Ahoj! Dnes pro vás mám další pokračování příběhu Gabriela a Lilith. Přímo navazuje na předchozí část, kterou tímto doporučuji, pokud jste ji ještě neviděli. 🙂 Musím říct, že za tyhle fotky jsem na sebe a své simíky docela pyšná. Objevíte-li překlepy nebo jiné chyby, budu vděčná za upozornění. VAROVÁNÍ: Příběh zahrnuje epický souboj čarodějů se špetkou násilí. 😈
Lilith: „Nevím, co s tím stvořením zamýšlíš, ale nečekáš, že ti ho jen tak necháme, že ne?“
Declan: „Čekám, že budete mít dost rozumu na to, abyste se mi obloukem vyhnuli. Upírka a slepý čaroděj pro mě nejsou žádní soupeři.“
Gabriel: „Nebo je to spíš tak, že by tvé ego výrazně utrpělo, kdyby tě porazil slepý soupeř. Co kdybychom to vyzkoušeli?“
Declan: „Neblázni, vážně se mi chceš postavit? Po tom, co jsem ti minule provedl? Nestačilo ti to? Mohl jsem tě zabít, ale neudělal jsem to. Zdá se, že si života příliš nevážíš.“
Gabriel: „Nedovolím ti ublížit tomu posvátnému zvířeti.“
Declan: „Fajn, jak si přeješ! Dal jsem vám šanci. Myslíte, že mě těší zabíjet a sesílat kletby? Dělám to jen kvůli ní.“
Lilith: „Cože? Kvůli komu?“
Declan: „Dost řečí, braň se, hlupáku!“
A je to tady, efektní kouzelnický souboj, jaký jsme tu neměli od dob Voldemorta a Brumbála! 💥
Gabriel byl pochopitelně ve značné nevýhodě, ale snažil se místo očí spoléhat na svou magii, svůj instinkt, svou schopnost vycítit energii ostatních.
Lilith byla připravená příteli pomoct, vzala na sebe temnou upíří formu a chtěla zasáhnout.
Užuž se chystala vrhnout na Declana zezadu, aby ho alespoň rozptýlila a dala Gabrielovi šanci se bránit.
Jenže vtom se stalo přesně to, čeho se tolik bála. Uhodil do ní blesk! (Myslím, že působivější fotky jsem neměla ani s elektřinou nabitým Rileym.)
Gabriel se opravdu snažil vzdorovat, ale ani se nezmohl na útok a nedokázal se účinně bránit.
Při focení jsem si říkala, jak je vůbec možné, že tahle hra někomu připadá nudná… 👀
Lilith se vzpamatovávala ze šoku jen velmi pomalu. Naštěstí pro ni ten zásah nebyl smrtelný. Ale když vykřikla hrůzou, Gabriel se přestal soustředit a v tu chvíli byl poražen.
Bezbranně sledovala, jak ho Declan zvedá do vzduchu. Měl Gabriela zcela ve své moci.
Declan: „Mohl bych tě zabít lusknutím prstu.“
Gabriel: „C-co ti, ech, v tom brání?“
Declan: „Každý si o mně myslí jenom to nejhorší. Ano, dosáhla svého… Ale já tohle nechci!“
Po chvíli váhání černokněžník frustrovaně vykřikl a, jako kdyby neměl na vybranou, praštil s Gabrielem o zem. Ta rána mu samozřejmě vyrazila dech a Lilith doufala, že ne i život.
Naštěstí už se vzpamatovala dost na to, aby mohla použít své schopnosti a alespoň na chvíli ovládnout Declanovu mysl.
Zřejmě ji vůbec nepovažoval za hrozbu, anebo byl příliš zaměstnaný nějakým vnitřním soubojem, kterému Gabriel a Lilith nerozuměli. Každopádně se ho podařilo opanovat – jenže na jak dlouho?
Poslušně usedl na mokrou zem a ani se nehnul, zatímco Gabriel se horko těžko sbíral na nohy.
Lilith: „Jsi v pořádku? Bolí tě něco? Mluv, sakra!“
Gabriel: „Já? Do mě neuhodil blesk! Byl to blesk, že? Jak moc je to zlé?“
Lilith: „Ne horší než to silné kouzlo, kterým tě zasáhl Declan.“
Lilith mu pomohla na nohy a chvíli ho pak držela za ruce, jen aby se ujistila, že je pořád tady, živý a zdravý.
Lilith: „Jsem docela ráda, že mě teď nemůžeš vidět. Vypadám jako připálené zmoklé kuře.“
Gabriel: „Málem jsem tě ztratil a ty se zabýváš vzhledem, upírko bláznivá, statečná, silná… moje.“
Lilith: „A já mohla ztratit tebe! Abys věděl, další takové souboje máš odteď zakázané. Pojďme odnést toho nebohého jednorožce domů, kam patří. Netuším, za jak dlouho se Declan probere.“
Gabriel: „Pro jistotu ho spoutám kouzlem a přenesu k Baileymu. On už nám na něj dohlédne, než se vrátíme domů.“
Gabriel: „Neboj se, kamaráde. Vezmeme tě zpátky na Lesní mýtinu.“
Komentáře
Okomentovat