Ahoj, všichni! Konečně jsem zpátky ve hře! Nafotila jsem pro vás další kousek příběhu. Tato nová zápletka v domácnosti Vlada a Bena se natáhla na krásných 90 obrázků, proto ji rozdělím do tří částí po třiceti. Zde tedy máte první celek. V brzké době nás čeká několik napínavých, dramatických, krvavých i dojemných momentů. Už asi víte, jaká zvěrstva ode mě můžete čekat, takže nebudete překvapení upířími souboji, smrtí, gay romancí a mpreg romancí v tom nejdetailnějším provedení, ale upozornění musí být. Doporučeno od 18 let výše!
Den před konáním plazmového večírku se Varick objevil ve sklepení u Vladovy rakve. Nemohl spát. Někdy se domáhal k němu do postele, někdy sem. Posledních pár nocí ho trápily noční můry, shodou okolností o krvavé upíří maškarádě, která se ošklivě zvrtla. Vlad alespoň doufal, že to byla jen podivná náhoda…
Varick: „Můžu za tebou a VayVay?“
Ten kluk dobře věděl, jak na tátu. Stačila zmínka o sestřičce a Vlad hned, ač nerad, roztál jako zmrzlina. Ale i kdyby jí nebylo, stejně by synka neodmítl. Posunul se a udělal mu místo, i když s tím břichem tam asi budou trochu namačkaní…
To bylo poslední, co by Varicka trápilo. Naopak se k tátovi rád přitiskl. Cítil se tak víc v bezpečí. Noční můry, příliš živé a výrazné, ho stále ještě šimraly na zátylku. Měl husí kůži a v hlavě trochu zmatek mezi realitou a sny. Objal tátu a byl rázem klidnější.
Vlad spával poslední dobou raději v rakvi než v posteli, snad proto, že se tam také cítil bezpečněji, tak nějak více ve svém živlu. Tady ve sklepení proudila magie panství a rodu Straudů nejsilněji. Tady čerpal upír sílu, aby ji mohl předávat dál. Odtud ji také budou čerpat hosté plazmového večírku, do kterého Vlada uvrtal neodbytný Sterling.
Upřímně, Vladovi se do té párty vůbec nechtělo. Obzvlášť ne tak krátce před porodem. Hm, jako kdyby neměl dost starostí sám se sebou! Ještě se má s tímhle břichem producírovat před dalšími upíry, před všemi svými potomky, kteří ho budou pozorovat, hodnotit, pomlouvat a hihňat se? Říct něco nahlas by si málokdo dovolil, ale za jeho zády? Ten šepot slyšel už teď…
Synkova blízkost ho uklidňovala. Ať už se mu do večírku chtělo, nebo ne, byla to tradice, kterou svým upířím potomkům nemohl odmítat věčně, v tom měl Sterling bohužel pravdu. Bylo asi lepší odbýt si to co nejdřív a pak mít konečně klid na sebe, na rodinu, na miminko, které brzy přijde.
Večírek odehrávající se v přízemí Vladova rozsáhlého panství měl bohatou účast a evidentní úspěch. Smetánka v krásných šatech a maskách se vznášela po parketu za úchvatné hudby viol. To hlavní přijde až později, samotný plazmový večírek s účastí ochotných dárců plazmy…
Varick: „Jak se má sestřička?“
Vlad: „Určitě dobře.“
Varick: „Škoda že taky nevidí všechnu tu krásu kolem! Kdy už tu bude s námi?“
Vlad: „Ech… každým dnem. Zkus být ještě chvíli trpělivý, ano?“
Dáma v pozadí šeptem: „To je náš hostitel a pán? Ten břichatý?“
Vedle sedící muž: „Vy to nevíte? Vlad Straud je v očekávání druhého potomka.“
Dáma na pohovce: „Podivné. Řeknu vám, že už si na tyhle novoty nezvyknu. Aby muž čekal dítě s mužem. Slyšela jsem, že to první si pořídil s člověkem!“
Muž na vedlejší pohovce: „Bizarní.“ Vyplivl to tónem, jako by chtěl říct spíš „nechutné“, ale možná se to Benovi jen zdálo. Nikdo kolem evidentně netušil, že právě on je Vladovým manželem. Snažil se raději soustředit na něj a posílal k němu povzbudivé úsměvy.
Sterling: „Účast je hojná, přišli všichni významní členové klanu, bohužel i pár nepříjemných, u nichž bych se tedy nezlobil, kdyby se cestou rozpadli na prach.“
Vlad: „Ech, uf…“
Varick: „Tatínku, je ti něco?“
Sterling: „Hm, cože? Vlade, tobě není dobře?!“
Vlad: „To nic není, trochu mě bolí záda, jako ostatně pořád.“
Sterling: „Určitě? Můžu zavolat doktora, Caleb slíbil být k dispozici dvacet čtyři hodin…“
Vlad: „To vážně není nutné, já… ehm, k ničemu se ještě nechystám, jasné?! Nedělejme tu rozruch.“
Varick: „Tati, nelži! Tobě není dobře.“
Vlad: „Ale je. Tohle je normální, neboj se.“
Ben: „Co se děje? Nevypadáš dobře.“
Vlad: „Pěkně děkuju. Nechcete si stoupnout do fronty a jeden po druhém přede mnou poplašeně bědovat?“
Sterling: „Máme starost, to je snad normální a žádoucí, ne?“
Vlad: „Ne teď, když na nás civí tolik zvědavých a hodnotících očí. Co myslíš, že si pak budou mezi sebou šuškat?“
Ben: „To je mi jedno, mě zajímá jen můj manžel a naše děti!“
Vlad: „Bene, prosím tě, dej tu ruku pryč. Nemůžu… nemůžu si dovolit před nimi vypadat slabý, jsem zatraceně jejich stvořitel a pán!“
Dáma na pohovce: „Tohle je prostě směšné, zvrácené. Kam se poděl ten starý Vlad?“
Číšník: „Podle mého skromného názoru –“
Příchozí Sterling: „Vy tu nejste od toho, abyste projevoval názory, ale roznášel hostům občerstvení, a vzhledem k tomu, že jste člověk, bych byl na vašem místě opatrný. Občerstvení by se mohlo stát i z vás.“
Číšník: „Odpusťte, pane.“
Sterling: „Vy, madam, byste měla být také opatrná. Stačí málo, aby se Vlad Straud urazil a začal trestat. Ještě méně stačí u mě. Neloajálnost odměňuji vykázáním z klanu a ztrátou výhod. Rozumíte?!“
„Ovšem,“ odvětila dáma stručně a tiše, snažila se znít klidně, ale představa, že by pozbyla mnoha společenských výhod, jí očividně otřásla.
Večer pokročil a Vlad s Benem se šli převléknout do kostýmů a masek pro plazmovou párty.
Vlad: „Tohle je bezpochyby největší zločin proti módě, což říkám s plným vědomím toho, že Lady Gaga si na sebe vzala maso. Někdy jsem vážně rád, že svůj odraz v zrcadle nevidím.“
Ben: „Proč před ním teda stojíš?“
Vlad: „Ani nevím, asi ze zvyku. Když už ho tu máme. Proč ho tady vlastně máme?“
Ben: „Netuším. Pro návštěvy?“
Vlad: „V naší ložnici?“
Ben: „Je to prostě jen dekorace. Ale náhodou… vypadáš velmi vznešeně.“
Vlad: „To určitě. Asi jako vznešená vzducholoď.“
Ben: „Hlavní je, že barevně ladíme.“
Sterling: „Naši lidští hosté pro plazmový večírek se už začínají scházet. Takže je nejvyšší čas přesunout tě do postele, mladý muži. Už bys měl dávno spát.“
Varick: „Strejdo, upíří děti nemusejí v noci spát!“
Sterling: „Jindy možná ne, ale dnešek je výjimkou. Pojď, uložím tě, tvoji rodiče se asi někde zdrželi.“
Vlad: „Co si myslíš, že děláš?“
Ben: „Obdivuji svého manžela ze všech stran.“
Vlad: „Přestaň, do tohohle se teď pouštět nebudeme!“
Ben nevinně: „Do čeho?“
Vlad: „Ty dobře víš! Uvědomuješ si, jak náročné bylo nasoukat se do téhle hrůzy?“
Ben: „Ale vždyť nemusíš vůbec nic dělat. Já si tě hezky svléknu a pak zase obléknu. I záda ti namasíruju, když tě pořád bolí.“
Vlad: „Benedicte! Hosté už na nás čekají!“
Ben: „Nepochybuji, že se bez nás chvíli obejdou. Sterling se o ně určitě královsky postará.“
Vlad: „Je neuvěřitelné, jaký na mě máš vliv. Co všechno jsem ti už dovolil…“
Ben: „Taky jsem na to patřičně hrdý. A taky se za to dokážu náležitě odvděčit…“
Vlad: „Och, zatraceně…“
Neznámý host: „Dobrý večer, Sterlingu. Okouzlující párty, opravdu. Ještě jsem neměl možnost pozdravit hostitele. Kdepak je máme?“
Sterling: „Oh, Raoule…“ Nenápadným šeptem doplnil: „Ty jsi tu taky, bezva.“ Pak hlas zase zvýšil. „Vlad a jeho manžel se šli převléknout do maškarních kostýmů. Však víš, pompézní roucha, zdobené masky… Proč jsi přišel v tom dámském županu?“
Raoul: „Dovol? Tohle je v Paříži poslední hit, šitý na míru jednou z nejlepších krejčovských firem. Jen pro zámožné.“
Sterling opět šeptem: „Narcistní exhibicionismus…“ A zase hlasitěji: „No, vždycky jsi měl výjimečné entrée.“
Raoul se dmul pýchou jako páv. „Pochopitelně. Umět zanechat dojem je důležité, můj milý.“
Raoul: „Teď mě omluvte, půjdu okusit něco z těch šťavnatých plodů, které se tu dnes večer sešly. Znamenitý výběr, mimochodem. Budu muset Vladovi vyseknout poklonu, ačkoli se zdá, že jeho vkus se v jiných oblastech poněkud zhoršil, hm.“
S těmi slovy mírně naklonil hlavu a ztratil se v davu švitořivých hostů.
Varick: „Co tím myslel, strejdo?“
Sterling: „Ale, toho si nevšímej. Nadutec Raoul nikdy nemyslí, jen hloupě žvaní.“
Varick: „Nelíbí se mi, má zlé oči.“
Sterling: „Ani já ho nemám rád, chlapče, celých sto let, co už toho blba znám. Bohužel je součástí klanu, což je mi záhadou. Navrhnu tvému tátovi, aby ho konečně vyloučil.“
Plazmová párty, vrchol večera, se začala rozjíždět. Dobrovolní lidští simíci se mezi vznešenými upíry cítili dobře vzhledem k tomu, že s nimi bylo jednáno s úctou, obdivem a zájmem. Připadali si jako celebrity. Co je proti tomu ztráta nějaké kapky krve? Ani Sterling, jenž si předsevzal dohlížet na hladký průběh, neodolal, polevil v ostražitosti a ochutnal doušek.
Varick už spal a jeho tátové si užívali romantickou chvíli na tanečním parketu, za zvuků své oblíbené skladby. Tuhle si nechali zahrát i na svatbě a ve vzpomínkách se oba do té krásné chvíle vrátili.
Vlad si uvědomil, jak dobře mu v tomhle prostředí je. Bál se oslavu uspořádat, bál se pozvat své potomky a odhalit jim soukromí. Po tolika letech a zásadních změnách. Ale nic zlého se nestalo.
Až do onoho hrozivého ženského výkřiku, při němž sebou všichni překvapeně trhli. Hudba ustala, omámení lidští simíci si toho ani moc nevšímali, ale vyrušení upíři se nespokojeně ohlíželi a pohledem dožadovali vysvětlení. Kdo si dovolil rušit hostinu? Výkřik zazněl znovu, plný bolesti a strachu. To jsou pocity, které tu dnes večer nemají místo. Sterling odhodlaně vyrazil směrem ke zdroji.
V chladné chodbě, kde nikdo neměl co dělat, se odehrávala děsivá scéna. Raoul, opilý mocí a již vysátou lidskou krví, k sobě tiskl zuřivě se vzpouzející siminku. Bojovala o holý život a bylo evidentní, že s tímhle dárcovstvím plazmy rozhodně nesouhlasila.
Ze ztráty krve upadla do bezvědomí, ačkoli to mohlo být i ze šoku. Raoul slastně zamlaskal. Nevadilo mu, že překročil jedno z nejpřísnějších Vladových pravidel – žádný člověk se v jeho sídle nesmí cítit ohrožen!
Sterling na tu scénu koukal s ledovým klidem, načež se pousmál. „Tak tohle jsi mi, můj milý, ohromně usnadnil. Teď už nepotřebuji souhlas pána a okamžitě tě vylučuji z klanu!“
Komentáře
Okomentovat