vadit?“

Fintan: „Nevadí mi to, ale i kdyby ano, do tohohle vám zasahovat nemůžu a nechci.“

Grim: „Asi ze mě nejste nadšený, ale nejsem tady, abych někomu ubližoval. Naopak prosím o šanci vše napravit. Chtěl bych… být dobrý táta.“

To je víc, než o co se kdy pokusil můj táta, napadlo Fintana. Kdepak, Varun pro synovu lásku neudělal nic.

Grim možná chyboval, ale má snahu to dát do pořádku. Fintan mu v tom bránit nehodlal, ale… co Ruby?

Grim: „Ahoj, já jsem –“

Ruby: „Smrťák, tedy… bývalý. Takže se podařilo vás sem přivolat? To jsem ráda, Baileyho by moc mrzelo, kdyby ne.“

Grim: „Takže… vám moje přítomnost nijak nevadí?“

Ruby se podívala na Baileyho a ten se na ni láskyplně usmál. „Bailey vás má pořád rád a já to respektuju.“

Ruby: „V boji s Varunem jste nám hodně pomohl. Takže za mě jsme v pohodě, ale ubližte Baileymu znovu a utopím vás!“

Grim: „Neublížím! Tedy, doufám, že ne! Přál bych si, abych mu mohl vynahradit své předešlé chování. Budu se o to snažit ze všech sil. Můžu… můžu si pochovat Griffina?“

Ruby: „Asi to bude vypadat, že mám předsudky, ale… jaká je šance, že to Smrťák bude umět s malými dětmi?“

Bailey: „Naučí se to. Ani pro něj to není snadné, nikdy nemusel být citlivý a opatrný. Chci mu dát šanci, kvůli Griffinovi i sobě. A tobě děkuju, že jsi tak skvělá!“

Ruby: „Nemusíš, jen dohlédni na to, že ho neupustí!“

Grim: „Ahoj, Griffine. Nemyslel jsem, že se někdy potkáme, ale jsem moc vděčný, že se to stalo, že si tě Bailey a jeho přátelé vybojovali. Já… nezachoval jsem se nejlépe, ale chci to napravit. Už tě nezklamu.“

Tak, považujme příběh Baileyho, Grima, Ruby a Fintana za slibně se vyvíjející a přesuňme se na farmu Alexe a Briana.

Ano, Brian je právě unášen mimozemšťany. Naštěstí si z výletu nic nepřinesl, tedy kromě „strachu z mimozemšťanů“ z jednoho modu, který prozkoumávám. Může teď o mimozemšťanech psát na blogu a sdílet obavy s fanoušky.

Mezitím odstartovala nová herní událost Volání přírody, kterou jsem začala plnit se siminkou Anne, zatím nejmladší z rodiny Callahanových. Je to sestra Liama, Joni, Benedicta, Rynn a Masona. Snad jsem na nikoho nezapomněla. 😁 Musím si pochválit, že tohle děvče vyrostlo samovolně do krásy.

Na obrázcích je Anne teenagerka. Z dítěte (k vidění krátce např. v těchto střípcích ze života) už vyrostla s tímto přiděleným účesem. Měnila jsem na ní pouze obočí (dostala trošku jemnější) a přidala jsem make-up. Jinak zůstala bez úprav. Myslím, že se Alexovi a Brianovi opravdu moc povedla. 👌

Anne vyrazila do městského parku ve Vrbové zátoce, aby splnila první úkoly nové výzvy.

Zaposlouchala se do šepotu větru a pak se zeptala nejbližšího kolemjdoucího, jestli také něco zaslechl.

Emit: „Blázníte? Jaký šepot větru, co je to zase za nesmysl? A vůbec, nezdržujte, potřebuji se dostat do své doby…“

Anne: „Do své doby? Pak kdo tady blázní…“

Jedním z úkolů bylo jít si zaběhat, tak tedy dobře. Takový pěkný podzimní den v parku… S Anne mám velké plány, je teď hlavní hrdinkou mé nejnovější výzvy, která mě hrozně baví. Postupně tu hodlám zveřejňovat informace a obrázky, samozřejmě. 😉

Táta Brian učí dceru kutilství jako její mentor, ale moc nadšeně se při jejích pokusech netváří. Hlavní je, že dceři rychle předal potřebné dovednosti, které se jí během výzvy budou hodit.

Máme právě halloweenský večírek a já už se bála, že si to snad Joni rozdává s Baileym, protože Bailey přišel v tomhle kostýmu. Ale naštěstí je to Caleb.

Bailey sedí tamhle vzadu na gauči, jak můžete vidět. Nenápadně vykukuje za tou eh… lamou? Což je, myslím, Mason. 😀

Tohle už je bezprostředně po dalších narozeninách Anne. Je teď mladá dospělá, loučí se s rodiči a s 20 000 simoleony od nich jako podporou do začátku vyráží za vlastním dobrodružstvím…