Je tu třetí a poslední část Krvavé maškarády, v níž se smrt prolíná s novým životem. Příběh obsahuje násilné scény, proto čtěte s obezřetností. Nevhodné pro každého, kdo má něco proti mpreg romancím.
Když Ben viděl, jak jeho syna ohrožuje tenhle mizera, něco se v něm změnilo. Relativně nová upíří část, kterou se mu už dařilo docela dobře krotit, převzala velení. Touha po násilí a krvi sílila, přebitá jen touhou zachránit Varicka.
Ben: „Řekl jsem, abys ho pustil.“
„Jak si přeješ,“ ušklíbl se Raoul a chystal se chlapce přehodit přes zábradlí.
Ben se vmžiku proměnil v černou mlhu a teleportoval přímo za Roula. Popadl ho a přiměl pustit chlapce, jenž zavrávoral a přepadl dopředu. Opodál už čekala pomocná náruč přihlížejícího Sterlinga, který doufal, že Ben neudělá nic neuváženého, jenže…
V tom měl smůlu. Ben a Raoul zápolili tak divoce, že nakonec oba přepadli přes zábradlí a zřítili se do zahrady.
Sterling: „Ou, zatraceně.“
Varick: „Strejdo, je táta v pořádku?!“
„Zůstaň tady, kluku, nechoď k tomu zábradlí!“ poručil Sterling a naklonil se přes něj sám, aby zhodnotil situaci.
Pád z takové výšky by dítě, které je jen polovičním upírem, skutečně mohl usmrtit. Nebo přinejmenším vážně zranit, ačkoli by se asi dokázalo rychleji regenerovat, kdyby dopadlo nějak šikovně. Dospělí upíři měli větší štěstí. Polámali se, ale během chvíle se dovedli posbírat a poskládat si údy správným způsobem.
Raoul byl jako starší a mnohem zkušenější upír více odolný, silnější a rychlejší. Ben musel bojovat nejen s ním, ale i s nedostatkem času na uzdravení. Celé tělo ho bolelo, ačkoli navenek nebylo znát, že by právě spadl z takové výšky. Upřímně řečeno ho trochu vyděsilo, jak snadno vlastně vyvázl.
Než mohl začít přemítat, zda je kvůli tomu ještě méně lidský, Raoul se do něj pustil. Zápasili jen kousek od soukromého hřbitova rodiny Straudových a osamělé, honosné krypty. Příhodné pozadí pro boj na život a na smrt.
Raoul si zjevně vůbec nepřipouštěl, že by mohl s mladším a nezkušeným upírem prohrát. Nechápal, že Bena pohání touha chránit, nikoli ničit. Ale čím déle boj trval, tím víc v Benovi začaly převažovat upíří instinkty. Upír má v povaze bažit po kontrole, vítězství nad slabším…
Raoul: „Možná že tvoje smrt bude pro Vlada ještě větším utrpením než v případě toho děcka!“
Ben: „Jsi blázen! Přijdeš si sem, porušuješ jedno pravidlo za druhým, a ještě máš tu drzost vyhrožovat mi smrtí! Chtěl jsi mi unést syna. Chceš ublížit Vladovi…“ S každým dalším slovem si Ben víc a víc uvědomoval narůstající nenávist a potřebu trestat.
„To já zabiju tebe.“
Benovu tvář obsadila temná upíří forma, stejně jako jeho mysl. Nic dalšího už neřekl, když s děsivě ledovým klidem provrtal Raoulovu hruď vlastní rukou.
Raoul měl na vteřinu zmatený, ohromený výraz. Tohle neočekával. Pak bolestně zakvílel a jeho odpudivá tvář se zkřivila příšerným utrpením, zatímco Ben otáčel paží a zasouval ji dál…
Ben v sobě cítil víc síly než kdy dřív. Je to tak snadné. Tak snadno lze někoho připravit o život. Pouhým pohybem ruky. Upíří moc mu naplňovala všechny smysly. Uvědomoval si, jak voní, jak sladce chutná. Hltal ji plnými doušky. Chtěl víc.
„Tati!“ zazněl najednou dětský výkřik kdesi nahoře. Varick tam pořád stál se Sterlingem, jenž mu naštěstí bránil ve výhledu. Jestli si Ben něco nepřál, tak aby ho syn takhle viděl. To vědomí mu pomohlo znovu nabrat zdravý rozum. Znovu se chopit kontroly nad tělem. Rychle vytáhl paži z Raoulova těla.
On se pak zhroutil k zemi, kde za malou chvíli dozněly poslední bolestné steny. Byl mrtvý.
Ben ho mlčky pozoroval. Jakýsi vnitřní hlas mu našeptával, že je to tragédie, že by měl cítit lítost, že to měl vyřešit jinak… Ale byl to tichý, sotva slyšitelný šepot. Přehlušoval ho řev vítězství a nadšení z tak náhle objevené moci. Ben už rozhodně nebyl člověk. Stal se upírem se vším všudy. A líbilo se mu to.
Kdesi v útrobách Vladova panství pokračoval maškarní večírek, aniž by si kterýkoliv z hostů uvědomoval hrůzy odehrávající se venku. Nebo Vladovu bolest ve vyšších patrech…
Caleb: „Je čas, měli bychom se do toho pustit a přivítat tu malou na světě.“
Vlad: „Ne. Ještě ne. Počkáme na Bena!“
Caleb: „Kamaráde, tomuhle asi neporučíme.“
Vlad: „Ne, chtěl u toho být. Mrzelo by ho, kdyby to nestihl. Sakra, co to je? Proč mi tečou slzy? Zatracené hormony!“
Caleb: „Dobře, tak… dáme mu ještě chvíli.“
Vlad: „A co Varick? Mohl bys prosím jít a zjistit, jestli je v pořádku?“
Ben: „V naprostém. Nic se mu nestalo. Je teď u sebe v pokojíčku, Sterling mu dělá společnost.“
Vlad: „Benedicte!“
Caleb: „Tak vidíš, už ho tady máš!“
Ben: „Omlouvám se za zpoždění.“
Vlad: „Co se vlastně stalo?“
Ben: „O tom teď nemluvme. Nekazme si tuhle chvíli, dobře? Později ti všechno řeknu. Důležité je, že Varickovi nic nehrozí.“
Vlad: „No, jestli myslíš, že si tuhle chvíli nějak náramně užívám –“
Vlad: „Áááh, tak se fakt pleteš! Do prdele, to je bolest! Už nikdy, slyšíte, nikdy víc se k tomuhle nenechám přemluvit!“
Ben: „Spokojím se se dvěma dětmi.“
Vlad: „Och, jak velkorysé!“
Caleb: „Dobře, dobře, teď se bude dělat to, co říká doktor Vatore, jasné?“
Vlad: „Hlavně ať už to mám za sebou!“
Ben: „Vydrž, jsem s tebou.“
Vlad: „Teď bych tě nejradši zakousl!“
Ben: „Do toho, klidně mi nadávej, hlavně když budete oba v pořádku.“
Vlad: „Ech… miluju tě.“
Ben: „A já tebe.“
Sterling: „Neplač, ten mizera už ti neublíží. Jsi v bezpečí.“
Varick: „Když… já se bojím o tátu Vlada a o sestřičku. Že se jim nic nestane?“
Sterling: „Neboj, mají u sebe nejlepšího doktora. Navíc, taťka je přece jeden z nejsilnějších upírů, ne?“
Varick: „Zvládne všechno na světě. A taťka Ben taky.“
Varick: „Strejdo, je hodně upírů takových… zlých?“
Sterling: „No, to je stejné jako s lidmi, chlapče. Někteří jsou dobří, jiní ne. O tom, jaký kdo bude, rozhoduje on sám.“
Varick: „Ale ti dobří taky pijí krev lidem a… někdy ubližují.“
Sterling: „Hochu, tohle –“
Varick: „Já nechci být upír!“
Vtom do pokojíku vešel Ben a vyzval synka, aby se šel podívat na sestřičku. Ležela v kolébce ve vedlejším dětském pokoji, který původně býval Varickův.
Chlapec v tu ránu zapomněl na své velké trápení a s očima navrch hlavy upaloval za tátou. Skutečně tam byla. Malinká a hrozně roztomiloučká.
„VayVay,“ rozzářil se bráška.
Varick: „Ta je krásná! A tak malinkatá!“
Sterling: „Můžu se taky podívat? Nebude se mě bát? Vlastně co to říkám, jsem k zulíbání!“
Varick: „Pojď, strejdo!“
Varick: „Můžu teď za taťkou Vladem?“
Ben: „Za chviličku. Necháme ho trochu vydechnout, potřebuje si odpočinout.“
Sterling: „Jo, byl to náročný večer. Tak vzrušující plazmovou párty jsem asi ještě nikdy nezažil, za všechny ty stovky let.“
Sterling: „Podívejte, usmívá se na mě! Už teď ví, že strejda Sterling je největší borec!“
Varick: „Jasně, strejdo.“
Krátce nato chlapec nenápadně vyběhl z pokojíku a tajně pronikl do ložnice, kde táta Vlad ležel v posteli se zavřenýma očima, ale nespal. Když k němu syn přišel a lehl si vedle něj, bez váhání ho k sobě přivinul a nakonec usnuli spolu.
Komentáře
Okomentovat