Nyní opět plynule navážeme na předchozí část, v níž se poprvé objevila zlá čarodějnice Delyne. Ta našim hrdinům v nejbližších epizodách způsobí ještě hodně těžkostí, jak už někteří dobře vědí. 😎 Vsadím se, že jste se na ni těšili, co? Přiznejte to. 😈 Ve chvíli, kdy se Declan s pomocí Gabriela zbavil kouzelného vlivu své sestry, se Delyne přemístila na farmu Vatorových, aby začala škodit tam. Co vyvede? Mně každopádně nečiní žádnou velkou radost procházet si tím znovu. Tahle dramata… 💥
Delyne: „Ale fuj, tolik divoké přírody na chudáka mě.“
Delyne: „Hm, tak copak to tu máme… Jestlipak to není Calebova milovaná a oddaná manželka? Dlouho už nebude!“
Caleb netušil, že se po rodinném ranči plíží zlověstný stín. Netušil, že ve tmě číhá nebezpečí, které ho za okamžik připraví o to nejdůležitější, co v životě měl.
Delyne: „Ha! Tohle je příliš snadné! Jak jsi neopatrná, holka! Teď za to zaplatíš. Koneckonců někdo, kdo chová cvrčky, nezaslouží nic jiného než krutý trest. Hnus, doufám, že to na mě neskočí.“
Joni: „Co… co se to…? Je mi nějak divně.“
Haha, já vím, že toto má být dramatický moment, ale bože, ten výraz! 😃
Joni: „Ech, moje hlava…“
Delyne: „Vida, to šlo hladce. A můžeme se přesunout k další oběti. Na plážích ostrova Sulani se určitě někdo najde, hm? Rozhodně lepší než farma plná hmyzu, fuj!“
Delyne se s plnou parádou přenesla zase pryč. Ačkoli světlo na chvíli zalilo celou krajinu, Caleb si ho z domu nevšiml, zabraný do nějaké knihy.
Joni byla úplně mimo, pod vlivem kouzla se nejistě dopotácela do domu. Srdcem se jí šířil nepříjemný pocit smutku a prázdnoty.
Při pohledu na manžela se ten pocit ještě zhoršil. Když uviděla jeho, to malé dítě na podložce, všechny ty stopy útulného domova a rodinné pohody, najednou se jí udělalo zle. Zle z přeslazené rodinné idylky!
Caleb: „Co se děje? Proč se tváříš tak nešťastně?“
Joni: „Protože jsem nešťastná. Už dlouho. Co to bylo za nápad přestěhovat se na zatracenou farmu?!“
Caleb: „Co to povídáš? Vždyť se ti tu líbilo. Tohle byl přece náš sen.“
Joni: „Ne, byl to tvůj sen. Stejně jako manželství a rodina. Já nic z toho nechtěla!“
Caleb: „Lásko, je ti dobře? Nebo je to nějaký vtip, kterému nerozumím?“
Joni: „Neříkej mi tak!“
Caleb: „Nechápu, co se najednou změnilo. Ještě před chvílí jsi byla samý úsměv, tak co se stalo? Utekli ti cvrčci?“
Joni: „Přestaň se mnou hloupě žertovat, já mluvím vážně! Mám po krk tohohle venkovského života s tebou! Mám po krk předstírání, že jsme jen obyčejní lidé! Já jsem upírka a chci jí být se vším všudy. Nepatřím sem a nepatřím ani k tobě. Konečně to vidím!“
Caleb: „Tohle nemůžeš myslet vážně!“
Joni: „Ale ano, nechápu, že mi trvalo tak dlouho, než jsem si to uvědomila. Musela jsem být úplně slepá! Odcházím a ty si tady klidně kydej hnůj a chovej odporný cvrčky, je mi to jedno!“
Mámin křik vylekal a rozplakal malou Celii, ale ani ten srdceryvný zvuk Joni nepřiměl přestat. Byla jako smyslů zbavená, úplně mimo sebe.
Caleb: „Joni, já nevím, co se stalo, ale určitě to spolu vyřešíme. Jen se uklidni a vysvětli mi, co –“
Joni: „Nemám, co dalšího bych dodala. Život s tebou už mi nic neříká. Pusť mě.“
Joni: „Řekla jsem, pusť mě! Chci odsud vypadnout, chci být co nejdál od tebe a toho uřvaného děcka! Nejsem žádná mamina, jsem upírka a chci konečně jako upírka žít! Chci používat své schopnosti, pít krev a nechci, aby mi to spořádaný manžel vyčítal, rozumíš?! My dva jsme spolu skončili.“
Caleb: „To nemůže být pravda.“
Joni: „Ale je. Nemiluju tě a nikdy jsem ani nemilovala. Jen se mi hodilo, že jsi mi důvěřoval dost na to, abys mě proměnil. Teď konečně začnu žít podle sebe!“
Než se Caleb stačil probrat ze šoku a říct cokoli dalšího, Joni na sebe vzala temnou upíří formu.
A zmizela v černém oblaku neznámo kam. Najednou byla pryč. Jejich milovaná manželka a máma je prostě… opustila.
Caleb: „Co se to sakra stalo? To přece… to není možné! Joni by nikdy… nikdy by…“
Dceřin vytrvalý pláč ho přitáhl zpátky do reality. Ještěže měl Celii, jinak by se snad z toho šoku nevzpamatoval.
Caleb: „Jenom klid, neplakej. Maminka se vrátí. Musí se vrátit, tohle, to… Nevím, co to znamenalo, ale rozhodně to nebylo samo sebou. Přijdu tomu na kloub. Přivedu ji zpátky, slibuju.“
Komentáře
Okomentovat